S dobrou pověstí jde jakákoli činnost snadněji a podnikání v tom není výjimkou. Jenže dobrá pověst neroste na stromech a ani se nikde nedá koupit. Dobrou pověst lze jen získat, a to zpravidla usilovnou a tvrdou prací. Některé obory podnikání si již dobrou pověst vybudovaly a pro každého nováčka v daném odvětví by mělo být nepsaným závazkem dílo svých předchůdců minimálně nepošramotit. Vybrali jsme pro vás 7 oborů podnikání, které se těší důvěry veřejnosti. Máte stejný názor, nebo náš žebříček považujete za “staré pověsti české”? Čtěte také: 7 oborů podnikání s nejhorší pověstí
7. místo: Kadeřníci a holiči
Profese, jejíž kořeny sahají až do dávné historie. Lazebníci, kteří se v podstatě jako první holení a kadeřím věnovali, působili již ve starověkých civilizacích. Velkého věhlasu dosahovali lazebníci především v Egyptě, kde zároveň zastávali i činnost ranhojičů. Teprve později došlo k rozdělení těchto dvou řemesel. V novověku se pak lazebníci začali ještě více specializovat a měnit spíše na holiče. Na konci 19. století, po vynalezení ondulačního železa, vznikly první kadeřnické salóny, které se již velice podobaly dnešním kadeřnictvím a holičům. V průběhu dvacátého století samozřejmě ještě došlo k velkému technickému pokroku, který se promítl i v kadeřnickém oboru, avšak podstata činnosti již zůstala stejná.
V Čechách se kadeřníci a holiči těší velice slušné pověsti, přestože asi každý zažil někdy situaci, že se mu při pohledu do zrcadla podlomila kolena z nového účesu. Nicméně oboru kadeřnictví tyto zkušenosti na důvěře rozhodně neubírají, už jen kvůli tomu, že na všechny účesy se za pár dní dá zvyknout, či si je dokonce oblíbit. Ještě před sametovou revolucí sice většina kadeřnictví a holičství “vyráběla” stejné produkty, avšak po pádu komunismu došlo k velkému rozmachu a v dnešní době nabízejí jednotlivé salóny opravdu originální nápady. Představám se meze nekladou a na hlavě si dnes můžete nechat udělat, cokoli vás napadne. Na tomto oboru je navíc sympatické, že kromě drahých exkluzivních podniků stále funguje mnoho drobných živnostníků a živnostnic, kteří si v kvalitách střihu v ničem nezadají se svými nákladnějšími kolegy.
6. místo: Zážitkové firmy a specializované cestovky
Jelikož se tento obor podnikání objevil v Česku teprve nedávno a nepředcházely jej žádné negativní reference ze zahraničí, nemohl zatím ani špatnou pověst získat. Firmy podnikající v oblasti zážitků, organizování teambuildingů či dobrodružných cest tak měly do jisté míry začátky usnadněné. Přesto nic nepodcenily a lidé a ostatní podnikatelé se již naučili jejich služeb hojně využívat. Dnešní doba, která navíc klade velký důraz na zážitky a velké emoce, tomuto typu podnikání jenom nahrává.
Jaká bude pověst zážitkových firem za několik let, však není zdaleka tak jisté. Pár vážných nehod jejich klientů dokázalo pošramotit dosud neposkvrněnou pověst tohoto oboru, a kdyby se znovu opakovaly… Akcent na organizovaní teambuildingů však zřejmě trhliny na dobrém jméně odvětví dokáže zakrýt, zde si totiž podnikatelé budují solidní pověst. Čtěte také: 5 nejvýznamnějších českých podnikatelů v historii
5. místo: Divadelníci
Umělci dozajista tvoří skupinu samu pro sebe. Navzdory tomu, že jsou nositeli a do velké míry i tvůrci české kultury, jde i podnikatelskou stránku věci. Velice dobrou pověstí disponují hlavně provozovatelé divadel a herci, kteří jsou v podstatě také podnikatelé. Dobré pověsti divadelnictví nahrává až posvátná úcta k pojmu divadlo, které se nedovolí zpochybnit snad ani ten největší cynik a který pro řadu lidí tvoří synonymum ke slovu kultura. Divadla objevují herce pro filmy, které se často stávající ikonami mládeže, ale i starších generací. Divadla pak zpětně těží ze slávy herce a jsou vnímána jako strůjci nových talentů.
Přestože však divadelní představení bývají vyprodána, málokteré divadlo dokáže fungovat bez dotací. Protože ale lidé divadlo vnímají jako odraz kultury, přidělované dotace divadlům je ani tolik netrápí. Jen těžko lze podat větší důkaz dobré pověsti oboru. Jaký Češi mají vztah k divadlu, dokládá i naše minulost. Stačí vzpomenout shoření Národního divadla a sbírku na jeho znovupostavení. Tehdy Češi ochotně přispěli a svým způsobem na kulturu a divadlo platí dodnes a nevadí jim to. Čtěte také: 5 mýtů o českých podnikatelích, který je podle vás nejčastější?
4. místo: Provozovatelé sportovních hřišť, areálů a center
Sportování se zařadilo mezi základní volnočasové aktivity početné skupiny občanů a není se tak čemu divit, že na poptávku zareagovali i podnikatelé. Nejen v Praze vyrůstají nová sportovní centra se všemi možnými rozličnými hřišti, na kterých mohou zákazníci sportovat jak v zimě, tak i v létě. Stěží se dá navíc najít sport, který byste si nemohli někde zahrát. Squash, tenis, badminton, volejbal a další a další. Stačí si jen vybrat z bohaté nabídky sportovišť. Velký boom v současnosti zaznamenává také golf, kterému se daří přiblížit se i obyčejným lidem.
