Je to pravda odvěká, že nejen šaty, ale i vlasy dělají člověka. Dnešní příběh nás zavede do světa vlasové módy.
Kadeřnický svět nám přiblíží odborník na slovo vzatý. Václav Pech se kadeřníkem vyučil a celý život se této profesi věnuje. Jeho jméno v oboru je známé a dosáhl velkých úspěchů. Nikdy jsem to nechtěl dělat, ale byl to osud a jsem rád, že byl takový. V mládí jsem byl spíš rachitické postavy a po základní škole mi nabízeli jít na horníka a jiná těžká řemesla, na které jsem ani neměl sílu. Jednoho dne přišla maminka od kadeřníka a rozhodla, že se budu učit kadeřníkem,
vzpomíná na začátek své profesionální cesty Václav Pech.
Začínal za 675 korun měsíčně
Už od prvního momentu se tohle řemeslo stalo jeho koníčkem. Jeho kariéra začala v 60. letech minulého století v malém kadeřnictví ve Slaném za výplatu 675 korun měsíčně. Odtud vyjížděl na celorepublikové soutěže účesů a vozil nejvyšší ocenění. Po pár letech následovaly zkoušky na hodnotitele na celostátní soutěže a poté na mezinárodní.
Prvním úspěchem byla výhra v krajské soutěži účesů tři roky po vyučení a největší úspěch se dostavil později na Mezinárodním festivalu účesů v pražské Lucerně. Uváděl jsem ho se známou hlasatelkou Martou Skarlandtovou za Československou republiku, kde jsem za výborné vystoupení dostal osobní pochvalu od samotného ministra vnitra,
usmívá se Pech.
V 80. letech organizoval veškeré kadeřnické soutěže v republice. Jeho zázemím bylo Vlasové a vývojové studio v ulici Ve Smečkách, kterému šéfoval. Pod sebou měl tři desítky lidí, se kterými připravoval nejen již zmíněné soutěže a přehlídky, ale také normy spotřeby a ceníky pro celou republiku.
Mezinárodní festivaly účesů se v Praze pořádaly každý rok. Těšily se obrovskému zájmu veřejnosti i předvádějících. Účesy se prováděly přímo na mole před zraky diváků a během tří dnů se tu promenádovalo na 200 modelek. Zaměstnanci Lucerny žasli, protože nejvíc lidí přišlo na koncert zpěvačky Elly Fitzgerald, a pak na festival účesů.
Česal herečky, zpěvačky i manželky československých ministrů
Šéfovat Vlasovému a vývojovému studiu Ve Smečkách byl v oboru nejvyšší post v Československu. Salón si oblíbily herečky, zpěvačky, manželky ministrů a další známé osobnosti. Chodila k nám například Helenka Vondráčková, Jiřinka Bohdalová, Ljuba Hermanová, Yvetta Simonová a mnoho dalších,
vzpomíná na zlatou éru své kariéry Václav Pech.
Těsně před revolucí byl Václav Pech prezidentem mezinárodní poroty soutěže v maďarské Budapešti a členem kadeřnické jury (žiry) všech soutěží je dodnes. I ve světě účesů se řeší spory, které končí u soudu. Těsně před revolucí jsem dělal soudního znalce ve svém oboru po dobu asi pěti let a zodpovědně jsem vypracoval několik posudků,
doplňuje Václav Pech.
Je autorem učebnice pro kadeřníky
Václav Pech je spoluautorem učebnic technologie pro první, druhý a třetí ročník učebního oboru Kadeřník. Byla to pro mě hodně těžká, ale krásná práce. Cítil jsem obrovskou zodpovědnost. Jen na prvním dílu jsem pracoval tři měsíce s vědomím, že ty děti se podle toho budou učit, takže to musí mít vypovídající hodnotu a úroveň, aby z nich byli dobří kadeřníci. První díl byl nejtěžší a ten jsem doslova vypotil,
říká Václav Pech.
Při druhém vydání si učebnice vyžádalo i Slovensko, a tak se překládaly do slovenštiny. Já jsem vždycky říkal těm, co jsem učil: Udělej to tak, aby to bylo nejen hezký, ale kdyby tě zákaznice pozvala na večeři, aby ses za to nemusel stydět!,
doplňuje Václav Pech.
Móda účesů byla dříve jiná, než je dnes. Pánové se stříhali na „havla“ nebo na ježka, dámy nejčastěji volily příčesky. Frčela trvalá. Před revolucí se pracovalo s českou značkou barev Regonol a to nebylo nic jednoduchého. Byly to tekuté barvy a kadeřník nebo kadeřnice museli mít hodně velkou zkušenost, protože světlé odstíny házely odstín do zelena. Nebo když například chtěla žena vlasy na blond, odbarvovalo se kysličníkem a plavopěnou. Tady hrozilo, že se vlasy mohly přepálit, no a pak z hlavy ulítly a nebylo nic. Mně se naštěstí nikdy nic takového nestalo,
říká Pech. Značky vlasové kosmetiky, které jsou na trhu dnes, k nám pronikly až po revoluci a jsou velmi kvalitní. Vlasy ošetří, pozvednou a neničí.
Dnes už Václava Pecha najdeme v Jindřišské pasáži 5. Stává se, že žena přijde do kadeřnictví s obrázkem účesu, že chce vypadat přesně takhle. Je pak na nás kadeřnících ji přesvědčit, že tohle prostě s jejími vlasy nepůjde a navrhnout jí lepší a slušivější variantu přímo před zrcadlem,
vypráví o běžných praktikách Václav Pech.
Kadeřnické umění Václava Pecha se rozšířilo po celém světě a přišlo pozvání na českou ambasádu do Washingtonu. Desítky modelek tam osobně učesal na výročí Antonína Dvořáka a Alfonse Muchy. Nebylo to nic jednoduchého. Hudba od Dvořáka a účesy jako na obrazech Muchy. Ale mám rád výzvy a tak jsem se s tím popral. Jsem skromný člověk, ale musím se pochlubit, že jsem za velkou louží sklidil velký úspěch,
zablýskne se Václavu Pechovi v očích.
Být kadeřníkem znamená být i psychologem a vrbou
Být kadeřníkem znamená být tak trochu i psychologem. Od svých zákaznic jsem vyslechl tisíce příběhů o práci, o rodině, o nemocích a všemožných trampotách, strastech i životních radostech. Cítím se být vázaný jakousi mlčenlivostí jako třeba lékař, advokát nebo zpovědník. Co si řekneme, zůstane mezi námi,
pokračuje ve svém vyprávění Václav Pech.
I když by mohl už zaslouženě odpočívat, zatím si to neumí představit. Pro mě se stala práce mým koníčkem a neumím si představit, že bych nebyl mezi lidmi. Moje práce je můj život, beru to trochu jako poslání, a dokud budu mít sílu, budu dělat každý den dámy, pány i děti krásnějšími,
uzavírá náš příběh Václav Pech.
Pozn. autorky: Shoda příjmení je čistě náhodná.
