Dnes netvoří jen oblečení, ale skrze autorskou malbu a osobní konzultace pomáhá ženám v životních předělech najít novou energii a radost ze života. Blanka Drabová kdysi usměrňovala žáky ve třídě, dnes usměrňuje kapky barev na jemné látce, které nejdou vygumovat ani přemazat. V tomto dialogu s hedvábím našla nejen vlastní klid, ale i způsob, jak inspirovat ostatní k vědomému a pomalejšímu životnímu tempu.
Co se dozvíte v článku
Nemoc jako impuls ke změně
Blanka Drabová pracovala jako učitelka a vždy toto povolání vnímala jako nádherné poslání, které má vliv na mnoho dalších věcí a lidí kolem. Ve čtyřiceti letech dostala plicní embolii, což pro ni v tu chvíli byla nucená zastávka a také uvědomění si toho, že život je velmi křehký, a že si jej máme užívat. Tehdy se jí také dostala do rukou kniha Tajemství, která byla o tom, že člověk si může svůj život tvořit a cokoliv si k sobě přitáhnout díky svým myšlenkám. To Blanku tehdy dostalo a bylo prvním momentem, kdy si uvědomila, že by měla svůj život přehodnotit.
Nemoc mi dala najevo, že něco v mém životě není v souladu. Nemoc k nám nepřijde jenom tak, všechno má svůj důvod a smysl,
doplňuje. Uvědomila si, že nežije život, jaký by si představovala. Nemoc se přihlásila, aby jí řekla: Blani, tak se zastav a začni vnímat ten svět jinak.
Umělkyně odmala
Když byly Blance čtyři roky, vyhrála výtvarnou soutěž. Její maminka prohlásila, že je umělkyní. Jako střípky si pamatuje, že maminka byla nadšená z obrázku, který má Blanka dodnes schovaný. Námořník na lodi se stožárem plující na moři. Vůbec doteď nechápu, jak jsem mohla namalovat tento symbolický obraz. Byla v něm obrovská symbolika mého života. Námořník rád pluje do neznáma, ale miluje i přístav, místo, kam se vždy může vrátit,
popisuje a doplňuje, že jí obrázek předurčil, že potřebuje k životu svobodu a pocit, že si život tvoří sama.
Blanka v dětství chodila do základní umělecké školy. Ale více ji bavil sport. Když se musela rozhodnout, čím bude, nebylo toho pro dívky příliš na výběr. Buď ekonomka, zdravotní škola, pedagogická škola nebo gymnázium. Ona se rozhodla pro učitelství a vysnila si stát se paní učitelkou. Její maminka tehdy přišla s návrhem v podobě oděvní průmyslovky v Prostějově. To však urychleně odmítla. Byl to pro ni úplně nový obor, musela by být na internátě a opustit své přátele a sport. Zvláštní je, že jsem se zase k tomu oklikou vrátila až po několika letech,
usmívá se.
Podle Blanky je každý z nás svým způsobem umělcem. Zmiňuje, že už ve slově umění je slovo u a mě, to znamená, je to u mě, uvnitř nás. My si tvoříme svůj svět každý den, pečujeme o své vztahy, oblékáme si modely, které se nám líbí, tvoříme si své domovy. Jsme stále tvůrci,
vyjmenovává Blanka. Je přesvědčena, že každý z nás by se naučil kreslit, kdyby kreslil několik hodin denně. Těžší však je se tvorbě otevřít a malovat podle toho, co cítíme, srdcem. To je druhá část umění, která se nedá naučit.
Láska na první dotek
Za to, že se Blanka dostala k hedvábí, vděčí své mamince. Právě ona uspořádala kurz malování na hedvábí pro učitele. Blanka tehdy učila výtvarnou výchovu a češtinu, tak na kurz šla. Tenkrát měla doma dvě malé holčičky, byla zaneprázdněná, řešila zaměstnání i práci doma. Když jsme natáhli hedvábí a začali jsme malovat, ucítila jsem neskutečně krásný pocit. Hned jsem věděla, že se chci se malování na hedvábí věnovat. Cítila jsem, jak mě to uvolňuje, jak jsem najednou zapomněla na svět starostí kolem sebe, jak jsem to byla jenom já ve svém světě,
vzpomíná Blanka. Tehdy, když měla rodinu, dostala se k hedvábí jen výjimečně a po malých chvilkách.
