Když pohoří byznys: Příběh o tom, jak lidstvo pojištěním zkrotilo strach ze ztráty

Míchání zboží mezi plavidly

Téma lodní půjčky, tedy námořní pojistné půjčky se objevilo už v Chammurapiho zákoníku a tyto události se datují kolem roku 1750 před naším letopočtem. Ve Starověkém Babylonu si tedy obchodník půjčoval peníze na financování své zásilky a mohl zaplatit dodatečnou částku, aby zaručil, že půjčka nebude muset být splacena, pokud se loď potopí. Už v době kolem 3000 let př. n. l s podobným princem přišli starověcí Číňané. Ti nejprve začali míchat své zboží mezi plavidly, aby snížili riziko. Kdyby se jedno z plavidel potopilo, nezničily by se zásoby jediného obchodníka. Nešlo tedy přímo o pojištění, ale o vědomou práci s rizikem a jeho omezení, ze kterého pojištění vychází.

Kolem roku 600 př. n. l. Římané poprvé strukturovali pojištění jako finanční smlouvu. Starověcí Řekové i Římané poté představili počátky zdravotního a životního pojištění vytvořením cechů neboli „dobročinných společností“, které se staraly o rodiny zesnulých členů.

Uvádí se, že pojistné smlouvy jako samostatná entita, tedy nespojená s půjčkami nebo jinými smlouvami, byly vynalezeny v Janově ve 14. století. Nejstarší známá pojistná smlouva pochází z tohoto místa z roku 1347. V 16. století si farmáři v Alpách zakládali společnosti vzájemné pomoci. V rámci nich se dohodli, že se o sebe navzájem postarají, pokud onemocní hospodářská zvířata nebo členové rodiny. Tento systém vnímal riziko jako něco, co se má sdílet, na rozdíl od něčeho, s čím se dá obchodovat.

Od kavárny k pojišťovně

V 17. století vznikl londýnský Lloyd's, a to jako kavárna navštěvovaná obchodníky, bankéři a pojišťovacími agenty. Postupně se stal uznáván jako nejpravděpodobnější místo pro nalezení pojišťoven pro námořní pojištění. Edward Lloyd zde poskytoval svým zákazníkům informace o přepravě shromážděné z doků a dalších zdrojů. Z těchto dat nakonec vznikla publikace Lloyd's List. Tento klub byl v roce 1769 reorganizován jako formální skupina pojišťoven přijímajících námořní rizika. S růstem britské námořní moci se Lloyd's stal dominantním pojistitelem námořních rizik, k nimž se později přidala požární a jiná majetková rizika. Dnes je Lloyd's významnou zajišťovací a pojišťovací burzou. Nejedná se tedy o pojišťovnu, ale o speciální korporaci.

Roli v Anglii hrál také Velký požár Londýna v roce 1666. Ten zničil přibližně 13 200 domů. V té době se Londýn stále zotavoval z moru, který zde udeřil o rok dříve a odhadem sto tisíc lidí zde zůstalo bez domova. V roce 1667 začal developer nemovitostí Nicholas Barbon prodávat pojištění proti požáru jako soukromý podnik. Ten byl v roce 1680 založen jako akciová společnost s názvem Fire Office.

Zákaz pojištění v Sovětském svazu

Například první americkou pojišťovnu založil Benjamin Franklin v roce 1752 jako Philadelphia Contributionship. První životní pojišťovnou v amerických koloniích byl Presbyterian Ministers’ Fund založený v roce 1759. Jak uvádí server Britannica Money, do roku 1820 existovalo jen ve státě New York sedmnáct akciových životních pojišťoven. Mnoho z prvních společností zabývajících se pojištěním majetku však zkrachovalo kvůli spekulativním investicím, špatnému řízení a nedostatečným distribučním systémům.  Za krachem dalších stál velký požár Chicaga v roce 1871 a zemětřesení a požár v San Franciscu v roce 1906. V době po americké občanské válce se navíc rozvinuly špatné praktiky. Mezi ně patřila například přehnaná reklamní tvrzení nebo postavení kancelářských budov, které někdy stály více než celková aktiva společností.

V Rusku bylo pojištění znárodněno po ruské revoluci v roce 1917. Domácí pojištění nabízela jediná agentura, Gosstrach, a pojištění zahraničních rizik sesterská společnost, Ingosstrach. Gosstrach nabízel pojištění majetku i osob, přičemž pojištění majetku bylo povinné pro majetek ve vlastnictví státu a pro určitý majetek kolektivních farem. Nové soukromé pojišťovny byly založeny až po přechodu k volnému tržnímu hospodářství a po rozpadu Sovětského svazu. Zajímavostí je, že před rokem 1991 zde nebylo povolené pojištění odpovědnosti za škodu, protože by takové krytí umožnilo nedbalým osobám uniknout finančním důsledkům svého jednání.

