Tradičně hustá divadelní síť v Česku je zároveň hustou sítí často svérázných a originálních kaváren, barů, hospod, restaurací, bufetů a jiných "občerstvoven". Do některých ale potřebujete (s nadsázkou) zbrojní pas.
Kavárny, bary, hospody, restaurace či bufety umístěné v divadelních budovách a více či méně těsně související s konkrétními divadelními scénami se dělí na dva typy. První jsou tak těsně propojené s divadlem, že se do nich dostane jen divák, který jde na představení a vlastní platnou vstupenku. Do druhé skupiny patří naopak ty, které fungují vlastně na divadle nezávisle a může do nich zajít každý z ulice. A divadlo ho nemusí třeba vůbec zajímat. Nicméně pro milovnice a milovníky známých tváří jsou divadelní kavárny, bary atd. doslova zlatým dolem. Často – a v tom spočívá jedno z kouzel mnohých z nich – se v nich totiž nenásilně mísí herci s diváky.
K mým neoblíbenějším patří divadelní bar v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde mi vždycky namixují můj nejmilejší půllitr, 2 deci jahodového džusu a 3 deci vody, se kterým se klidně postavím každému zapřísáhlému pivaři. Jistě tu mají nějaký nápojový lístek, ale ani nevím, jestli jsem ho někdy četla. Z rozsáhlých alko i nealko zásob tu totiž každému připraví nápoj podle jeho gusta. Bar otevírá až k večeru a vstupenku do něj nepotřebujete. Navíc slouží i jako výstavní prostor.
Restaurace v budově divadla? V Česku vzácný úkaz. V Janáčkově divadle v Brně, postaveném na přelomu 50. a 60. let 20. století, v jedné ze scén brněnského Národního divadla, takovou mají – restauraci vašeho stylu
Bohéma. Existuje-li ještě stále něco jako rivalita Brna a Prahy, mají v tomto ohledu Brňáci bod navíc. Pražské Národní divadlo se, kromě tradičních divadelních bufetů s chlebíčky, kávou, nealko, alko, cukrovinkami a neodmyslitelným „divadelním” sektem v budovách Národního a Stavovského divadla, může pochlubit jen suterénním Divadelním klubem v Kolowratském paláci. A u toho si vlastně nikdy nejsem jistá, jestli je tak zcela pro veřejnost.
V Ostravě divadelní gurmán najde hned dvě zajímavá zařízení – hospůdku v Divadle Petra Bezruče a kavárnu či bar v Komorní scéně Aréna. Do hospůdky u Bezručů, kousek vedle scény Márnice, míří sice spíš hosté se vstupenkou, ale u Bezručů se lze vlastně občerstvit i bez ní, protože lístky tu trhají až bezprostředně před vstupem do divadelního sálu. Zatímco u Bezručů si pochutná třeba ten, kdo miluje klobásky, pivo a atmosféru bohémských hospůdek, Aréna naláká hlavně zájemce o moderní design a posezení na chlupaté pohovce.
Některá divadla svoje divadelní kluby či kavárny, bary a bufety trochu tají. Tak třeba Divadlo na Vinohradech v Praze. Má svoji „občerstvovnu”, do níž vede nenápadný boční vchod ze Šubertovy ulice. Ten, kdo sem zavítá, si může připadat jako zasvěcenec.
A ten avízovaný zbrojní pas se bude hodit třeba v Divadle Na Jezerce v Praze. Mají tu restauraci Opona, ale tu teď vynechám (na tu si totiž posvítíme v jednom z dalších Gurmánů). Zbrojní pas se (s nadsázkou) hodí o přestávce přímo v divadelním bufetu. Když se totiž z hlediště vyhrnou nápojechtivé davy do uzoučkého foyer, co je spíš než foyer chodba, je nejlepší se k pultu (opět s nadsázkou) prostřílet.
Gurmán si však žádá recenzi. S heslem co není v hlavě, je v nohách
na rtech jsem se jedno odpoledne vydala ověřit si, jak to v několika, tentokrát pražských, divadelních kavárnách aktuálně vypadá.
Plán: Café Gaspar / Kasper (familiérně Kašpar; Celetná 17, Praha 1), Diskafé (Karlova 26, Praha 1), Kavárna Divadla Komedie (Jungmannova 1, Praha 1), Kafárna neboli Divadelní kavárna Švandova divadla (Štefánikova 57, Praha 5).
