Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Zatočte s trémou a místo noční můry si z ní udělejte spojence

Jana Bohutínská

Potíte se, třesete, rudnete, selhává vám paměť, když mluvíte před lidmi? Pak znáte důvěrně trému. Ta se však dá pozitivně využít a není potřeba se jí podvolit.

Tréma je strašák a téma, kterému se málokdo, kdo veřejně vystupuje, vyhne. Je škoda, když mají podnikatelé co říct a nedělají to jen proto, že je omezuje tréma.

Tréma je propojená se stresem a běžnými fyzickými reakcemi na ni jsou pocení, bušení srdce, sucho v krku, střevní problémy, rudnutí, okna… I podnikatelky a podnikatelé řeší otázku, jak se naučit mluvit před lidmi a setřást trému, nenechat se jí svázat. Trémě se dá postavit a pracovat s ní. Dokonce je možné ji pozitivně využít. Jak na to?

V trémě jsme si rovni

Tréma je rozšířená víc, než se zdá. Když dojde při různých osobních rozhovorech na téma trémy, k trémě se přiznávají i lidé, kteří na první pohled vypadají jako dokonalí suveréni. A dokonce i ti, kteří pravidelně přednášejí a vystupují před lidmi – píáristé, kouči, ředitelé nebo manažeři organizací.

Čtěte také: Naučte se připravovat špičkové prezentace, které nebudou nudit

Nebo lidé, kteří běžně vystupují na jevišti. Na trému trpím stále. A i když hraju jedno představení po sté, přesto ji mám. Vždy tak hodinu nebo půl hodiny před začátkem představení, přiznává třeba jedna herečka a performerka. Před představením má střevní problémy, donekonečna si čistí zuby. Je nervózní, bojí se, že to ostatním zkazí. Před představením proto potřebuje samotu. Jakmile ale vyjde na jeviště, tréma okamžitě zmizí.

Tréma se nevyhýbá ani zaměstnancům a může se objevit i v takových situacích, jako je pracovní pohovor nebo nástup do nového zaměstnání. A jejím projevem je například také nespavost nebo nechutenství, které mohou trvat i týden, nebo dokonce déle.

Vstoupit do zóny učení

Instinktivní reakcí by bylo podobné situaci se příště raději vyhnout. Stáhnout se do své komfortní zóny. Kdo chce trémě čelit, měl by ale postupovat přesně opačně. Trénovat, praktikovat. Postupně se otužovat. Jak tvrdí psycholožka Sian Baeilock, podle níž se dá úspěch natrénovat (Zbavte se trémy aneb Jak uspět, když jde o všechno, Anag 2014) : Trénink při nízké hladině stresu může zabránit selhání, až budete vystaveni vysoké míře stresu.

Čtěte také: Porovnávání se s konkurencí je dobré, ale není to bez rizika

Je třeba vystoupit ze své komfortní zóny do zóny učení. Není to pohodlné. Jenže práce na sobě a snaha rozvinout své schopnosti se bez určité míry nepohodlí většinou neobejdou. Užitečné a motivační však je zároveň si uvědomit, z jakého důvodu je takový posun přínosný, proč se do něj pustit a co nakonec umožní nebo přinese.

Tréma není ostuda

Jaká jsou tedy základní pravidla jak na trému, pokud jí člověk trpí? Podle Magdaleny BičíkovéMedia Training, jež nabízí mediální a prezentační tréninky, je v první řadě potřeba uvědomit si, že tréma není žádná osobní ostuda, ale jen přirozená reakce na stres. Za dobrou zprávu považuje, že se dá tréma usměrnit tak, aby neškodila, ale naopak sloužila. Tréma je jako velká vlna energie, která přichází na každého, a nelze vůbec zařídit, aby se neobjevila. Stejně jako vlna v moři je ale i tahle vlna taková, že se v ní nemusíme jen bezmocně zmítat a topit, ale lze v ní plavat, a dokonce se na ní svézt. Což je pak paráda jak pro řečníka, tak pro publikum, nabízí na trému úplně jiný pohled. Dodává, že nejlíp se člověk sveze na velkých vlnách, takže není třeba zoufat, když se taková velká tréma objeví.