Německo navázalo na tradici sociálních programů v Prusku a Sasku a koncem 19. století začaly vlády zavádět národní programy pojištění pro případ nemoci a stáří. V 80. letech 19. století kancléř Otto von Bismarck zavedl starobní důchody, úrazové pojištění a lékařskou péči, které tvořily základ německého sociálního státu.

Přečtěte si také:

Evoluce hypoték: Jak se z antické zástavy stal pilíř moderní ekonomiky

Český boj o vlastní pojišťovnu

Podle Muzea pojištění, které má pouze svou virtuální expozici, se za klíčová data v historii pojišťovnictví mohou považovat roky 1827 (založení první pojišťovny v českých zemích), 1918, 1938, 1948 a 1989. První myšlenka na zřízení pojišťovny v českých zemích vzešla přitom od Jana Kryštofa Bořka v roce 1713. Jednalo se o významného českého národohospodáře, který přišel s poměrně podrobným návrhem zřízení požární pokladny pro město Prahu a ostatní královská města. Podle něj měla pojistné pokladna vybírat od pojištěných měst v podobě zvýšených daňových odvodů.

Jak uvádí server 100+1 zahraniční zajímavost, císařovna Marie Terezie vyzvala roku 1762 zemské úřady k zakládání požárních pojišťoven. Ty ji však odmítly s tím, že jde jen o další skryté zdanění. Mezi další důvod odmítnutí patřila bída lidí po dlouhých bojích o rakouské dědictví. Císařská kancelář tedy přenechala pojišťovnictví soukromému sektoru. Na území monarchie tak v době vlády císaře Františka I. působilo několik pojišťoven, ale bez povolení. Až patent umožnil českým vlastencům, aby byla roku 1827 založena První česká vzájemná pojišťovna. Jak dále popisují, u jejího zrodu stáli Josef Matyáš, hrabě z Thunu a Hohensteinu, a František Josef, hrabě z Vrtby. Podle České pojišťovny mezi klienty patřily významné osobnosti jako Adolf Heyduk, Eliška Krásnohorská nebo houslista Alfréd Škroup.

Popel z Národního divadla

První likvidovanou škodou byl požár žehušického panství v roce 1828. Mezi nejznámější a největší historickou pojistnou událost patří požár Národního divadla v roce 1881. Jak zmiňují v tehdejší tiskové zprávě na jeho obnovu vyplatila Česká pojišťovna tehdy astronomických 297 869 zlatých. To pro ni znamenalo velkou finanční ztrátu, ale získala si tím prestiž u veřejnosti. Server Kalkulator.cz upřesňuje, že se tato pojistka dělala v době, kdy ještě nebyla celá stavba hotová. Tím pádem nebylo jištěné zdaleka všechno uvnitř. I když pojišťovna proplatila velkou částku, stavba nové budovy a vybavení stála přes milion zlatých a byla tedy potřeba sbírka mezi lidmi. Podle České pojišťovny se mezi obyvatelstvem za 47 dní vybral milion zlatých.

Cesta k dnešním pojišťovnám

O tři roky později (v roce 1830) První českou vzájemnou pojišťovnu následovala První Moravsko-slezská vzájemná pojišťovna. Vznikaly i další ústavy, jako například Chebská požární pojišťovna a další požární pojišťovací spolky v různých městech.

Jako budovatelská vlna českého pojišťovnictví mohou být považována šedesátá léta devatenáctého století. Svůj spolek si založili například cukrovarníci a vzniklo hned několik dalších pojišťoven. Jak podotýká text Muzea pojištění, v šedesátých ani sedmdesátých letech nevznikl žádný ústav na Moravě či ve Slezsku. Důvodem je zřejmě dominance vídeňských a terstských pojišťoven.

Pojišťovny se zaměřovaly především na krytí požáru, některé na krupobitní, pouze specializované na životní. Rozmach dalších pojišťovacích odvětví přišel až kolem roku 1910. Během světové války, v roce 1915, bylo ustanoveno Sdružení pražských pojišťoven. Pojišťoven působících na našem území byly stovky, ale jak to tak je dodnes, mnohdy byly přejmenovávány nebo spojovány.

V tabulce najdete informace o tom, kdy vznikly pojišťovny působící u nás dnes.