Testovací menu: Káva a k ní něco dobrého sladkého.
Realita: Po druhém testovacím menu (rozuměj po dvou kávách, dvou zákuscích a jedné vodě) mi došlo, že můj odpolední plán byl příliš ambiciózní. Ostatní tedy zase někdy příště.
Gaspar doporučuji všem, kdo preferují nekuřácké kavárny. Vzpomněla jsem si tu na svou nedávnou návštěvu Pizzerie U divadla (tedy u Divadla pod Palmovkou). Na otázku, kde je nekuřácká část, mi tu číšník snad skoro hrdě odpověděl, že pizzerie už je celá kuřácká. A odkázal mě na nekuřácký dětský koutek. (Za maminku, za tatínka, za babičku…) To se v kavárně Gaspar díky historickým dřevěným stropům stát nemůže.
Pravidlo pro Gaspar zní: Obsluha přijde, když vás uvidí. Já jsem se se svým doprovodem usadila nenápadně a za roh a k baru jsme si museli jít objednat sami. Zkusila jsem espresso z kávy Kenya Arabica AA za 38 korun (běžné presso Bistrot je levnější), přikusovala Hořickou trubičku (velikost XXL za 12 korun) a zapíjela vodou Rajec (třetinka za 18 korun). Doprovod zapil vedro pivem a vypadal spokojeně. Na kávě jsem si pochutnala, trubičku hodnotím jako čerstvou, voda byla chladná tak akorát na osvěžení v parnu.
S přihlédnutím ke svým předchozím návštěvám, mírným cenám v pražském centru a (pro recenzentku samozřejmě nepřístojné) slabosti pro celé Divadlo v Celetné včetně kavárny, uděluji Café Gaspar čtyři Gurmánské hvězdičky.
Servírka přišla okamžitě. Ale na můj dotaz, jestli je vybraný tvarohový zákusek z lístkového těsta nebo ne, odpověděla jdu se zeptat, jsem tu první den
. Děkuji za upřímnost. Zákusek stejně neměli. Vybrala jsem tedy náhradní řešení, tvarohový dort se strouhanou čokoládou za 55 korun. Long Milk Caffé z lístku před restaurací bylo dle servírky Caffe Latte – nu dobrá. Na tvarohovém dortu jsem si pochutnala, ačkoliv se šlehačka ze spreje roztékala po talíři a strouhaná čokoláda se bez upozornění transformovala na čokoládový topping. Káva ve skle s pěkně viditelně oddělenými vrstvami mléčné pěny, horkého mléka a espressa vypadala sice jako značková, po ochutnání se ale ukázalo, že je to spíš „značka” z tržnice. Dojem dorazily toalety, které zrovna nevoněly. A taky hosté, zřejmě známí personálu, kteří se potulovali za barovým pultem. Měli by si dát pozor na bezpečnostní kamery rozmístěné po kavárně – ostatně z neznámého důvodu, nevšimla jsem si žádné pistole nízko u pasu.
Možná moderně zařízená kavárna umístěná v rozlehlém divadelním foyer s mramorovými sloupy (které skýtá možnost soukromí) v budově Divadelní akademie múzických umění zrovna neměla svůj den. S přihlédnutím k tomu, že jsem tu zrovna zahlédla jednoho vynikajícího herce a muzikanta, a že – pokud si vzpomínám – mi tu káva vždycky spíš chutnala (což jsou zajisté důvody pro recenzentku nepřijatelné), uděluji Diskafé tři Gurmánské hvězdičky.
Hlavní výhody divadelních „občerstvoven”: Možnost potkat umělce (někdy i ty z televize), bohémská atmosféra, občas trochu extravagance a divadelní přidaná hodnota.
Hlavní nevýhody divadelních „občerstvoven”: Ne vždy profesionální personál (narazíte například na přivydělávající si studenty i omluvy typu pardón, jsem tu dnes poprvé
), co je na lístku, nemusí být vždy na baru.
 |
 |
 |
 |
Suma sumárum stojí divadelní „občerstvovny” za hřích.
Preferujete kuřácké nebo nekuřácké kavárny?
