Hlavní navigace

Zásoby v účetnictví podnikatelů

6. 10. 2021
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Co vše je považováno za zásoby z pohledu účetnictví, jaké jsou jejich druhy a jak o nich můžeme účtovat? A je jednodušší účtovat metodou A, nebo metodou B?

Zásoby jsou upraveny vyhláškou k zákonu o účetnictví a českými účetními standardy. Ve vyhlášce je definováno, co která položka zásob obsahuje,a také obsahuje základní informace o účtování. Nabízí se potom dvě z možností, jak o zásobách v průběhu účetního období účtovat, a to buď metodou A, nebo metodou B.  

Vyhláška stanovuje, že „o zásobách se účtuje průběžně způsobem A nebo periodicky způsobem B. U způsobu A se v průběhu účetního období účtuje s využitím účtů v účtové třídě 1 Zásoby. U způsobu B se v účtové třídě 1 Zásoby účtuje ke konci rozvahového dne na základě stavu zásob podle evidence o zásobách. Způsob B mohou účetní jednotky použít pouze v případě, že zajistí průkazné vedení evidence o zásobách tak, že budou schopny prokázat v průběhu účetního období stav zásob včetně ocenění těchto zásob podle zákona“.

Jaké existují druhy zásob? 

Obsahové vymezení zásob nalezneme ve vyhlášce k zákonu o účetnictví. Zásoby jsou pak rozděleny do základních kategorií na materiál, nedokončenou výrobu a polotovary, výrobky, mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny a zboží. Pakliže je na zásoby poskytnuta záloha, i pro tyto existuje samostatná kategorie – poskytnuté zálohy na zásoby. 

Materiál

Položka materiálu pak zahrnuje několik druhů zásob. Patří mezi ně suroviny, které tvoří základní materiál, který tvoří zpravidla podstatu výrobku. Dále se mezi materiál řadí pomocné látky, které taky tvoří výrobek jako takový, ale ne jeho podstatu. Jedná se například o laky, lepidla a další pomocné látky. Položku materiálu také tvoří takové látky, které jsou potřeba k zajištění provozu účetní jednotky, například pohonné hmoty, čisticí prostředky, drogistické zboží a další látky. Náhradní díly se též řadí do položky materiálu. Pokud se o obalech a jiných obalových materiálech neúčtuje jako o dlouhodobém majetku nebo o zboží, jsou i obalové materiály považovány za materiál.

Pokud účetní jednotka pořídí hmotné movité věci a jejich soubory, které by sice dobou použitelnosti spadaly do kategorie dlouhodobého majetku, ale zároveň není splněna hodnotová hranice pro zařazení majetku jako dlouhodobého, účtuje se o takovém majetku jako o zásobě – materiálu. Limit, od kterého se bude jednat o dlouhodobý majetek, si určuje účetní jednotka sama ve vnitřních směrnicích. 

Do materiálu také spadají další movité věci, které mají dobu použitelnosti jeden rok nebo kratší bez ohledu na výši ocenění, a také pokusná zvířata. 

Nedokončená výroba, polotovary a výrobky

Pokud mluvíme o nedokončené výrobě, tak se jedná o takovou zásobu, která již prošla alespoň jedním výrobním procesem, ale zároveň nebyl tento výrobek zcela dokončen a nejedná se o hotové výrobky. Do kategorie nedokončené výroby se také řadí „nedokončené výkony jiných činností, při nichž nevznikají hmotné produkty.“

Specifické jsou potom polotovary, kdy se jedná o takové zásoby, které dosud neprošly všemi výrobními fázemi, ale budou dokončeny nebo zkompletovány do hotového výrobku.

DPH - školení - listopad

Výrobky jako takové již představují zpravidla dokončené věci vlastní výroby, které jsou buď určeny k prodeji, nebo mohou být určeny pro spotřebu účetní jednotky. 

Zboží

Za zboží jsou považovány movité věci a zvířata, která účetní jednotka nakoupila za účelem dalšího prodeje, pokud s těmito věcmi a zvířaty obchoduje. Položka zboží také „obsahuje dále výrobky vlastní výroby, které byly aktivovány a předány do vlastních prodejen, a zvířata vlastního chovu, která dospěla, byla aktivována a jsou určena k prodeji s výjimkou jatečných zvířat.“ 

Pokud se účetní jednotka zabývá nákupem a prodejem nemovitostí, jsou tyto nemovitosti považovány za zboží. Tyto nemovitosti musí být za účelem dalšího prodeje, nesmí je účetní jednotka sama používat, pronajímat nebo na nich provádět technické zhodnocení.

Jak se zásoby oceňují?

Při pořizování zásob se vychází z oceňování, které upravuje zákon o účetnictví. Zásoby je pak možné ocenit vlastními náklady, pokud účetní jednotka zásoby pořizuje vlastní činností, pořizovací cenou, která je v praxi nejběžnější, nebo reprodukční pořizovací cenou.  

V případě oceňování při vyskladňování zásob pak může účetní jednotka volit, zda bude zásoby oceňovat v průměrných cenách nebo použije techniku FIFO. Oceňování v průměrných cenách spočívá ve vypočítání průměrné ceny zásoby na skladě, kdy tato průměrná cena je následně použita jako cena pro vyskladnění dané zásoby. 

Metoda FIFO je administrativně náročnější. Její podstata spočívá v tom, že jsou zásoby při jejich vyskladnění oceňovány v takových cenách, v jakém pořadí byly nakoupeny. Zásoby se tak vyskladňují od té, co je na skladu nejdelší dobu až po ty nejnovější. 

Jakou metodu mohu použít při účtování zásob? 

Zákon o účetnictví nabízí dvě možnosti, jak lze o zásobách účtovat. Jedná se o metodu A a metodu B. V případě účtování metodou A se v průběhu účetního období používají rozvahové účty třídy 1. Při zaúčtování se tak kumuluje cena na účtu pořízení konkrétního druhu zásob, následně dochází k převodu zásoby na sklad a při její spotřebě nebo prodeji dochází k vyskladnění. Metoda A je administrativně poměrně dost náročná.

Zjednodušením je však účtování metodou B. Ta spočívá v tom, že v průběhu roku je pořízení zásob účtováno přímo do nákladů, a ke konci rozvahového dne se na základě zjištěného skutečného stavu zásob zaúčtuje konečný stav skladu. Metodu B je však možné použít pouze v případě, že účetní jednotka zajistí průkazné vedení evidence o zásobách. Účetní jednotka tak musí být například schopna prokázat aktuální stav zásob, a to včetně jejich ocenění těchto zásob. Účtování metodou B tak nezbavuje účetní jednotku povinnosti vést skladovou evidenci, příp. evidenci o zásobách

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).