Cesta k úspěchu ale nebyla přímočará. V příběhu popisuje, jak se vyrovnal s tunelováním partnerské firmy, jaké rány byznysu uštědřili vlastní zaměstnanci a proč podle něj stát svými zásahy nahrává nadnárodním řetězcům. V roce 1992 Ivo Hanák založil společně se svými kamarády firmu PLASTIMEX Prostějov. Název odkazuje na plasty, import a export. Zatímco původně nabízeli 500 položek, dnes je jich 15 tisíc.
Co se dozvíte v článku
Začátky s tužkou v ruce
Ivo Hanák s podnikáním začal v devadesátých letech. Byla to podle něj úplně jiná doba. Po tom všem útlumu, co tady byl, chtěli nějakým způsobem začít znova a mít možnosti svého osobního růstu a nebýt svázaní tím, že je někdo vede ve fabrice. Sám dělal v prostředí, které bylo sice nové, ale změnilo se tam vedení a člověk tam nebyl svým pánem. Když jsem dostal nabídku, že bych mohl založit s kolegy velkoobchod, tak jsem do toho šel. Byl to takový pocit prostě seberealizace,
vzpomíná s tím, že měl nulové zkušenosti s podnikáním. Než do toho šel, pracoval v oddělení marketingu, které tehdy ve fabrice vznikalo, a také na obchodním oddělení. „Takže trošku jsem čichnul k byznysu, ale že bych měl nějaké předpoklady, to ukázal až čas,“ usmívá se.
V začátcích Ivo Hanák trávil prací i 16 hodin denně. Počítače tehdy ve firmě ještě nepoužívali. Všechno se řešilo papírovou formou – veškeré faktury, dodací listy a evidence byly psané ručně, pouze část se vedla na psacích strojích. Když se něco prodalo, zboží se muselo odepsat, což se dělalo ručně po večerech. To bylo nutné, aby se vědělo, kolik zboží mají na skladě a kolik se bude objednávat. Navíc se tehdy Ivo učil ještě dělat mzdy, což bylo také složité. Dneska na to jsou agentury, které by vám pomohly, ale v té době nebylo nic a všechno jsme si dělali sami,
vzpomíná.
Ceny se mění v řádu dní
Dnes se Ivo nejvíce věnuje cenám. Doba je podle něj taková, že v důsledku geopolitických změn dochází k obrovskému napětí v cenách. Ty se jim mění pod rukama. Dodavatelé nemění ceny jednou za rok, ale v řádu dní. Tvorbu cen zatím Ivo nikomu ze zaměstnanců nesvěřil. Vysvětluje, že někteří zaměstnanci mají oprávnění měnit zažité ceny, pokud se jedná o změny v jednotkách procent. Když partneři změní ceny o desítky procent, musí se to projevit v Ivově práci. Cenová politika ho nyní tedy zaměstnává nejvíce.
Tunelování i zrada
Když se Ivo ohlédne zpátky, byly pro něj při podnikání nejsložitější dvě období. Prvním bylo období, když do Česka přišly zahraniční řetězce. V roce 1999 se firma spojila s akciovou společností, stala se tedy její součástí. Během roku však došlo k tomu, že akciová společnost začala být tunelována. Naštěstí z ní Plastimex ještě dokázal vystoupit, ale jak upřesňuje Ivo, začínali v podstatě odznova a museli samostatně pokračovat.
Druhé špatné období nastalo na přelomu roku 2012 a 2013. Tehdy společnost koupila nemovitost v Prostějově, ve které nyní má sídlo. Měli ještě další sklady v Boskovicích a několik zaměstnanců odmítlo dojíždět do Prostějova. Spojili se s jinou firmou, přešli do ní a při odchodu odcizili databázi firem. Začali pak pro konkurenci pracovat s jejich daty. To byl podle Iva největší zlom a stálo je to hodně úsilí. Oni byli dobří zaměstnanci, ale přišli jsme o část klientely kvůli tomu, že jsme nabízeli našim zákazníkům stejné zboží ze dvou dodavatelských zdrojů. Takže to bylo hodně složité a opravdu nerad na to vzpomínám,
dodává.
Kolos v databázi
Dnes nabízí firma kolem 15 000 položek. Podle Iva je velmi složité se v nich zorientovat. Mají na to databázový systém, kde se denně promítají tržby, přepočítávají se do statistiky, kterou potřebují zásobovači. Mají vytvořená systémová opatření, aby docházelo k pravidelné kontrole stavů. Každý je zodpovědný za x desítek dodavatelů. Těch je skoro tři sta. Výhodou systému je, že společnost má širokou nabídku pro zákazníky. Obrovskou nevýhodou je naopak hlídání všech zdrojů nebo náhrady některých položek, které vypadávají ze systému. Ivo přiznává, že pracují na tom, aby sortiment snížili na nějakou únosnější míru. Je podle něj opravdu pracné se v tom zorientovat a investice do automatizace je s ohledem na jejich prostředí a možnosti hodně problémová.