Hedvábí na Blanku tedy udělalo dojem hned na první dotek. Myslí si, že každý při tom symbolicky cítí historii hedvábí, kdy je s námi tento materiál přes pět tisíc let, už od starověké Číny. Vždy bylo symbolem luxusu, krásy, jemnosti, lehkosti, ale také společenského postavení. Má tedy svou symboliku i tradici. Hedvábí tady přišlo, abychom si ho užívali a ne abychom vytvářeli věci z umělých látek. Hedvábí žije a dýchá. Je svobodné, vlaje a nemáte nad ním kontrolu. Plátno je statické, ale hedvábí s vámi pracuje,
vyjmenovává Blanka nadšeně.
V České republice jsou dodavatelé hedvábí, kteří jej prodávají, mají i certifikaci o jeho pravosti nebo kvalitě. Přináší jej z Číny a dalších zemí, kde je tradice výroby hedvábí stále živá.
Malování je jako dialog
Když Blanka maluje na hedvábí, je to dialog mezi ní a hedvábím. Hedvábí vás učí důvěře, že je všechno tak, jak má být. Protože, když se dotknete štětcem hedvábí, tak to už je nesmazatelná stopa. Nemůžete vzít gumu a vygumovat ji, nemůžete vzít další barvu a přemalovat ji, nemůžete hedvábí roztrhat a zničit tak jako plátno nebo papír,
dodává dále. Také Blanku hedvábí učí trpělivosti a že není potřeba to uspěchat. Hedvábí vám třeba řekne: Tak teď už dost a vrať se ke mně zítra, protože teď už ti nemám co říct, už jsem plné barev a ty si nevíš rady, tak počkej,
přidává s úsměvem.
Malování na hedvábí je tedy jako rituál, jako terapie, protože člověku podle Blanky hodně věcí připomene. A nejen zmíněnou důvěru nebo trpělivost, ale také svobodu a lehkost bytí. Když na něj totiž dáváte barvu, tak se rozpíjí a rozletí se do stran, do kterých chce. Barvy nevytvářejí krustu nebo něco pevného, ale naopak se vpíjí a stávají se součástí hedvábí. Díky tomu látka neztrácí křehkost ani jemnost. Barvy se navíc navzájem prolínají a dá se s nimi krásně pracovat. Obecně je při malování potřeba dostatek místa nebo prostor, kde nevadí, když cákne barva.
Emoce v barvách
Při volbě barev záleží podle Blanky na obdobích, protože každá barva má nějakou energii a vypovídá o emočním nastavení umělce. Sama někdy dávala přednost růžovo-fialkovým barvám, pak se uzemňovala jinými barvami, například modrou. Žlutou zase používá, když chce přitáhnout živost, radost a krásu života. Je to vždy práce s emocemi, energiemi a frekvencemi, které barvy vydávají. Je to vše provázané,
doplňuje. Co se týče motivů, jako každá žena miluje květiny a dále symboliku vážek nebo motýlů.
Když Blanka tvoří, nejdříve má počáteční představu. Když jí klientka řekne, že chce šaty plné pomněnek nebo pivoněk a vážek, nakreslí návrh, aby klientka měla představu, jak by tvorba na hedvábí mohla vypadat. Já tvořím v průběhu procesu. Neumím ani nechci vytvořit si předem celou vizi malby do všech detailů. Dávám důvěru v proces,
přiznává s tím, že chce vědět, jaký bude pocit z hedvábných šatů a jak budou působit na ni a na klientku. Květy tak nemusí být přesně pivoňkami, ale mají energii pivoněk. Musí tam tedy být nějaký základ, důležité jsou i konzultace s klientkami, ale vždy jde o delší a postupný proces.
Barvy, které Blanka používá, jsou určené přímo na malování na hedvábí. Jsou transparentní, smíchatelné s vodou a stálobarevné. Některé barvy se fixují teplem tedy například žehličkou a jiné zase párou, kdy se dají do parní lázně. Barvy se musejí zafixovat, aby jejich barevnost byla stálá a zůstaly krásné na látce. Jedná se o delší proces, ale poté už se může hedvábí normálně prát.
Blanka se nezaměřuje jen na hedvábí. Maluje také obrazy i kresby. I když hedvábí má nyní přednost. Přiznává, že miluje minimalistické kresby, protože jako učitelka češtiny má ráda český jazyk a chápe a vnímá, že každé slovo má obrovskou sílu, moc i symbol. Právě toho využívá i ve svých kresbách. Když se kreslím, snažím se pár linkami vyjádřit nějaké slovo jako je třeba touha, láska, dotek. To mě velmi baví. Ráda kreslím i vesmírné obrázky, které vyjadřují "jsme v bezpečí a je všechno v pořádku“ s andělskými křídly,
popisuje.
