Víte, proč se kvůli teniskám rozdělilo celé město a jak jeden hotelový poslíček navždy změnil italskou módu? Pojďte se s námi podívat na fascinující historii slavných značek, v níž příběhy napsal sám život.
Co se dozvíte v článku
Jak mlynářský syn naučil svět cestovat
Své zkušenosti z předchozích zaměstnání využil Louis Vuitton. Ze svého dětství v rodině mlynářů si vypěstoval úctu k řemeslnému umění a ve čtrnácti letech se vydal do Francie. Tam pracoval jako nádeník, podkoní nebo dřevorubec a v Paříži se pak učil a pracoval u mistra výroby kufrů. Díky tomu i zjistil potřeby cestovatelů. Tehdy byly hlavním dopravním prostředkem koňské povozy, lodě a vlaky a se zavazadly se zacházelo hrubě.
O několik let později, v roce 1854, otevírá v Paříži svůj první obchod, kde prodává nejprve kufry typické pro tuto dobu: se zaoblenými rohy a železnými výztuhami. Později je přepracovává a přichází s modelem s plochým vrškem, který je lehčí, pevnější a hlavně stohovatelný na sebe.
Od hotelových kufrů k italskému luxusu
Zavazadla a zkušenosti ze světa hrály roli také v příběhu značky Gucci. Guccio Gucci v roce 1921 založil v italské Florencii stejnojmenný ateliér zaměřený na výrobu řemeslných zavazadel. Inspirací mu byly zkušenosti nosiče zavazadel v londýnském hotelu Savoy. Seznamoval se tak zde s kvalitou zavazadel, ale také vkusem bohatých klientů hotelu. S luxusním životním stylem se potkal také v dalším zaměstnání pro evropskou železniční společnost zaměřenou na luxusní cestovní ruch. Než otevřel svou první prodejnu po návratu do Itálie, naučil se pracovat s kůží, když byl zaměstnancem jedné značky zavazadel. Mezi jeho vize u Gucciho patřila kombinace výjimečných italských materiálů s anglickou estetikou a také řemeslným zpracováním.
Gucci nejprve prodával kožené zboží a zavazadla, později rozšířil své podnikání o prodej jezdeckých doplňků. Až kvůli omezení dovozu kůže do Itálie hledala společnost alternativní materiály a díky tomu například vyvinula nový materiál z tkaného konopí pocházejícího z Neapole. Mezi její produkty se postupně kromě ikonických kabelek přidala také obuv, oblečení a spousta doplňků.
Zlatá horečka a montérky, které dobyl svět
Levi Strauss v roce 1853 založil v San Francisku společnost s textilním zbožím. Nejprve se zaměřoval na hrubé plátno určené na pokrytí stanů a vozů. Později dospěl k tomu, že pro lidi pracující v těžkých podmínkách je potřeba materiál, který vydrží cokoliv. Levi tedy společně s krejčím Jacobem Davisem zkombinoval měděné nýtové výztuhy s odolným denimem. Tak se v roce 1873 zrodily montérkové kalhoty, kterým se dnes říká „blue jeans“. Mělo jít o oblečení pro americké dělníky, ale nosili jej horníci, kovbojové, rebelové, rockové hvězdy, prezidenti i běžní muži a ženy. Vůbec se tedy nejednalo jen o pracovní oblečení a společnost se stala světovým lídrem v oblasti džínů mající stovky obchodů.
Od koňů na přehlídková mola
Značka Hermés je dnes symbolem luxusu, ale začínala s úplně jiným sortimentem. Thierry Hermès v roce 1837 v Paříži otevřel svou dílnu zaměřenou na postroje pro koně a sedla. Od začátku chápal a předvídal očekávání svých zákazníků a také jejich touhu po jednoduchosti a lehkosti. Postupně zařadil do nabídky další kožené zboží, například v roce 1925 představil první pánský konfekční oděv v podobě golfové bundy. Aby Hermès doplnil vzhled svých zákazníků, v roce 1927 přišel se šperky a poté i hodinkami a sandály. Populární hedvábný šátek se objevil v roce 1937 a ikonická Birkin kabelka (Birkin bag) až v roce 1984.
Válka bratrů, která rozdělila město
Za nejdramatičnějším počátkem sportovních značek musíme vyrazit do Německa. Tam v roce 1924 Adolf Dassler společně se svým bratrem Rudolfem zaregistroval v roce 1924 firmu „Gebrüder Dassler Schuhfabrik“ zaměřenou na obuv pro sportovce. Boty se stávají známé především díky tomu, že je nosí úspěšní sportovci na olympijských hrách.
O několik let později, v roce 1949 se bratři rozdělují. Adolf registruje společnost „Adolf Dassler adidas Sportschuhfabrik“. Ve stejném roce se dostává na trh bota s populárními třemi pruhy. Rudolf se stěhuje do jiné budovy patřící rodině, přeměňuje ji na továrnu a zakládá také svůj podnik nazvaný „Schuhfabrik Rudolf Dassler (RUDA)“. Později dochází k přejmenování na PUMA. Společnost se v začátcích proslavuje především kopačkami a dodnes je uznávaná na poli obuvi, sportovního oblečení a vybavení.
Obě společnosti tak od sebe byly vzdálené prakticky jen o řeku a vedly boje o zákazníka. Jak uvádí server iDnes.cz, rozdělené dlouho bylo i bavorské městečko Herzogenaurach. Také se mu přezývalo „město ohnutých krků“ od toho, jak se lidé dívali na boty, aby zkontrolovali, do kterého tábora kdo patří. I dva místní fotbalové kluby si obouvaly konkurenční boty. Dokonce pochováni byli bratři sice na stejném hřbitově, ale daleko od sebe.
Sázka o krokodýla
Adidas i Puma patří mezi značky s velmi známými a rozpoznatelnými logy. Rozhodně k nim lze zařadit i Lacoste se svým zeleným krokodýlem. Právě tato značka byla první, na jejímž oblečení se logo objevilo viditelně na vnější straně. René Lacoste byl vášnivým sportovcem a dobrým tenistou. V roce 1923 v Bostonu mu jeho kapitán slíbil, že mu koupí kufr z krokodýlí kůže, který obdivoval ve výloze obchodu, pokud vyhraje svůj další zápas. René sice prohrál, ale od té doby získal od novinářů novou přezdívku – krokodýl. Ta se rychle rozšířila a on požádal svého přítele a stylistu Roberta George, aby mu na bundu přišil krokodýla. V roce 1933 poté René Lacoste založil s André Gillierem značku Lacoste. Ta se podobně jako ostatní firmy nejprve orientovala na sportovní oblečení a dnes je v jejím sortimentu i další oblečení, obuv, parfémy nebo kožené předměty.
