Od templářů po rebelii na billboardech. České pivovary vyprávějí své příběhy

Síla tradice: Když pivo teklo už za časů templářů

Ačkoliv první písemná zmínka o pivovaru Černá Hora je z roku 1530, s pivem je toto místo spojeno už mnohem dříve. Jak je uvedeno na webu pivovaru, podle listiny z 16. července 1298 byl komoří Matouš z Černé Hory svědkem templářského obřadu, kdy se Eberhard ze Steindorfu zříká svých práv na statky v Dobřínsku a v Petrovicích a postupuje část svých majetků templářskému řádu na Templštejně. Při tomto obřadu se pilo pivo, které zde svými povozy dopravil Matouš z Černé Hory.  V roce 1308 templář Hartleb II z Boskovic přinesl svému řádu hrad Černá Hora a pivovar věnem. Poté byl pivovar vrchnostenský a patřil ke zdejšímu panství, i když se pivo vařilo i v několika sousedských pivovarech.

V roce 1530 panství Černou Horu vlastnili bratři Tas a Jaroslav Černohorský z Boskovic. Právě v jejich společné majetkové smlouvě z roku 1530 je zmínka o existenci panského pivovaru Černá Hora. Ke konci 16. století přešlo celé panství včetně pivovaru do rukou Lichtenštejnů a v roce 1712 přešlo do držení rodu Auerspergů. V následujících letech došlo k mnoha výměnám vlastníků a také k požárům. V roce 1948 došlo ke znárodnění Černohorského pivovaru a byl začleněn do Středomoravských pivovarů n. p. v Brně. I v dalších letech se událo mnoho změn a až v roce 1996 pivovar přešel do soukromého vlastnictví a stal se akciovou společností s názvem Pivovar Černá Hora. Od dubna 2010 je pak součástí české pivovarnické skupiny Pivovary Lobkowicz.

Jak proměnit globální soudní spory v marketingovou zbraň

U pivovarů nemůže chybět Budějovický Budvar, národní pivovar. Ten začal své pivo pod názvem Český akciový pivovar vařit 7. října 1895. Budějovický Budvar, který se stal nástupcem původního akciového pivovaru i pivovaru měšťanského, byl jako národní podnik založený v roce 1967. V roce V 1973 zavedl Budějovický Budvar novinku v podobě plechovkového piva, po Sametové revoluci došlo k jeho rozvoji a modernizaci a v roce 1996 překročil hranici 1 000 000 hl vystaveného piva. Další významný milník nastal ve čtvrtek 11. února 2016, kdy celkový výstav přesáhl objem 50 miliónů hektolitrů. Pro srovnání v prvním roce od svého založení (hospodářský rok 1895/1896) byl výstav pivovaru 35 223 hl.

S tímto pivovarem jsou spojeny také dlouholeté spory vedené s koncernem Anheuser-Busch. Ochrannou známku Budweiser Lager Bier si totiž v roce 1878 přihlásil u amerického patentového úřadu C. Conrad. Koncern si v roce 1907 zaregistroval značku Budweiser ve Spojených státech a protestovaly proti tomu oba budějovické pivovary (od roku 1906 vyvážel své pivo do USA i akciový pivovar). Jak zmiňují ve své historii, v roce 1911 byla uzavřena smlouva, ve které Český akciový pivovar za odškodné uznal platnost americké registrace, avšak nevzdal se práva označovat své výrobky slovem Budweiser a přívlastkem original po celém světě.

• 
• 
• 

Dalších 9 fotografií

Zlatý standard z Plzně: Když technologická revoluce přepíše celý trh

Černá Hora vsází na staletou kontinuitu a Budvar na hrdou obranu národního dědictví, ale v Plzni v roce 1842 vznikl příběh zcela jiného kalibru. Není to příběh o udržování tradice, ale o technologické revoluci, která redefinovala celý obor. Pilsner Urquell je ukázkou toho nejvyššího marketingového úspěchu: když se z názvu vašeho konkrétního produktu stane obecné jméno pro celý celosvětový trh.

Řeč je o prvním spodně kvašeném ležáku, který uvařil sládek Josef Groll. Ten uplatnil své znalosti vaření spodně kvašeného ležáku, který se nechává 30 dnů ležet a zrát. V té době se pivo vařilo na několika místech, ale bylo pochybné kvality a místní s ním nebyli spokojeni. Došlo také k vylití desítek sudů piva přímo před radnicí. Josef Groll měl tedy původně uvařit tmavé pivo bavorského typu. Výsledek však nedopadl podle očekávání, protože se zde potkala měkká plzeňská voda s nízkým obsahem minerálů a také žatecký chmel a český ječmen. Místo tmavého piva tak vzniklo zlaté pivo s bílou pěnou.

