Jak správně vystavit směnku a následně ji efektivně vymáhat

Směnka vlastní a směnka cizí

Směnka je řazena mezi tzv. abstraktní cenné papíry, které ke svému vzniku nepotřebují jakýkoliv právní důvod (res. kauzu – jako např. existenci určitého smluvního vztahu mezi směnečnými účastníky) a obstojí samy o sobě. Zákon směnečný a šekový rozlišuje dva základní druhy směnek – směnku vlastní a směnku cizí. Směnka cizí je tvořená alespoň třemi směnečnými účastníky, a to výstavcem směnky, remitentem (tedy osobou, na jejíž řad či jméno je směnka vystavena) a směnečníkem (tj. osobou, které je výstavcem přikázáno platit). Cizí směnka tak vždy obsahuje bezpodmínečný rozkaz výstavce směnečníkovi k tomu, aby zaplatil určitou peněžní částku remitentovi. Směnečný závazek však směnečníkovi vzniká až po jeho přijetí směnky (provedeném zpravidla podpisem směnečníka na směnce), přičemž výstavce směnky se staví do pozice nepřímého dlužníka a ručí za to, že bude směnka směnečníkem řádně přijata a zaplacena.

Oproti tomu směnka vlastní je tvořena jen dvěma účastníky, a to výstavcem směnky a jejím remitentem, přičemž u směnky vlastní výstavce nepřikazuje nikomu třetímu, aby remitentovi směnečnou sumu zaplatil, nýbrž sám se bezpodmínečně zavazuje, že částku remitentovi uhradí.

Jak směnka vlastní, tak i směnka cizí musí podle zákona směnečného a šekového obsahovat následující náležitosti:

• výslovné označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána,
• bezpodmínečný slib (u směnky vlastní) či příkaz (u směnky cizí) zaplatit určitou peněžitou sumu,
• údaj splatnosti,
• údaj místa, kde má být placeno,
• jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (tj. identifikace remitenta),
• datum a místo vystavení směnky a
• podpis výstavce.

U směnky cizí musí být nadto rovněž uvedeno jméno směnečníka. Pokud některá ze shora uvedených náležitostí na listině chybí (s výjimkou údaje o splatnosti, místa vystavení a platebního místa směnky), nepůjde o platnou směnku. Z toho důvodu je u směnky naprosto klíčové, aby obsahovala všechny zákonem požadované náležitosti, jinak by nebylo možné listinu považovat za směnku jakožto cenný papír, který je soudně vymahatelný.

Proces vymáhání směnky

Úplná a platná směnka je jedním z nejúčinnějších nástrojů, kterým se lze domoci svého nároku soudní cestou. Jelikož se jedná o abstraktní cenný papír, soudy u platné směnky zpravidla nezkoumají její „kazu“, tedy z jakého důvodu a za jakých okolností byla vystavena. Směnečné řízení, jehož prostřednictvím se lze domáhat vydání rozhodnutí ve formě tzv. směnečného platebního rozkazu, je upraveno v ustanovení § 175 občanského soudního řádu.

Směnečné řízení lze rozdělit na dvě hlavní části, aniž by ovšem bylo vždy nezbytně nutné oběma těmito procesními stádii projít. První z nich se týká vydání směnečného platebního rozkazu a jde ze své podstaty o listinné řízení. Druhá část se týká případného projednání námitek v rámci soudního jednání, kde se rozhodne o případném zrušení či ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu a které je zahájeno podáním včasných a odůvodněných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaným.

Podmínkou pro vydání směnečného platebního rozkazu ve zkráceném rozkazním řízení je předložení originálu (prvopisu) směnky žalobcem, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, jakož i dalších dokumentů a listin nezbytných k uplatnění práva (jako např. protestní listiny či dokumentů dokládajících právní nástupnictví) s výslovným návrhem žalobce na vydání směnečného platebního rozkazu soudem. Soud tedy směnečný platební rozkaz nevydá v případě, kdy nebude splněna některá ze shora uvedených podmínek – např. pokud žalobce vydání směnečného platebního rozkazu soudu výslovně nenavrhne nebo pokud soud nabude pochybností o tom, že jde o směnku, i když nepochybuje o pravosti listiny jako takové.

Jsou-li podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu splněny, soud vydá směnečný platební rozkaz, který musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Pokud žalovaný nepodá včas odůvodněné námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu nebo podané námitky vezme zpět, nabude směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku, který žalobce následně může po žalovaném exekučně vymáhat. Podanými námitkami, které musí být zcela konkrétní a specifické a nelze je později ze strany žalovaného jakkoliv doplňovat, se však směnečný platební rozkaz bez dalšího neruší, ale soud v takovém případě nařídí soudní jednání – prostý nesouhlas se směnečným platebním rozkazem k jeho zrušení jednoduše nestačí. Po soudním projednání soud vydaný směnečný platební rozkaz buď ponechá v platnosti, nebo jej zruší.

Závěr

Směnečné řízení bezesporu klade značný důraz na formální stránku věci, čímž do jisté míry zvýhodňuje žalobce – pokud je tento vlastníkem platné směnky, o jejíž pravosti není třeba pochybovat. Žalobce má vedle toho i nezanedbatelnou výhodu ve vztahu k důkaznímu břemenu, které ve směnečném řízení nese téměř výhradně žalovaný, s výjimkou prokazování pravosti podpisu na směnce – ten má totiž povinnost prokazovat žalobce. Proto pokud si chcete zajistit splnění dluhu dlužníkem bez toho, abyste museli soudu složitě prokazovat, proč, z jakého důvodu a za jakých podmínek vám dlužník něco dluží a tak podobně, můžete si dluh zajistit sepsáním platné směnky s dlužníkem a váš dluh se tak stane efektivněji vymahatelným.