Možná vzpomínáte na náš první článek o Netspotu, kde jsem zmiňoval, že jsem začal podnikat ihned po svých prvních brigádách v náctiletém věku. Proto je tedy zajímavé, že proces výběru zaměstnance, nervózních pohovorů a zdlouhavých výběrových řízení znám mnohem detailněji z opačné strany než většina běžných lidí. Možná si vybavíte nějaké příběhy z pracovních pohovorů vašich přátel nebo i své vlastní, kde si jako uchazeč nejste jist, jak správně komunikovat, co o sobě prozradit a co si raději nechat pro sebe. Výsledkem mohou být geniálně trapné momenty či nedorozumění jak vystřihnuté z podařeného sitcomu a já nyní zkusím se o některé takové s vámi podělit.
Čtěte také: Jak jsem začínal podnikat aneb nejlepší nápady se rodí na WC
Najít kvalitního programátora není žádná hračka
V dnešní době, kdy svět IT zažívá obrovský boom, je práce v této oblasti nepochybně velmi atraktivní. Často se s ní pojí řada výhod typu flexibilní pracovní doba a hlavně peníze, o kterých by se průměrnému člověku ani nesnilo. Tolik lidí dělá s počítači, tolik studentů navštěvuje IT vysoké školy, a přesto je stále tak obtížné nalézt kvalitního programátora. Jistě mi někteří i z vás čtenářů dáte za pravdu, že nad tím zůstává rozum stát.
Když jsem ve své první firmě poprvé hledal zaměstnance, či jen výpomoc nebo stážist(k)u, bral jsem situaci s humorem. Nebál jsem se v životopisech kandidátů píchnout do čehokoli neobvyklého a bedlivě sledovat reakci. Narazil jsem např. na CV, kde daný člověk zmiňoval, že zvládá práci v Internet Exploreru, což mi nedalo a musel jsem se ihned zeptat, zda zvládá také práci v Malování (vždyť kromě programátora by se hodil i pořádný grafik!). Ač byla odpověď kladná, zaměstnání jsem tomuto člověku neposkytl, přičemž jako důvod jsem zcela vážně uvedl, že firma z Internet Exploreru přechází na Firefox. Podobně jsem se setkal s člověkem, který v CV uváděl znalost slovenštiny, tak říkám: výborně, mohl byste psát manuály ve slovenštině, jenže pak z něj vypadlo, že znalostí slovenštiny měl na mysli, že rozumí Slovákům a oni rozumí jemu, když mluví česky…
Všechny srandičky ale jednou končí, s přibývajícími povinnostmi potřebujete řešit problémy rychle a efektivně, proto když se u nás hlásila na pozici programátora bývalá uklízečka, která zrovna zjistila, že programování je dobře placené, již tolik do smíchu mi nebylo. Nikdy v životě neprogramovala, ale byla přesvědčena, že se svým odhodláním se to naučí. Přeci to není problém, vždyť my ani nevyžadujeme VŠ. Ano, akademický titul pro naši firmu není podstatný, důležité je, co člověk doopravdy umí, ale jak se chcete s někým takovým vážně bavit? Chápu, že být nezaměstnaný je frustrující a člověk si občas může postěžovat, že personalista vedoucí pohovor je nesympatický, otrávený, působí nevychovaně, jenže to nemusí být nutně jeho vina. Pokud mu na dveře klepou lidé, kteří nemají tušení, do čeho jdou, popř. potřebují jen něco zkusit kvůli úřadu práce, neznamená to pro něj nic jiného, než masivní ztrátu času a zvyšující se pravděpodobnost prasknutí cévky v mozku.
Co je Netspot
Netspot je malé zařízení, díky kterému je možné využít přihlašovací stránku k WiFi internetu a vydělávat tak na zobrazování vlastní nabídky nebo reklamních sdělení na mobilech, tabletech i noteboocích zákazníků.
Firma Netspot je nyní v podnikatelském akcelerátoru xPORT VŠE.
Sebevědomí programátorů nezná mezí
Není to tak dávno, co se nám ve firmě zjevil „kaskadér“, poměrně zkušený programátor, který tvrdil, že když jej přijmeme, naučí se námi požadovaný programovací jazyk PHP během třech měsíců a následně bude dělat to, co potřebujeme. Nejde o to, že bychom mu nevěřili, určitě něco v hlavě měl a jeho reference to potvrzovaly, jenže tento kaskadér si nebál říct o 50 000 Kč měsíčně za pouhé zaučení. Nějaký koncept stáže nebo koncipienta, kdy se lidé zaučují téměř za minimální mzdu, mu byl cizí. Jistě uznáte, že představovat si takovou sumu jako svou nástupní mzdu, obzvlášť když nesplňujete všechny požadavky zaměstnavatele, je jak příběh z Říše divů.
A nebylo to poprvé ani naposledy, co jsem se od zaměstnance dočkal hlášky (ať už doslova nebo v přeneseném významu) „a co z toho budu mít já?“ Jeden by myslel, že společenský konsenzus, kdy se odvedená práce vyměňuje za finanční odměnu, je jasný a pochopitelný pro všechny účastníky na trhu práce, ale asi ne tak docela.
