Kvalita předloženého návrhu je dokonce tak tristní, že v připomínkovém řízení proti němu vystoupila prakticky všechna ostatní ministerstva. Klempíř tak zřejmě překonal smutnou anabázi Mariana Jurečky u dohod o provedení práce.
Co se dozvíte v článku
Jurečka prosadil paskvil u dohod
Kdyby se vyhlašoval legislativní paskvil předchozího volebního období, s vysokou pravděpodobností by jej vyhrál bývalý ministr práce a sociálních věcí a změny u dohod o provedení práce (DPP). Ministr, aniž by měl jakákoli data, prohlásil, že dochází k souběhu dohod a zneužívání systému a navrhl změny, které měly tomuto údajnému problém zabránit.
Konkrétně ministerstvo předložilo zákon, který stanovoval dva limity pro vznik účasti na pojištění zaměstnance pracujícího na základě dohody o provedení práce DPP (a tím i limity pro placení pojistného na sociální zabezpečení). První limit měl být stanoven pro DPP u jednoho zaměstnavatele, a to ve výši 25 % průměrné mzdy, a druhý limit (vyšší) pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy. Pokud by zaměstnanec překročil jeden či druhý limit, muselo by být z jeho mzdy odvedeno také pojistné, a to i zpětně. Všechny dohody se pak navíc měly začít hlásit úřadům.
Bohužel šlo o naprostý legislativní paskvil, u kterého už od počátku daňoví experti upozorňovali, že je v praxi nerealizovatelný. Chybělo totiž propojení se zdravotním pojištěním a návrh obsahoval i další pochybení. Navzdory tomu, že o tomto problému bývalá vláda už od počátku věděla, nechala návrh schválit.
Nesmyslná ustanovení ale nenabyla účinnosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž ještě předtím, než ustanovení začala platit, připravilo novelu se zcela novým systémem, který původní návrh rušil a zaváděl systém tzv. oznámených dohod. Než novinky ale začaly platit, přišla první data z evidence DPP, která ukázala, že problém, kvůli kterému se změny dělaly, je ve skutečnosti marginální. A vláda tak podruhé zrušila to, co schválila, ještě předtím, než úpravy nabyly účinnosti.
Klempířův návrh byl rozcupován
Jurečkovy kejkle u DPP však aktuálně překonává ministr kultury stávající vlády Oto Klempíř, který nedávno poslal do připomínkového řízení návrh zákona o médiích veřejné služby, který by měl zrušit koncesionářské poplatky a nahradit je přímým financováním ze státního rozpočtu. Návrh byl však v připomínkovém řízení „rozpcupován“, a to dokonce i ostatními ministerstvy či odbory na Úřadu vlády ČR. Nejde přitom o samotný záměr změnit financování veřejnoprávních médií, ale o způsob a formální náležitosti návrhu. Ten totiž vypadá, jak kdyby ho napsal někdo, kdo v životě žádný zákon nejenže nepsal, ale ani neviděl.
V návrhu chybí základní věci
Předně u návrhu chybí závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (zpráva RIA), která je u takového návrhu povinností. Navrhovaný zákon je částečně neúplný, rozporuplný a v místech nesplňuje legislativně technické požadavky kladené na vládní návrh zákona legislativními pravidly vlády. V tomto směru lze doporučit dopracování předloženého návrhu zákona. Opomenout nelze ani požadavky vyplývající z práva EU, které jsou v současném návrhu nedostatečným způsobem zohledněny,
uvedlo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Odbor kompatibility Úřadu vlády ČR k tomu doplnil, že návrh vykazuje významné nedostatky jak po stránce legislativně technické, tak po stránce slučitelnosti s relevantními předpisy EU, které zcela opomíjí. Opomíjí i jasné vyjádření k problematice veřejné podpory v právu EU a nenavrhuje ani příslušný postup v této oblasti. V této podobě je proto návrh s právem EU neslučitelný, resp. jeho slučitelnost nebyla ani rámcově předkladatelem prokázána, a nemohla proto ani být, vzhledem k výše uvedeným zásadním nedostatkům,
odborem kompatibility zhodnocena,“ podotkl odbor.
Podobně kriticky se k návrhu postavil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), podle kterého je v důvodové zprávě nedostatečně zhodnocena slučitelnost navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Jak dále upozornil antimonopolní úřad, návrh zákona v řadě ohledů neodpovídá ani požadavkům na obsah právních předpisů, které jsou vymezeny v Legislativních pravidlech vlády.
Servítky si nebralo ani ministerstvo spravedlnosti, podle kterého je předložený návrh zákona zpracován způsobem, který se v řadě ustanovení odchyluje od standardních legislativně technických postupů či je s nimi v rozporu. Více ustanovení či jejich částí má spíše deklaratorní než normativní význam. Návrh zároveň používá řadu pojmů nejednotně a bez obsahového vymezení,
dodalo ministerstvo spravedlnosti.
Jako poslední se k návrhu vyjádřilo ministerstvo financí. Ani u něj se ale Klempíř zastání nedočkal. Také ministerstvo financí zkritizovalo, že návrh obsahuje velké množství nedostatků, zakládá mnoho nových problémů a vyvolává dodatečné otázky. Teprve po provedení těchto změn a po provedení důkladných analýz lze přistoupit k plnění navazujícího úkolu z programového prohlášení vlády,
uvedlo ministerstvo financí s tím, že návrh je třeba přepracovat.
Klempíř tvrdí, že je návrh dobře napsán
Přestože je tak návrh prokazatelně paskvil, na čemž se shodla prakticky všechna připomínková místa včetně ostatních ministerstev, Klempíř ho ještě o víkendu hájil a tvrdil, že je dobře napsán a připomínky bagatelizoval. V televizní diskusi pořadu Za pět minut dvanáct na Nově pak dokonce nazval „paskvilem“ bývalého ministra kultury Martina Baxu, který ho se špatně sepsanou normou konfrontoval.
Místo kopání kolem sebe by si však Klempíř měl spíše posypat popel na hlavu a návrh stáhnout. Návrh zákona není text písničky, který lze napsat po 7 sedmi pivech a jedné zelené červenou fixou na pivní tácek a ještě vám za něj kluci z kapely zatleskají. Příprava a schvalování zákonů se řídí určitými pravidly a zabere určitý čas, pokud má jít o realizovatelnou normu. Pokud chce vládní koalice mermomocí financování České televize a rozhlasu změnit, má na to bezesporu právo. Musí tak ale učinit standardní cestou a standardně sepsanou a schválenou normou.
