Hlavní navigace

Pokrytectví koalice. „Lex Babiš“ Babiše neomezí, paradoxně mu spíše může pomoct

15. 9. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Do opravdového střetu zájmů se Andrej Babiš dostal až tehdy, když se ANO stalo součástí vlády. „Lex Babiš“ je tak jen pokrytectvím ČSSD a KDU-ČSL. (KOMENTÁŘ)

Novela zákona o střetu zájmů, tzv. Lex Babiš, včera prošla Poslaneckou sněmovnou a zdá se, že nakonec bude i schválena. Je sice otázkou, jestli nedozná v Senátu některých změn, hlavní věc je však zřejmá už nyní, novela ničemu nepomůže, ba naopak může spíše uškodit.

Džina Babiše vypustila z láhve vládní koalice

Lex Babiš se stává klasickou ukázkou zákonodárné bezmoci a naivity a neochotou věcně řešit problém a především jeho příčiny. Představa, že problém zmizí, pokud se zakáže zákonem nebo pokud se zpřísní kontrola, je až děsivě rozšířená. Nezáleží přitom, zda jde o Babiše a jeho vlastnictví médií či Agrofertu a dotace, o prodej drog, kouření v restauracích nebo o výběr daní. Dokud se politici (a vlastně celá společnost) nebudou vracet k příčinám potíží a z nich pak vycházet při návrzích řešení, budou dokola schvalovány jalové zákony typu Lex Babiš. Ty možná naoko vypadají úctyhodně, ale nic vesměs neřeší. ANO, nebude pak líp, když něco zakážeme a dále se již problémem nezabýváme, jelikož si myslíme, že jsme vše vyřešili.

Ano, Andrej Babiš se ocitl po zvolení do sněmovny ve střetu zájmů. A ano, propojení politiky, byznysu a médií zadělává na průšvih. Už před volbami ale všichni věděli, že vlastní Agrofert, který dostává miliardové dotace, a že vlastní mediální skupinu MAFRA a že se v politice do střetu zájmů dostane. Skoro milion lidí, kteří ANO volili, to ovšem za problém nepovažovali. Prapříčina byla zřejmá, šlo o znechucení ze stávající politické scény, které dosáhlo takové míry, že otevřený střet zájmů Andreje Babiš považovali tito lidé vlastně za drobnost. Nebýt tradičních stran a jejich chování, nebyl by Babiš a ANO. Právě tradiční strany svým chováním Babiše stvořily. Stvořily sice džina, ale pořád šlo o džina v láhvi.

K vypuštění džina z láhve však došlo, když ČSSD a KDU-ČSL přibrala stranu ANO do vládní koalice. V tu chvíli se z potenciálního problému stal opravdový průšvih, jelikož Andrej Babiš dostal možnost naplno využít výhod propojení byznysu, médií a politiky. Díky tomu, že se stal součástí vlády, začal mít vliv na směřování státních financí a legislativu. Sociální demokraté a lidovci ale věděli, do čeho jdou. Věděli, co všechno Babiš vlastní, že vlastní média, že dostává dotace a jaké to může přinést problémy. A to, že po dvou a půl letech nyní schvalují Lex Babiš, ukazuje především na jejich naivitu a pokrytectví. Pokud by ČSSD a KDU-ČSL opravdu šlo o to, aby Babiš nemohl využívat své postavení ve vládě a propojení s byznysem, nešli by s ním do koalice. Tím, že s ním ve vládní koalici zůstávají, jen dokazují, že jim jde o efekt a ne o reálné omezení propojení politiky, médií a byznysu.

Zákon, který lze snadno legálně obejít, nedává smysl

Snažit se nyní vrátit džina do láhve tím, že Babišovi zakážou, pokud bude ve vládě, vlastnit média a pobírat dotace, bude stejně tak úspěšné, jako se snažit spočítat kvadraturu kruhu. Babiš samozřejmě dikci zákona splní a co bude potřeba, převede na rodinu nebo spřízněné osoby nebo jednoduše nebude členem vlády. Problémem totiž není to, že média vlastní a že dostává dotace, ale že je může v rámci své politiky ovlivnit. Novela zákona tak žádný problém neřeší, jelikož pokud bude Babiš chtít, bude moct média pro své politické (a potažmo byznysové) cíle využívat i nadále a stejně tak přihrávat dotace Agrofertu, i když se formálním vlastníkem stane někdo jiný.

Někteří komentátoři či politici vidí přínos Lex Babiš v tom, že se normou jasně řekne, co je správné a co ne, a že nezáleží, že to jde obejít. Jenže toto tvrzení má několik háčků. Předně, zákon říká, že ministr nebude moct vlastnit média a ucházet se o zakázky. Samotné vlastnictví ale přitom není hlavním problémem, tím je již zmíněná možnost ovlivňování médií a dotací ve svůj prospěch.

skoleni_27_5

Naprosto absurdní jsou tvrzení, že zákonem stanovíme, co je správné a všichni to vezmou za své. Zákony už nejsou v dnešní době desatero přikázání, která mají stanovovat etiku. Zákony slouží primárně k tomu, aby pomáhaly rozvoji a fungování společnosti. Navíc, opravdu si strážci hodnot myslí, že dokud něco není zakázáno ve formě zákona, považují to lidé za etické a v pořádku? Opravdu potřebujeme zákon na to, abychom věděli, že když ministr vlády ovlivňuje dotace ve svůj prospěch, a média, která vlastní, využívá v politickém boji proti konkurentům, není to v pořádku? Většina společnosti už dnes ví, že to košer není, potíž je ale v tom, že jí to vlastně ani příliš nevadí. A na tom nic žádná norma nezmění.

Dalším háčkem je ignorování toho, že zákon půjde snadno legálně obejít, a důsledky tohoto obcházení. Zatímco nyní se dá vliv Andreje Babiše, jeho vlastnictví nebo legislativní kroky poměrně dobře zmapovat, v důsledku podobných norem přijdou na řadu různé spřízněné osoby a skrytý vliv na politická rozhodnutí apod. Veřejnost tak ztratí asi ten nejúčinnější nástroj proti případné korupci a proti „přihrávání si malé domů“, tedy transparentnost. Andrej Babiš tak paradoxně získá mnohem větší manévrovací prostor v „temném zákulisí“ a možnost skrýt prosazování svých zájmů.

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).