Hedvábí jako průvodce životní změnou
Na webu nabízí Blanka službu jménem Hedvábný svět. Ten je podle ní životním stylem, tedy světem, kde by všichni chtěli žít. Tedy, kde je jim dobře, cítí se v něm bezpečně a cítí důvěru v život. Nabízí i on-line kurz, jehož součástí jsou čtyři delší videa o hedvábí, pracovní listy a balíček s malou startovací sadou. Ta obsahuje hedvábný šátek, tři barvy na hedvábí a štětec. Nejedná se jen o kurz a členskou sekci na webu, ale Hedvábný svět je ukázkou Blančiného pohledu na svět.
Odklonili jsme se od krásy a čistoty světa. Chtěla bych hedvábným světem šířit mezi lidmi, aby zpomalili, aby se zklidnili a vnímali krásu našeho života a aby se cítili jako v hedvábí,
zdůrazňuje. To, že si z hedvábí potom lidé nechají ušít šaty nebo něco do svého domova jako jsou závěsy nebo potahy na polštáře, to je ještě krásnější.
Další službou je takzvaný fitting, což je osobní konzultace spojená s tvorbou na míru. Jsme zvyklé přijít do obchodu, podívat se na věšák, vyzkoušet si v kabince oblečení, zaplatit a jít. Ale tohle je příběh úplně o něčem jiném, o péči ke klientce,
vysvětluje Blanka. Na začátku, když se žena přihlásí do Hedvábného světa, nejde jen o to, že bude mít nové šaty, ale posune ji to ve vnímání sama sebe. Povídáme si, navzájem se seznámíme a bavíme se o tom, jaká je její představa, co by si přála, po čem touží a jaký záměr chce do modelu z hedvábí dát. Žena se tak stává spolutvůrkyní šatů,
popisuje Blanka s tím, že během takového povídání si žena uvědomí, že nejde jen o šaty, ale o probuzení ženskosti a sebevědomí.
Velmi často má Blanka klientky, které začínají novou etapu života po padesátce, kdy se znovu vdávají, mění práci nebo se osamostatňují od své rodiny. Je to předěl, v rámci kterého si nechávají vytvořit nové šaty. Není to tedy jen o mírách, ale o tom, co má hedvábná věc klientce přinést.
Když žena dostane šaty do rukou, je šťastná a uvědomuje si, co všechno díky tvorbě prožila. Příběh tím však nekončí, protože když žena hedvábné oblečení nosí, píše svůj hedvábný příběh dál. V šatech zažívá, jak Blanka říká, kouzla. Zkrášluje dny sobě a i ostatním lidem. Lidé ji třeba zastaví a řeknou: „Jé, vám to sluší!“ nebo „Vy jste tak krásná, vy tak záříte“. Šaty jí přináší nové a nové příběhy, třeba i novou lásku, novou práci. Nebo se do hedvábného šátku může kdykoliv zahalit a cítí se v bezpečí. Není to jenom oblečení nebo jenom šátek, nebo závěs, ale je to příběh, který si přináší do života, protože to nikde nekončí,
shrnuje Blanka.
Chce rozšířit hedvábí mezi lidi
Podnikání je podle Blanky dlouhá cesta a ona ji jde pomalými krůčky. Chce každým krokem žít krásný a šťastný život a šířit dál hedvábný svět. Svůj hedvábný svět chce postupně a každým dnem šířit mezi lidi. Kdyby se 10 vteřin zadívali lidé na moji fotku s hedvábím nebo na video na sociálních sítích a zastavili se a zpomalili si den, tak to už je pro mě vítězství,
potvrzuje s úsměvem.
Mezi další její sny patří módní přehlídky, malovat pro ženy, které by prezentovaly její krásnou tvorbu. Chtěla by být součástí módní přehlídky, kde by ukázala svou jedinečnou tvorbu ručně malovaných modelů. Jak sama zdůrazňuje, nejde o žádné tisky na látku. Za malovanou látkou je spousta hodin. To jsou věci, které každý umělec ví: že tvorba s láskou nejde finančně ohodnotit, protože to jsou hodiny a hodiny práce, ale práce, která baví a má smysl v mých očích,
uzavírá Blanka.
Tip na další příběh
Vlnařský „punk“ z Beskyd: Když se z dětského snu stane poctivé řemeslo
Vyměnili pohodlí Mnichova za drsnou krásu Beskyd, aby si splnili sen o soběstačnosti a životě blíž k přírodě. Viera Kranz se svým manželem na vlastní kůži zjistila, že poctivé farmaření není jen romantika, ale hlavně hledání smyslu v tom, co ostatní vyhazují. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU