Jan Koudelka a Petra Nezvalová společně tvoří značku Maori Art, která je zaměřená na šperky vyráběné srdcem a především s úctou k Novému Zélandu. Přívěsky mohou být nejen ozdobou, ale také amuletem.
Vše se musel učit sám
Honza před několika lety dostal možnost v rámci projektu Working Holiday odcestovat a pracovat na Novém Zélandě a pouhý rok a čtvrt stačil na to, aby ho naprosto ohromil svou přírodou, bohatou kulturou, historií a lidmi. Vše je tam propojeno a duchovní hodnoty maorské kultury zahrnují respekt k přírodě a důležitost komunity. To se mu moc líbilo a něco takového doposud nepoznal. Jako truhláře mě oslovilo maorské umění řezbářství. Kostěné přívěsky, které jsem viděl všude kolem sebe, mi připomněly moje dětství, kdy jsem si ze dřeva vyřezával různé drobné předměty,
vzpomíná. Tehdy vzal práci skladníka, a když uviděl stůl se svěrákem, napadlo ho zkusit si vyrobit jeden přívěsek z kosti. Překvapilo ho, že to jde. Udělal si malou dílnu, kam se na několik měsíců zavřel, a učil se řezbařině z kostí. Na Novém Zélandu byly workshopy, kde místní řezbáři předváděli svoji práci a mimo jiné jste si mohli vyrobit i vlastní přívěsek. Bohužel jsem nepatřil mezi ty, kteří by toho využili, a tím pádem jsem se musel vše učit sám,
dodává Honza.
Dřevo a kost jsou natolik rozdílné materiály, že si celou dobu říkal, že bude muset začít od nuly. A také se například seznamoval s přímou bruskou, se kterou neměl žádnou zkušenost. Na Zélandu se amulety vyrábějí z novozélandského jadeitu, velrybí nebo hovězí kosti. Honza pracuje hlavně s hovězími kostmi, které kupuje od řezníka. Je to vlastně odpad, kterému vdechujeme nový život ve formě přívěsků,
zdůrazňuje a podotýká, že občas kombinuje kost se dřevem. Novozélandský jadeit si nechává dovážet s tím, že dorazí v jakémsi polotovaru, který doupraví do finální podoby.
Kost je perfektní materiál
Výroba šperků z kostí představuje náročnou práci, protože musíte pracovat s respirátorem, dílna musí být dobře odvětratelná, protože při výrobě vzniká obrovské množství zapáchajícího prachu. Co se týče kamene, tam je to úplně naopak. Ten se brousí zásadně pod vodou a prach se vůbec neřeší. Kost je však perfektní materiál, velmi dobře se opracovává, a přitom je velmi pevná. Při výrobě kostěných přívěsků mi stačí pásová a přímá bruska a k finální úpravě výrobku pak ruce a smirkový papír. Klademe důraz na precizní zpracování,
upřesňuje Honza. Dále vysvětluje, že když dostane celou morkovou kost, tak ji jako první rozřeže na menší kousky a pak je uvaří. Na pásové brusce si poté obrousí přední a zadní stranu a potom z toho vyřezává. Hotový tvar musí dále dobrousit a vyleštit, naváže na něj provázek a může jít do krabičky. Šperkům se Honza věnuje už několik let, takže už to má takzvaně v ruce. Jen v začátcích se mu stávalo, že se mu něco rozlomilo.
Nejjednodušší z přívěsků je ploutvička a tu Honza dokáže kompletně vyrobit do hodiny. Složitější bylo, když přítelkyni dělal holubičku nebo na zakázku dřevokostěný háček. Ten zabral přibližně tři hodiny s tím, že tam bylo i gravírování. Honza přiznává, že vždy pracuje jen na jednom šperku a nepřebíhá mezi nimi. Nestává se tedy, že by udělal jeden do půlky, šel na jiný a zase se vracel. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že má Maori Art v nabídce sérii stejných přívěsků, tak každý je originál. Nikdy nenajdete stejný přívěsek a není ani možné, abychom vyrobili dva úplně totožné přívěsky. Je to i díky kresbě kosti, kterou jsme původně bělili, ale nyní ji přiznáváme. A to právě proto, že dá přívěsku punc originality,
dodává Peťa.
Symbolika je jasně daná
Při tvorbě šperků se Honza s Peťou drží tradic Nového Zélandu a hledají tam také inspiraci s tím, že symbolika přívěsků je jasně daná. Například Hei Matau je tradiční maorský amulet ve tvaru rybářského háčku a odkazuje k důležitosti rybolovu pro maorskou kulturu. Používá se jako ochranný amulet a je symbolem prosperity, štěstí, bezpečí. Je často spojován s vodními bohy a považuje se za posvátný předmět, který přináší štěstí a ochranu svému nositeli. Je to nejtypičtější symbol Nového Zélandu,
vysvětluje Peťa. Symbolů je několik, například Porohita ve tvaru kruhu symbolizující nejen v maorské kultuře koloběh života, Manaia je hodně duchovní amulet a je symbolem spojení nebe, země a vody, tedy pozemského a nadpozemského světa. U zákazníků je velmi oblíbené Srdce Koru. Je tam symbol srdce, lásky, vztahů posílení o Koru, což je symbol harmonie, růstu, energie a zdraví. Symbolizuje také mladý list kapradiny, a právě proto je tam zdraví a nové příležitosti, nový život. Takže to je velmi oblíbený přívěsek hlavně u žen,
upřesňuje Peťa. Muži je zase vyhledávaný přívěsek Hei Toki, který znázorňuje maorský nástroj tradičně používaný jako sekyra při ručním zpracování dřeva. Je to silný a tvrdý amulet.
V poslední době je vyhledávaný také přívěsek Pikorua. Ten byl podle Petry zpočátku symbol, který neuměli zákazníci příliš uchopit, nevěděli, jak na něj, a oni zvažovali, zda jej nepřestat i kvůli náročnosti vyrábět. Je tam spirála neboli symbol nekonečna a symbolizuje to vztahy obecně. Jak mezi dvěma lidmi, tak i lásku nebo rodinu. Byla by škoda ho nemít,
myslí si Peťa, která osobně nedá dopustit na přívěsek Koru. Ten její navíc vypadá, jako by se dvě ruce dotýkaly. Tím je to pro ni ještě posílené. Já mám Hei Matau, který jsem si dovezl z Nového Zélandu a nedám na něj dopustit také proto, kolik je jeho druhů. My vyrábíme třeba patnáct různých provedení, což u jiného amuletu není,
dodává Honza.
„Bez Peti už to dávno nedělám“
V Maori Art to mají jasně rozdělené. Honza je šéf a výrobce a Peťa dělá vše ostatní, například tedy komunikuje se zákazníky nebo se stará o e-shop. Všechno jsme začínali od nuly, vyvíjeli jsme se, bylo to metodou pokus, omyl, zjišťovali jsme, co se líbí a nelíbí,
popisuje Peťa. Honza k tomu s úsměvem doplňuje, že kdyby nebylo Petry, tak už to dávno nedělá. Byli totiž úplně jiní a on si myslel, že jen vyrobí spoustu kusů, dá je do obchodu a nějak to půjde. Až Peťa to vzala úplně od druhého konce. Jsem za to moc rád, protože bez ní by opravdu Maori Art už dávno nefungoval a já bych nic neprodal, protože bych se věnoval jen výrobě,
myslí si Honza.
Peťa podotýká, že těch věcí okolo je opravdu hodně a jsou časově náročné. Kolikrát si připadá úplně rozpolcená, protože když má chviličku času, tak neví, co dřív. Jestli se věnovat e-shopu, fotit, nebo dělat něco jiného. Navíc se jim v září narodila dcerka, tak je toho času ještě méně. Ale děláme to hrozně rádi a jsme rádi, když se naše přívěsky líbí a když máme i třeba nějakou pěknou zpětnou vazbu. Stane se, že i potkáme člověka, který má náš přívěsek na krku,
říká Peťa. Snažíme se to opravdu dělat srdcem a není to jenom o kšeftu a penězích, ale dáváme tam i kus sebe a snad je to vidět,
přidává Honza.
Zákazníci často vybírají srdcem
Zatímco Honza by se z prodejního stánku nejraději vypařil, protože není velký řečník a je mu lépe v dílně, Peťa si jej vymyslela a nedá na něj dopustit. Užívá si jak ježdění a výlety, tak především komunikaci s lidmi. Trpím tím, že po covidu to stánkaření získalo úplně jiný, bohužel trochu negativní, rozměr v tom, že se lidé odcizili. To mi chybí, ale uvidíme,
popisuje Peťa s tím, že když byla těhotná, tak ježdění po akcích omezili, ale letos by se mu zase chtěli pomalu začít věnovat. E-shop je podle Petry neosobní a je ráda, když si může se zákazníky popovídat a osobně je seznámit se symbolikou jejich šperků. Je to také důležité v tom, že i když se snažím fotky dělat co nejpřesněji, vždy je tam trošičku barevná odlišnost,
doplňuje a dále zdůrazňuje, že osobní setkání je osobní setkání. Jejich zákazníci navíc často vybírají i srdcem a je tak stěžejní, že si mohou přívěsky osahat nebo vyzkoušet a vybrat si tak pro ně ten nejlepší přívěsek.
Maori Art občas naráží na to, že se s jejich sortimentem nehodí úplně všude. Spousta lidí nezná maorskou kulturu, je to pro ně velká neznámá a je to pro ně těžko uchopitelné. A to i proto, že je to z kostí a jedná se o nepříliš známé symboly. Tím je to pro Honzu s Peťou složitější. Zpočátku jsme objížděli různé akce, například poutě a středověké jarmarky, ale zjistili jsme, že to nebyla správná cesta. Nyní si tedy vybíráme a snažíme se jezdit spíše na šperkařské akce a podobně,
popisuje Peťa. Přiznává, že jí napadlo být i například součástí nějakých cestovatelských přednášek zaměřených na cestování po Zélandu nebo mineralogických akcí, když nabízí novozélandský jadeit, ale je to zatím otevřené. Moc si vážíme toho, že máme i podporu na Novém Zélandu, tak uvidíme, co se bude dít dál a jak se to vyvine,
uzavírá Peťa s tím, že se chtějí stále posouvat a jejím velkým snem by bylo mít kamenný obchod zaměřený na maorskou kulturu.