Vzhledem k velkému zájmu a povětšinou i dobrému zázemí areálů se podnikatelé působící v oblasti sportu řadí mezi nejoblíbenější. Dobré pověsti i nahrává předmět jejich podnikání, tedy spojení zábavy a zdraví prospěšné činnosti. O sportovních areálech se tak jen zřídkakdy mluví v negativním slova smyslu. Jak navíc roste obliba sportovních center, představují se normálním lidem i sporty, které ještě před pár lety ani neznali. Elitářství naprosté většiny sportů díky podnikatelům zmizelo. Důkazem budiž i možnost zahrát si s kamarády curling. Čtěte také: První podnikatelské krůčky? Přinášíme 5 + 1 tipů, na co se zaměřit
3. místo: Maséři a fyzioterapeuti
Na začátek jedna zásadní věc, masér nerovná se fyzioterapeut. Velké části lidí tyto dvě profese splývají, jenže nejde o totéž. Řekněte fyzioterapeutovi, že je masér a nejspíše vás vynese v zubech. Matematickou terminologií totiž patří podmnožina “masér” do množiny “fyzioterapeut”. Obliba a dobrá pověst těchto oborů však vychází právě z masérské činnosti, která v posledních letech nabrala nebývalý vzestup popularity mezi veřejností. Chození na masáže již není výsadou pouze bohatých, naopak se stalo díky velkému množství nových wellness center a přijatelných cen opravdovou masovou záležitostí.
Češi se konečně naučili odreagovávat a masáže se po právu zařadily mezi nejoblíbenější formy odpočinku. Není se tak čemu divit, že na maséry a fyzioterapeuty nedají dopustit. Také fyzioterapie se v očích občanů změnila k nepoznání. Zatímco dříve byla považována za otravnou nutnost, kde pacienti jen cvičili hloupé, nepříjemné cviky, v dnešní době lidé fyzioterapii sami vyhledávají. Už totiž nejde o “pouhé” cvičení, nýbrž o kompletní proceduru obsahující masáže, cvičení, nebo i vířivku, která tělu dokáže pomoci. Oba tyto obory se tak v dobré pověsti jen těžko předhánějí.
2. místo: Řezníci
Jeden čas zdálo, že řeznické řemeslo zmizí do propadliště dějin a veškerou nabídku masa obstarají superhypermegamarkety. Realita však naštěstí vypadá jinak a řeznictví se vrací tam, kde mělo dlouho své místo, tedy mezi vážené profese. Pravdou sice zůstává, že za socialismu si lidé řezníky považovali především proto, že se díky známosti mohli dostat k lepšímu masu, které se prodávalo podpultově. V současnosti, kdy maso již nepatří mezi nedostatkové zboží, ale získávají řezníci na pověsti díky jiným věcem. Jedná se především o individuální přístup, kvalitu masa (a masných výrobků) a často i o cenu.
Velké obchodní řetězce ve své nabídce potravin samozřejmě nabízejí i maso, ale stále více lidí se raději uchyluje do uzenářství a řeznictví. V supermarketech se sice dá nakoupit jednoduše a rychle, jenže kvalita masa občas pokulhává. Řezníkům nahrály do noty i aféry s prodávaným prošlým masem, kterými si prošlo několik větších řetězců. Díky osobnímu přístupu řezníci získávají řezníci na oblibě a řada lidí má dokonce “svého” řezníka, od kterého odebírají produkty a kterému plně důvěřují. Podíváte-li se navíc na cenovou nabídku řeznictví a srovnáte s cenami supermarketů, zjistíte většinou i překvapivou věc, některé druhy masa se nakoupí u řezníka levněji. Čtěte také: Supermarkety žárlí na Vietnamce, proto hází špínu
1. místo: Pivovary a další výrobci alkoholu
Podle některých jde o jeden z největších paradoxů, podle jiných pouze o logický odraz naší národní kultury. Výrobci alkoholu a především pak zlatavého moku se u českých občanů těší skutečně velké důvěře a málokdo by se opovážil nařknout české pivovarnictví z čehokoli špatného. Pivo a pivovary mají v Česku velice dobrou pověst, kterou sládci budovali a budují již po staletí. Na vlně obliby se nevezou ale jen světoznámé velké pivovary, nýbrž i menší rodinné podniky, které na kvalitě ani chuti rozhodně nic neztrácejí. Češi jsou prostě národ pivařů a na svůj milovaný nápoj a jeho tvůrce nedají dopustit.
Nejsou to ale jenom pivovary, které se v Česku pohybují na pomyslném výsluní. Velice dobré jméno mají mezi zákazníky také výrobci jiných alkoholických nápojů. Hlavně jde o vinaře a různé pěstitele vyrábějící pálenky a likéry. Několik tuzemských alkoholických nápojů navíc překonalo hranice naší republiky a stalo se žádaným vývozním artiklem. Češi jsou proto oprávněně na své producenty hrdí. Navzdory výborné pověsti těchto podnikatelů však visí ve vzduchu jedno velké ale. Zajímá někoho, že konzumace většího množství alkoholu může způsobit vážné zdravotní problémy a že jde o návykovou drogu, která dokáže i zabíjet? U zbraní takovýto blok většina lidí má, u alkoholu se všechny nepříjemné připomínky ignorují.
