Hlavní navigace
Už zbývá jen pro podání daňového přiznání. Vyřešte je s našimi chytrými formuláři a tipy na slevy.

Zlobíte se na sebe za svou zuřivost? Kašlete na to a hněvem se raději motivujte

Jana Bohutínská

Jste pruďas a zuříte každou chvíli? Je hněv emoce, o níž by vaši podřízení mohli psát dobrodružné romány? Začněte brát hněv jinak a využijte ho k motivaci.

Zdrojem motivace se stávají věci pozitivní a orientované na budoucnost. Motivovat ale mohou i emoce a pocity, které lidé chápou negativně a snaží se je potlačit.

Nečekané zdroje motivace

Typickým pozitivním zdrojem motivace jsou vlastní vize, sny nebo přání, touha po uspokojení vlastních potřeb a dosažení něčeho, co člověk skutečně chce mít. Zdrojem motivace se stávají i věci, které jsou příjemné a dotyčná nebo dotyčný jich chce mít ještě víc. O co jde konkrétně, to je zcela individuální. Někdy je to víc volného času, jindy víc peněz, víc ocenění, uznání, vztahů…

Čtěte více: Propojili jste podnikání a vztahy? Čtěte, jak tím nezruinovat byznys ani rodinu

Motivovat ale mohou i emoce nebo pocity, které lidé chápou spíš negativně a běžně se je snaží spíš rychle zatlačit do pozadí nebo na někoho přenést, než je se zájmem prozkoumat a najít v nich pro sebe jejich motivační potenciál. Může jít třeba o zlost, hněv, strach, zásadní životní nespokojenost, která nutí všechno přehodnotit, a další temné emoce i osobní stíny. Neznamená to, je u sebe nebo zaměstnanců uměle vyvolávat, ale dokázat se na ně podívat jinak než podle běžného zvyku. A hledat zdroje motivace i tam, kde je obvykle málokdo očekává nebo kde je vidět nechce.

Skrz hněv až k rázné akci

Hněvu se velmi podrobně věnuje švýcarská psycholožka a filozofka Verena Kast. Mezi dalšími tématy, která ji zajímají, je například problematika krize. A její základní přístup je vždy přerámování. Tedy snaha podívat se na záležitosti, které většinou lidé vidí velmi negativně a které je zraňují, jinýma očima. A díky tomu je uvidět jako příležitost ke změně a rozvoji. Nevidět hněv jen jako nepříjemnost, selhání, nedostatek sebeovládání, nebezpečnou a pro vztahy destruktivní emoci, ale i jako pozitivní prvek pro změnu. Tedy být schopná nebo schopný zahlédnout hlubší potenciál hněvu.

Čtěte více: Snažíte se podnikáním prozuřit? Se svou zlostí se radši odvážně poperte

V tomto duchu je pro ni hněv sice přirozenou reakcí na zklamání, poškození nebo ublížení, ale je také silným zdrojem energie a jasným motivátorem. Hněv energetizuje. Ve chvílích hněvu proto býváme schopni okamžitých činů. Když se pořádně rozčílíme, pociťujeme napětí a jsme připraveni k akci. Máme motivaci udělat něco pro to, abychom změnili situaci. Nebýt hněvu, bylo by to mnohem těžší. Díky napětí máme větší sílu a lepší koncentraci na daný okamžik než jindy, máme lepší pocit vlastní hodnoty než jindy, máme téměř pocit nezranitelnosti, poukazuje na produktivní stránky hněvu (ve své knize Hněv a jeho smysl – Podněty k seberozvoji, Portál 2010).

Přenastavit své hranice

Hněv totiž podle Vereny Kast souvisí s tématy, jako je sebezáchova, hranice, přijetí druhými lidmi, vazba, vzájemná úcta nebo spravedlnost. Tvrdí, že je třeba vždy znovu vymezit hranice mezi námi a člověkem, který nás rozhněval, případně situací, která je zdrojem hněvu. Ideálně respektujícím způsobem, tedy tak, aby to bylo uspokojivé pro obě strany – i když pokaždé to není možné.

Čtěte také: Emoce jsou nakažlivé. Poznejte, jak ovlivňují vaše lidi i firmu

Hněv je podle ní vždycky podnět a popud k reflexi vztahů a zvyklostí – a to i těch vlastních. Je popudem k tomu, uvést do pořádku něco, co není v pořádku, popudem k zabývání se konflikty a k jejich urovnání. To znamená nové definování sebe samého a svých vztahů, nové určení blízkosti a distance, dodává. Podmínkou však je schopnost nespokojenost nebo hněv skutečně otevřeně přiznat sobě i druhým. Jedině pak ho je možné využít ke změně, nikoliv jen k pasivní agresi nebo k tomu, že ho člověk dusí v sobě nebo se odreaguje na druhých.

Verena Kast je ve svém přístupu v souladu s dalšími psychology, terapeuty i lékaři. Pro amerického psychoterapeuta a spisovatele Thomase Moora jsou těžká životní období, tedy „temné noci duše“, a tedy i doba zuřivého hněvu, plná zajímavých darů. A německý lékař a psychoterapeut Ruediger Dahlke zase tvrdí, že smíření s vlastním stínem je tím nejvyšším a nejhlubším cílem, který si člověk může v životě vytyčit.

Potřeby: Co chybí a kudy ke změně?

O motivaci se mluví tehdy, když nějaký podnět někoho postrčí k určitému chování, k akci, aktivizuje ho. Vnitřní motivace je přitom obvykle silnější a trvalejší než motivace vnější. A lidé jsou zároveň ovlivnění jak vědomými, tak nevědomými motivátory.

Čtěte také: Zatočte s trémou a místo noční můry si z ní udělejte spojence

Známým pohledem na lidské potřeby a motivaci je Maslowova pyramida potřeb. Ve 40. letech 20. století ji vypracoval americký psycholog Abraham Maslow. Nabídl v ní hierarchizovaný přehled potřeb, které si lidé naplňují. A to úzce souvisí s lidskou motivací. Vyšel od nejzákladnějších potřeb, jako jsou tělesné a fyziologické potřeby, přes potřebu bezpečí a jistoty, lásky a příjetí, uznání a úcty, až po potřebu seberealizace neboli sebeaktualizace. Potřeba sebeaktualizace, kdy jde o to plně realizovat svůj tvůrčí potenciál, stojí na pomyslné špičce jeho pyramidy. Interpretace konkrétních kategorií je individuální, ovlivněná i kulturou, v níž člověk žije. Lidé se liší i v tom, jak silné motivátory se pro ně mohou v každé z kategorií nacházet.

Čtěte také: Léto a odpočinek? Ani omylem. Také jste se ve vašem e-shopu skoro nezastavili?

Proč je však užitečné o takových kategoriích potřeb uvažovat? I to je cesta, jak pro sebe najít zdroje motivace, které byly dosud skryté nebo úplně stály v pozadí. Pro někoho může být novým motivačním objevem úvaha o vyšším smyslu a přesahu jeho každodenní práce. Jiný může hledat čerstvou motivaci v oblasti fyziologických potřeb, kde jejich lepší uspokojení zlepší subjektivní pocit prospívání a zdraví. Pro dalšího bude motivující spíš oblast lásky a přijetí, tedy i mezilidských vztahů. Zároveň s tím se nabízí také možnost odhalit zdroje vlastní nespokojenosti. Možná se zdravě naštvat, neřešit to tentokrát seřváním rodiny a podřízených, ale najít v hněvu motivaci, a tím se posunout ke změně.

Našli jste v článku chybu?