Jak už asi všichni víme, lidé ve starším věku tvoří výrazný podíl v naší populaci, který se má navíc v následujících letech ještě zvýšit. Proč jim tedy upírat právo na přivýdělek či plné zaměstnání?
Co se dozvíte v článku
Podle Listiny základních práv a svobod článku 26 má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Nikde není stanoven žádný věkový limit. Rozhodující je chuť a vůle pracovat. Ruku v ruce s tímto ustanovením jde i zákon o důchodovém pojištění, který nikterak neomezuje nárok na starobní důchod, pokud jeho dotyčný příjemce vykonává výdělečnou činnost ať už závislou či samostatnou.
Co může přinést spolupráce s lidmi v důchodovém věku?
V prvé řadě zkušeného partnera, který má už za sebou řádku let praxe. Setkal se ve svém pracovním životě s různorodými situacemi, problémy a může vědět, jak na ně, jak předejít hrozícím konfliktům. Nežene se do všeho po hlavě, ale v klidu uváží možná rizika a příležitosti.
Může umět dobře odhadovat lidi kolem sebe. Za svůj život jich poznal celou řadu. Může mít hodně zkušeností z jednání s obchodními partnery ale i zaměstnanci a kolegy. Hodí se tedy jako týmový hráč, který pozitivně zbrzdí horké hlavy nebo dodá nový úhel pohledu na řešenou problematiku.
Senior jako pevný bod pro zaměstnavatele?
Senioři většinou netouží střídat jedno zaměstnání za druhým. Váží si, když je někdo zaměstná a je k nim vstřícný a ohleduplný. Hledají, kam by mohli patřit mimo okruh svých příbuzných. Nechtějí trávit dny v osamocení doma. Chtějí zužitkovat své znalosti a zároveň mít možnost smysluplného trávení času. Mít důvod se udržovat v kondici. Zaměstnavatel tak může získat stabilní a loajální článek týmu.
Mnozí starší lidé mohou pozitivně podpořit mezilidské vztahy v pracovním kolektivu. Nekonfliktní senior může být dobrým příkladem pro mladší kolegy. Umí s každým promluvit, poradit, pochopit. Kolegové mohou obdivovat jeho chuť do práce. Vitalitu, co všechno ještě ve svém věku zvládne, dobrou náladu.
Časová flexibilita jako konkurenční výhoda?
Velmi často bývá senior časově flexibilnější než ostatní zaměstnanci. Nespěchá, aby vyzvedl děti ze školy. Není pro něj rozhodující mít volné dny o víkendech. Zvláště osamělejší senioři mohou vykrývat dny či časy, kdy by mladší kolegové neradi trávili svůj čas v práci kvůli svým rodinám.
Zkušenosti, které se hodí
Možná nelze vždy využít seniora na činnosti, kde je potřeba rychlost, soutěživost, dravost nebo znalost nejmodernějších technologií (i když jsou samozřejmě i výjimky), ale ve většině podniků je třeba pokrýt také práce vyžadující systematičnost, trpělivost. Tím, že velkou část života senioři strávili v době na nižším stupni technologického rozvoje, ovládají oproti mladším generacím řadu zkušeností praktického rázu. Ty mohou být pro zaměstnavatele velmi užitečné.
Senioři proto často zastávají role školitelů, lektorů, kde své zkušenosti a znalosti dobře zúročí. Nacházejí uplatnění ve školách jako učitelé ale i vzhledem ke své trpělivosti jako asistenti pedagoga. Mohou doprovázet nové kolegy, čerstvé absolventy bez praxe, jako jejich mentoři. Doplňují takové pracovní týmy, u nichž je třeba, aby v nich byly zastoupeny všechny role.
Hodí se pro systematickou činnost v archívech, knihovnách. Jsou šikovnými účetními. Velmi úspěšní mohou být při obchodních jednáních s věkově staršími obchodními partnery, klienty. Klient senior mnohdy lépe porozumí a často i více důvěřuje staršímu zaměstnanci banky, obchodní společnosti apod.
Jak stát podporuje zaměstnavatele, aby se nevyhýbali takové pracovní síle?
Vycházejme z časté praxe, kdy senior potřebuje být zaměstnán na nižší než plný úvazek. Důvodem je věk a potřeba více hodin na regeneraci, zdravotní stav, ale i právo na více volného času po tolika dříve odpracovaných letech. Mnohý senior v tomto věku vyhledává zaměstnání jako nutnost přivýdělku k vyplácenému starobnímu důchodu, který mu sám o sobě nedostačuje. Plný úvazek nebývá prioritou. A právě podpora zaměstnávání na dílčí úvazky se stala předmětem zájmu ze strany státu v posledních letech a odráží se zejména ve zvýhodněních při odvodech povinného pojistného za zaměstnance.
V případě nižšího pracovního úvazku, kdy vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění je nižší než zákonem stanovený minimální vyměřovací základ (ve výši aktuální minimální mzdy, pro rok 2025 20 800Kč), nemusí zaměstnavatel dopočítávat odvody do zákonného minima. Poživatelé starobního důchodu patří v rámci zdravotního pojištění mezi státní pojištěnce, tj. zákonné minimum za ně hradí stát.
Dále může zaměstnavatel uplatnit slevu na odvody pro účely sociálního pojištění. Tím se rozumí pojištění důchodové a nemocenské a příspěvek na politiku zaměstnanosti. Výše slevy odpovídá 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva uplatňována za daný kalendářní měsíc. Nárok je vázán na věk zaměstnance, minimálně 55 let. Musí se jednat o zkrácený úvazek v rámci sjednané pracovní smlouvy. Nelze tedy uplatnit u prací konaných na dohody (DPP, DPČ). Výše úvazku se musí pohybovat v rozmezí od 8 hodin do 30 hodin týdně. Připadá tedy v úvahu u úvazků 0,2 až 0,75.
Jak na limit počtu odpracovaných hodin
Pozor, pokud by zaměstnanec pobíral příliš vysokou mzdu/plat, nebude možné slevu uplatnit. Tento mantinel se každoročně mění, protože se váže k vyhlášené průměrné mzdě. Její výše je pro rok 2025 stanovena na 46 557 Kč. Měsíční výdělek tak nesmí překročit její 1,5násobek. Pro rok 2025 tedy činí maximální částka hrubé měsíční mzdy, kdy může zaměstnavatel slevu na pojistném uplatnit, 69 836 Kč.
Dále nesmíme zapomenout, že pokud zaměstnanec u téhož zaměstnavatele vykonává více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru, náleží sleva na pojistném jen z jednoho takového zaměstnání. Výše uvedený limit počtu odpracovaných hodin pak platí pro všechna tato zaměstnání dohromady. V případě, že by daný zaměstnanec byl zaměstnán u více zaměstnavatelů, lze slevu na pojistném za kalendářní měsíc poskytnout za tohoto zaměstnance pouze jednomu z jeho zaměstnavatelů.