Z hlediska prodejen je to jednodušší, protože ty mají daný rozsah plochy a neumožňují skladování a nabídku patnácti tisíc položek. Do větších prodejen dokážou dostat přibližně pětinu sortimentu. Je tam však složitější jeho cirkulace, protože některé položky se méně prodávají, je potřeba je vrátit zpátky na centrálu a místo toho nabídnout nové zboží. Jsou na to však určeni vedoucí prodejen, kteří jsou informováni a vedeni k tomu, aby dokázali sortiment pohlídat a měli na prodejnách to, co lidé opravdu chtějí. Nabídka naší základny je tak široká, že prodejna může fungovat bez nějakých problémů. Je to i lépe řiditelné než ten patnáctitisícový kolos,
shrnuje Ivo.
Sázka na osobní vazby
Ivo Hanák potvrzuje, že po třiceti letech s většinou dodavatelů spolupracují dlouhodobě. Někde se už obměnilo vedení a podle Iva to bývalo trošičku lepší. Dříve se často potkávali a mívali jednání na širší úrovni. S většinou dodavatelů se však znají osobně, vzájemně si věří a dokážou se snadno domluvit. Ivo osobně preferuje osobní vazby. Máme dodavatele, kteří nás ani fyzicky neznají a s nimi se samozřejmě pracuje trošku hůř,
podotýká.
K největším subjektům z řad dodavatelů patří ti, kteří pro společnost znamenají největší tržby. Nejde však jen o ně, ale o spolupráci, o to, aby se dokázali vzájemně pochopit a neubližovali si, protože nejsou pro tyto dodavatele jedinými partnery v republice. Dominantním partnerem Plastimexu je například Vetropack z Kyjova, který je dodavatelem zavařovacího programu nebo firma Belis vyrábějící smaltované výrobky. Ze zahraničních partnerů je to například Koopman a polské a slovenské firmy.
Partnery společnost získala při návštěvách veletrhů. Podle Iva byli někteří rádi, že je oslovili, protože neměli partnery. S takovými bylo velmi snadné se domluvit, protože obě strany měly zájem. Další partneři byli z řad větších firem a u nich občas narazili na to, že jim bylo delegáty na veletrhu něco slíbeno a ve finále ten člověk nebyl informovaný a bylo to složitější. Naším plusem v jednání bylo, že jsme jedna ze stabilních firem tady v České republice. Máme velkou tradici a kromě velkoobchodní sítě máme i své prodejny a také e-shop, takže máme tři pilíře v podnikání. Na to naši partneři slyší,
doplňuje Ivo.
Nový boom zavařování
Trendy se podle Iva mění, ale základní portfolio zůstává produktově stejné. Řada výrobků je v sortimentu opravdu třicet let a mění se u nich prodejnost. Výměny se u sortimentu týkají především designu, kdy má například podnos nějakou novou dekoraci nebo sklenice lepší otevírání a podobně. Přibližně třetina sortimentu podléhá trendům a vývoji. Prodejnost souvisí také se sezónností, kdy nyní například začíná sezóna zavařování, na podzim to bývají sudy a před Vánoci se více prodávají dražší výrobky jako dárky.
Podle Iva se od doby covidu trh hodně změnil. Díky tomu, že jsou dnes velmi drahé potraviny, sledují zájem o to si doma pěstovat svoje produkty. Hlavně na e-shopech se dobře prodávají různé truhlíky a vidí tak, že si lidé pěstují doma rajčata, papriky nebo bylinky na balkónech. Sledujeme trend: sám si doma vypěstuji, sám si doma zavařím. Takže tohle je pozitivní trend,
myslí si Ivo a zároveň zmiňuje, že část mladší generace méně vaří. S tím souvisí, že nevyhledávají nějaké hezké sady nádobí, ve kterých budou vařit, ale koupí si něco, co jim účelově vyhovuje. A to i za cenu toho, že se to třeba za rok zničí a koupí si radši lacinější nové.
Také sledujeme, že se lidé snaží dětem nebo vnukům dopřát to, co oni nemohli. Trendem je kupovat dětem i zbytečné věci,
říká Ivo a upřesňuje, že se to projevuje nákupy lahví a produktů s dětskými designy jako Stitch nebo Minecraft. Nekupují je jen kvůli účelu, ale proto, že děti mají rády tyto postavičky.
Iva pozitivně překvapilo, když otevírali prodejny a přebírali sortiment, který jako velkoobchod neprodávali. Do prodeje zařadili drobné elektrospotřebiče, u kterých se reklamy zaměřují na velké řetězce. U Plastimexu se však prodávají jak ve velkoobchodě, tak v maloobchodě. Jedná se o varné konvice, topinkovače, sendvičovače, zkrátka drobné elektro, které lidé běžně používají v domácnosti. To Ivo rozhodně nečekal, že se bude prodávat i velkoobchodně. Mezi další překvapivý sortiment patří koření. Nejedná se o klasické sáčky, ale kelímky různých druhů směsí, které skoro neobsahují sůl. U koření bych nikdy neřekl, že se bude prodávat v takovém rozměru. To mě hodně překvapilo. A to je sortiment, který není tak drahý, nedělá nám nějaká obratová čísla, co se týká korun, ale rozhodně, co se týká kusů. Je to zajímavý sortiment a vybočuje z domácích potřeb,
dodává.