Mezi hlavní doporučení, která pomohou trémě čelit při veřejném vystupování, Magdalena Bičíková řadí pravidlo přijít na místo včas a seznámit se s ním – i herci si podle ní musí nové místo „zabydlet“. Radí zdravit a usmívat se na všechny příchozí, protože publikum řečník získává hned, jak vstoupí do dveří, ne až ve chvíli, kdy začne mluvit. Vyplatí se podle ní také znovu vyzkoušet techniku. A když se nezvládnete hned dívat na všechny ty tváře, které na vás hledí, najděte si v auditoriu sympatický obličej a na ten se zpočátku zaměřte (škarohlídy a unuděnce stejně nepřesvědčíte, takže na ně neplýtvejte energií). A pokud to všechno děláte a stejně to nepomáhá, jděte na trénink, doplňuje s tím, že na zbavení se největší trémy většinou stačí tak dvě hodiny s někým, kdo dotyčnému intuitivně sedne.

Čtěte také: O poradcích a lidech: Klient platí za odbornost, ne za hezký úsměv

Přiznejte se

Přesto všechno se může stát, že podnikatelka nebo podnikatel stojí před sálem plným lidí, mají pronést svou řeč a najednou na ně dolehne nápor trémy. Přiznejte to, doporučuje otevřený přístup Magdalena Bičíková. Řekněte prostě, že máte připravenou řeč, ale že trpíte trémou – ale že tu přesto jste, protože to téma je zajímavé, důležité, má to zkrátka smysl a vy jste tu, abyste to řekla nebo řekl. A dejte se do toho, dodává s tím, že takovým přiznáním je možné s publikem navázat kontakt, ukázat, že se řečník nebo řečnice nad nikoho nevyvyšují a o věc jim jde víc než o vlastní prestiž. 

Případné přeřeky či malé výpadky pak publikum rádo odpustí. A když opravdu nastanou, můžete vždycky říct: vidíte, a je to tady, já vás hned na začátku varoval (nebo varovala)! Ale ony po takovém přiznání většinou nenastanou: kletba trémy je tím zkrátka zrušena, popisuje na základě praxe. Daleko hůř podle ní dopadne, když se člověk pokusí něco předstírat – třeba klid při trémě. To ostatní prokouknou a hrozí, že to dají nepříjemně najevo.

Najděte si svůj styl

Nedá se rozhodně říci, že by existoval jeden jediný jednoduchý mustr pro to, jak zatočit s trémou, který by pasoval za všech okolností na všechny. Jiří Daníček je kouč, lektor a trenér a tréma patří k těm oblastem, kterým se věnuje. O trémě a svém přístupu k ní napsal i knížku, Zkroťte trému – Průvodce sebevědomým vystupováním (Grada Publishing 2015), a jak uvádí v jejím úvodu, k trémě se dostal díky vlastní zkušenosti s ní. Zkoušel všemožné rady, jak na trému, radil se s odborníky, ale nic mu nepomohlo. Pak ale došel k tomu, že musí řešení hledat uvnitř. Utřídit si myšlenky. Zjistit, proč mě tréma tak svazuje, proč ji mám. Uvědomit si, jaké mám slabé stránky a naučit se s nimi správně pracovat, aby mi nepodrážely nohy. Změnit své myšlení, píše.

Čtěte také na serveru Vitalia.cz: 10 kroků pro zvládnutí trémy

K trémě proto přistupuje v širším kontextu, koučovacím způsobem, kdy každý hledá řešení sám v sobě. A to skrze sebepoznání. Tedy například skrz snahu poznat své emoce a jejich spouštěče, změnit svou vnitřní samomluvu, nepodporovat svého vnitřního kritika. Nebo prostřednictvím schopnosti nebrat si věci osobně. Doporučuje vyzkoušet také meditaci a dechová cvičení.