Čtěte také: Proč jsme přestěhovali firmu z Brna do Prahy a proč je Praha jako nový svět
Programátor bez práce půl roku? Měl by jít do jiného oboru
Není vůbec snadné najít „toho pravého“ pro vaši firmu. Můj nejnovější pokus o přibrání nového zaměstnance se udál teprve nedávno, v nadsázce mohu říct, že dostat 4 lidi na pohovor zabralo 14 dní práce. Už to samo o sobě se mi nezdá ok. Myslím si, že s kvalitními lidmi by to mělo jít jako po másle, nikoli takto. Začínám prosazovat pravidlo, že pokud si programátor není schopen do měsíce sehnat práci, není něco v pořádku, a pokud mu to trvá např. půl roku, měl by se raději poohlédnout po jiném oboru. Měl by zrevidovat své schopnosti, pokusit se přijít na to, co dělá špatně a třeba zkusit něco jiného. Člověk tím získá nadhled, zkušenosti, opustí své tunelové vidění a v neposlední řadě také přestane ztrácet čas svůj i lidí pořádajících výběrová řízení. Pro ty, kterým tohle jaksi nedochází, se v naší firmě ujalo označení „UFO“. Jednomu takovému jsem dal nedávno šanci se projevit.
Super zájemce, kdyby byl rok 2000…
Zpočátku se to nezdálo, byl to muž zhruba ve věku mého otce a s pohovory očividně zkušenost měl, neboť přišel perfektně připraven. Znal spoustu detailů o mé firmě, znal i články o Netspotu na Podnikatel.cz a blýskl se například znalostí toho, že VŠ, kde studovala naše zaměstnankyně, právě přítomná u pohovoru, je nejstarší v Itálii. Přinesl s sebou také dvě bonboniéry jako omluvu, že popletl oslovení v mailu. Já si na takové formality určitě nepotrpím, ale bylo vidět, že pán chtěl zapůsobit. Bohužel už tolik nezapůsobil, když mě oslovoval „pane bakaláři“.
Možná je to jen můj unikátní pohled na věc, ale Bc. rozhodně nepovažuji za něco, co by bylo nutné takto zdůrazňovat, vnímám ho jako „mezistupňový“ titul, který je některým spíše pro legraci, ale budiž… Na vlně formalit jsme pokračovali, když jsem byl požádán, abych spustil jeho prezentaci z disku DVD. Do sáhodlouhého vysvětlování toho, že na svém notebooku již nevedu DVD mechaniku, jsem se nechtěl pouštět, tak jsem smířeně požádal kolegyni, aby obsah zkopírovala na flashku. Bohužel gól přišel, když jsme zjistili, že uložená prezentace je spustitelný soubor s příponou EXE.
Konfrontace se stala nevyhnutelnou, nějaký introduction.exe od cizího člověka si opravdu na svém PC pouštět nehodlám. Avšak UFO se cítil dotčen, on přeci přišel s bonboniérami a ty ho stály hodně peněz! Jak si dovoluji nespustit jeho EXE soubor? Navíc místo toho, aby se soustředil na programování, opakoval, jak nám zvýší tržby, ideálně metodou rozesílání DVD se spustitelnými EXE soubory našim partnerům. Tak takhle skutečně ne.
Když už se konečně dostal k programování, začal popisovat, jak programoval v roce 89 a vypadlo z něj, že jeho nejnovější projekt se uskutečnil před 5 lety.
Osobně se domnívám, že zaspat 1 rok v IT je jako zaspat několik let v jiné oblasti, takže jsem to opravdu neviděl růžově, nicméně nakonec jsem pánovi přeci jen chtěl dát šanci a sdělil jsem mu, že kolegové z jiné firmy ho kontaktují se zkušebním úkolem. To se mu ale opět nelíbilo, vždyť nás přesvědčoval skoro hodinu a přinesl ještě hromadu certifikátů podtrhujících jeho schopnosti. Je mi líto, certifikáty mi nejsou nic platné, raději nějaká aktuální reference, jenže opět – jak se chcete s takovým člověkem rozumně bavit? Někdy to zkrátka nejde.
Kašlete na HR agentury, vyhraďte si na zájemce jen více času
Ani po osmi letech vedení firmy tedy nemám zaručený recept na přijetí kvalitního personálu, zdá se, že žádný takový neexistuje. Stále se potkávám s lidmi, kteří chtějí modré z nebe, anebo přiletěli z vesmíru. Neupírám jim inteligenci, formální vzdělání, teoretické znalosti, jenže nám jde o praxi, o to, co člověk skutečně dokáže udělat, za jak dlouho to dokáže udělat a jestli je na něj spolehnutí. Možnost využití HR agentur bych taky neviděl jako úplně spásnou. Když to zjednoduším, HR agentuře zaplatíte poměrně slušnou porci ze zaměstnancova platu a ve výsledku můžete dostat toho, kdo agentuře „zbyl“, neboli toho, kdo si nebyl schopen zajistit práci svépomocí.
Věšet hlavu ale rozhodně nemusíte, ačkoli získávání pracovníků není žádný med, svoji cestu si časem najde každý. Mně se nakonec osvědčilo výběru pracovníků věnovat více energie, času a trpělivosti. Ve větších podnicích je ideální vyčlenit na tuto činnost jednoho specialistu, pro kterého bude práce s vašimi „poddanými“ tou nejvyšší prioritou. Jestliže si tuto metodu nemůžete dovolit, sejměte ze svých beder jiné firemní úkony a nesnažte se proces výběru nového člena vaší tlupy uspěchat. Vždyť kdo ví, třeba z člověka, kterého máte chuť odepsat po pěti minutách, může být jednou vaše pravá ruka.