Nahrávání velkým hráčům
Plastimex by uvítal stabilizaci vnějších vlivů. Ty jsou podle Iva Hanáka hodně problémové. Uvádí, že od doby covidu neexistují dva po sobě stejné roky. Covidem to začalo, tehdy se úplně změnila struktura jejich podnikání. Oni sice mohli mít otevřené obchody, ale lidé se přesouvali do e-shopů. Chování obyvatelstva změnily také skoky v energiích, protože lidé začali šetřit a neutrácet za produkty jejich typu, které jsou zbytné. Naopak se soustředili na to, aby si měli doma čím topit nebo ohřívat potraviny. U nás docházelo k útlumu prodeje. A teď se nešťastná situace na Blízkém východě promítá do cen a zdražování a celkově to ubližuje sortimentu. To jsou ty vnější vlivy, které často nedokážeme ovlivnit,
doplňuje Ivo.
Jako další negativní vlivy zmiňuje zásahy státu, konkrétně, když diktuje, že máte někomu dávat určitou mzdu. Ivo chápe, že musí být daná minimální mzda. Ale když máte potom na brigádě patnáctileté děti a máte jim podle zákona vyplácet nějaké věci a stát vám diktuje, že musíte dát takové peníze a vám se ve společnosti nezvyšuje obrat nebo jim máte proplácet dovolenou, tak to mi připadá hodně nesmyslné. Tento trend se mi strašně nelíbí, protože je to v podstatě diktát, že máte dávat něco někomu, kdo si to v podstatě ani nezaslouží,
popisuje.
Ivo je jeden z těch, kteří se snaží vybudovat nějakou strukturu podniků, které fungují a mají něco přinášet státu. Podle něj se ale obrovským způsobem preferují velké nadnárodní společnosti a dochází k tomu, že velcí hráči vytlačují drobnější podnikatele. Ivo se také kloní k tomu, že velcí hráči typu řetězců nebo nadnárodních společností ovlivňují i státní politiku. Zmiňuje také, že statisticky hodně firem malého a středního rozsahu končí. Jejich problémem je také generační výměna.
Mladší lidé vidí, kolik tomu rodiče musejí věnovat času a vidí problémy ve firmě, kolik to stojí úsilí a námahy a nechce se jim v tom dál pokračovat. Spousta firem, včetně našich zákazníků končí a vyklízí trh. To je věc, která by se měla změnit, protože pokud stát umožní, že tu budou jen velké firmy, tak je velmi zranitelný,
vysvětluje Ivo.
Boj s byrokracií
Závěrem Ivo popisuje, že by jim určitě pomohlo snižování byrokracie. Myslí si, že je zde obrovské množství úředníků, což jsou lidé, co jim neustále házejí klacky pod nohy. Vím, že jsou nějaká pravidla a ta pravidla se musí dodržovat, ale jak jsem už říkal, ta pravidla neplatí pro všechny stejně,
podotýká. Jako příklad zmiňuje kontroly, které k nim chodí, kdy jsou dohledatelní a kontrola zná IČ, ví, kdo za firmou stojí. To podle něj neplatí pro velké hráče nebo například menší provozovatele, například vietnamské večerky. Vietnamci jsou velmi pracovití a moc si jich vážím, protože opravdu dělají mravenčí práci, kterou jsme my dělali v těch devadesátých letech. Ale není tam rovné prostředí,
dodává. Ivo Hanák kvituje, že se znovu zavede EET, protože si myslí, že se tím narovnalo prostředí a je škoda, že jej předchozí vláda zrušila.
Dále by společnosti pomohly menší zásahy státu jako například v oblasti výše zmíněných minimálních mezd. Ivo uvádí, že bylo období, kdy se podnikatelům vycházelo vstříc a při nemocenské zaměstnanec dostával za první tři dny minimální mzdu a dnes náklady za prvních čtrnáct dní nesou podnikatelé. To znamená, že vše musí zaplatit a stojí je to dvojnásobek. Nemám tolik lidí, aby za nemocného mohl práci převzít někdo jiný. Někdy se to daří, ale většinou to znamená, že musím tomu člověku zaplatit nemocenskou a ještě si přizvat nějakého brigádníka. To mě stojí dvakrát tolik peněz a dvakrát tolik úsilí,
povzdechl si Ivo s tím, že je doba složitější a od covidu se opravdu prostředí změnilo.
Tip na další příběh
Ostrý byznys: Aleš brousí nože rukama i srdcem
S noži se Aleš Mlýnek setkával už dětství a později hledal nejrůznější způsoby, jak je co nejlépe nabrousit. Koníček a své zkušenosti pak přetavil v byznys. Více v článku.