Jak shrnuje v článku Český rozhlas Dvojka,dneska už sotva zjistíme, jestli to byl sládkův záměr nebo náhoda anebo se prostě někde stala chyba. Nové pivo však slavilo úspěch a jeho sláva se rychle šířila. V roce 1913 Pilsner Urquell překročil výstav milionu hektolitrů piva a potvrdil tak pozici největšího pivovaru v Rakousku-Uhersku.

Sázka na osobní brand s čistou hlavou

Zatímco Pilsner Urquell sází na svou historickou nedotknutelnost, rodinný pivovar Bernard po revoluci ukázal, že i na zelené louce se dá vybudovat ikona. Stačila k tomu tvář majitele a jasný názor. V Humpolci se pivo vařilo stovky let, ale v roce 1991 byla pověst pivovaru žalostná a slavné to nebylo ani po stránce technologií. Přesto tuto firmu Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal v malé privatizaci vydražili za pětinásobek účetní hodnoty. Díky tomu si mohli plnit svůj sen o pivovaru, který bude vařit poctivé české pivo.

O dva roky později Stanislav Bernard založil Svaz malých nezávislých pivovarů a začal bojovat o snížení spotřební daně pro pivovary s ročním výstavem do 200 tisíc hektolitrů. Také se právě jeho tvář začala objevovat na billboardech nebo etiketách a nejen díky tomu se stal on i pivovar brzy známým. V našem starším rozhovoru k tomu Stanislav Bernard dodal, že za to může Dejan Štajnberger, což byl v té době kreativní ředitel reklamní agentury Euro RSCG, která se dnes jmenuje Havas. Byl to právě Dejan, kdo přišel s fórem s čistou hlavou bez vlasů, když jsme zaváděli nealko pivo. Přijel s tímto fórem a ještě mi udělal špičaté uši. Naoko jsem ho s tím vyhodil.. Nicméně jsem ihned věděl, že ten fór je velmi silný. Následně jsme to dali na billboardy a etikety, doplnil.

Nepřehlédnutelná byla také kampaň „Svět se zbláznil, držte se…“, ve které pivovar reflektoval aktuální “bláznivé” dění. 

• 
• 
• 

Dalších 14 fotografií

Když krachující byznys zachrání slavný film

Bernard vsadil mimo jiné na boj s ‚europivem‘ skrze billboardy, v Dalešicích na to šli jinak. Vzali historickou křivdu uzavřeného pivovaru a přetavili ji v postřižinskou nostalgii, která dodnes táhne tisíce turistů. Na webu zmiňují, že Pivovar Dalešice byl založen pravděpodobně už koncem 16. století. Největší slávu však objekt zažil v roce 1980, kdy exteriéry i interiéry využil režisér Jiří Menzel k natočení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích.

V následujících letech pivovar chátral, zarůstal a byl cílem vandalů. Pivo se zde začalo opět vařit až po roce 1999, kdy byl v dražbě získán současnými majiteli. Ti vycházejí ze starého pivovarského zákona, který říká, že k výrobě piva se smí použít jen vody, sladu, chmele a kvasnic a během výroby do něj nemá být nic přidáváno, ani z něj odebíráno. Dalešické pivo se tedy od znovuotevření pivovaru v roce 2002 vaří výhradně tímto klasickým způsobem. Ani se tedy nepasterizuje ani nefiltruje.

Přečtěte si také:

Víte, v jakých městech se vaří jednotlivé značky piva?

Pivní moderna: Jak postavit úspěšný craft na zelené louce

Pokud Dalešice hrají na strunu první republiky, středočeský Zichovec reprezentuje totální modernu. Ukazuje, že dnešní zákazník už nechce na etiketě portrét sládka, ale hledá moderní design a neustálé inovace. Nápad na vybudování vlastního pivovaru se zrodil v hlavě Ivana Husáka v roce 2010. O dva roky později pak vznikl Rodinný pivovar Zichovec se sídlem ve stejnojmenné vesnici nacházející se nedaleko města Slaný. Jeho cílem bylo kromě výstavby pivovaru také zvelebit celou obec. Proto byl v podstatě na zelené louce vybudován i nový obecní úřad, penzion, koloniál, restaurace, společenský sál, a kromě toho i kaplička. Ta zůstala pro náš pivovar symbolická a stala se součástí naší vizuální identity, popisují na webových stránkách.

Z počátku se nabídka pivovaru skládala téměř výhradně ze spodně kvašených piv, ale postupně také s příchodem synů Ondřeje a Jana došlo k začlenění širokého spektra pivních speciálů. Ondřej s Janem se totiž zajímali o nové pivní styly a přispěli k tomu, co je dnes pro pivovar typické. Dnes vaří přes kolem 130 druhů piv ročně a jak přiznávají, vařili například s rohlíky z Rohlíku nebo levandulí ze Židovic.