Dost párků v rohlíku, hamburgerů, kebabů a pizzy. Rychlé občerstvení nemusí být jednotvárné a může se víc podobat skutečnému jídlu. Takto uvažují dva mladí podnikatelé z pražského Žižkova, kteří si před dvěma a půl lety otevřeli bistro Domácí těstoviny. A z nouze udělali ctnost. Jejich životní plány totiž byly úplně jiné.
O společném podnikání začali dva kamarádi z Pardubic uvažovat ve chvíli, kdy dokončili vysoké školy. Zjistili, že uplatnit se a dostat se na pozice, které by se jim zamlouvaly, nebude tak jednoduché. Rozhodli se proto spojit své síly a založit firmu zaměřenou na gastronomii. Jan Týle totiž vystudoval Vysokou školu hotelovou a Matěj Ľuptovský, absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu, strávil celé dětství v restauraci svých rodičů. Zpočátku uvažovali o kavárně, jídelně nebo firemní kantýně. Jenže v tomto segmentu je trh už také dost nasycený. Pak jednou Honza objevil článek o výrobci čerstvých domácích těstovin a bylo jasno. V té době v Praze rychlé občerstvení založené na těstovinách nebylo. Proto nebylo na co čekat.
Rychlé občerstvení nemáme rádi
Jan Týle (vlevo) a Matěj L'uptovský, provozovatelé bistra Domácí těstoviny.
Ačkoli sami úspěšně podnikají s rychlým občerstvením a jejich zákazníky jsou lidé, kteří jí v poklusu, nebo dokonce za volanty automobilů, oni sami rychlé občerstvení rádi nemají. Tedy alespoň ne v té podobě, kterou máme zažitou. Je pravda, že se u nich jí z papírových krabiček a plastovými vidličkami, ale pro dva mladé nadšence je důležitá hlavně kvalita jídla. Těstoviny podle vlastní receptury proto vyrábí každý den čerstvé. S výrobou jsme se na začátku dost trápili. Objednali jsme si stroj z Itálie, ale dorazil nám ani ne dva týdny před otevřením. Do té doby jsme domácí výrobu těstovin nikdy nezkoušeli, a tak jsme pár dní před otevřením nedělali nic jiného, než míchali těsto a vařili. Byla to metoda pokus – omyl, nejdřív tedy hlavně ten omyl. Spotřebovali jsme stovky kilogramů mouky a nespočet vajec. Ono to tak nevypadá, ale výroba těstovin je alchymie. Jejich chuť a kvalitu ovlivňuje teplota, vzdušná vlhkost a další proměnné. Nemůžete se spolehnout ani na to, že vejce budou pokaždé stejně hustá. Výslednou chuť a konzistenci několika kilogramů těstovin můžete zkazit i tím, že dáte o pár mililitrů vody víc nebo méně,
líčí prvotní zkušenosti s přípravou Matěj Ľuptovský.
Mnohem pohodovější byla příprava omáček. Honza měl s vařením zkušenosti a svými znalostmi restauračního provozu mohl přispět i Matěj. Když dobré těstoviny doplníte kvalitními rajčaty, je to polovina vítězství. Navíc jsme vycházeli z oblíbených českých chutí. Věděli jsme, že zabodujeme s boloňským ragú a těstovinami se špenátem a kuřecím masem. To si Češi dávají pořád. Začínali jsme se čtyřmi druhy omáček, dnes už jich nabízíme více než deset a nabídku osvěžujeme podle sezóny. Teď je to například chřest, na podzim přidáváme houby nebo zvěřinu. Bez boloňské a špenátové omáčky se ale neobejdeme. Je to základ naší celoroční nabídky. Chceme, aby se lidé mohli spolehnout na to, že chutnají každý den stejně a jsou to nejlepší těstoviny s boloňskou omáčkou v Praze,
popisuje Jan Týle. Nabídku bistra také denně doplňuje jedna polévka. Kluci zkoušeli i saláty, ale v těsné blízkosti jejich podniku je salátový bar, takže se specializují především na těstoviny. Protože je servírují v papírových krabičkách a jsou určeny ke konzumaci v poklusu, vaří jen krátké druhy. Konkrétně jde o bucatiny, maccheroni a casarecce.
V bance jsme byli za šašky
S těstovinovým občerstvením přišli jako první a neměli proto žádnou jistotu úspěchu. Svému nápadu ale věřili. Jinak by prý neriskovali. Proto také investovali všechny úspory ze studentských brigád a hodně fyzické práce. Oba dva jsme vychovaní tak, že je nutné mít vždycky nějakou finanční rezervu, takže bylo kam sáhnout. Podpořily nás i naše rodiny a zbytek jsme sehnali z banky. Tam jsme ale na začátku vůbec neuspěli. Dvěma čerstvým absolventům škol bez zkušeností a zázemí se doslova vysmáli. Úvěr jsme nakonec získali jen díky tomu, že o něj požádala moje manželka,
říká Matěj Ľuptovský.
Na strategii a podnikatelském plánu pracovali tři čtvrtě roku. Větší část této doby jim zabralo hledání vhodného místa. V Praze se sice každý den pronajímají desítky nebytových prostor, ale ne všechny jsou vhodné pro gastronomický provoz, a důležitá je také lokace. Pročítání inzerátů a absolvování prohlídek se nakonec vyplatilo. Firma se usídlila na rušném rozhraní Žižkova a Vinohrad naproti Vysoké škole ekonomické. Býval tady vietnamský obchod a prostor vypadal naprosto šíleně. Museli jsme to tu kompletně zrekonstruovat. Protože jsme si nemohli dovolit zaplatit žádné řemeslníky, dělali jsme všechno vlastníma rukama. Natáhli jsme základní rozvody i položili podlahu,
vzpomíná Jan Týle.
Měli ale radost, že se mohli usadit na tak rušném místě a spoléhali na studentskou klientelu od naproti. Studenti od nich také dostali stovky ochutnávek zdarma a byli zahrnuti letáky. Ukázalo se ale, že jen na ně se spolehnout nedá. Od června do října je totiž škola prázdná. Do bistra se ale naučili chodit jak místní obyvatelé, tak lidé z okolních firem. A díky blízkosti historického centra sem míří i turisté. Máme zákazníky, kteří k nám chodí den co den. Říkáme si, že jí těstoviny skoro stejně často jako my dva. Chodí sem i Italové a jsme rádi, že od nich máme jen pozitivní ohlasy. Děláme totiž těstoviny po italsku, tedy al dente. Ne žádnou rozvařenou hmotu, která chutná jako bláto. Už jsme od nich taky dostali několik rodinných receptů na omáčky a popisovali nám, jak třeba boloňské ragú dělaly jejich babičky,
dodává Jan Týle.
Firmě prospívá rozvoz a osobní doporučení
Stále více zákazníků si jejich těstoviny objednává na dálku prostřednictvím služby Dáme jídlo. Funguje to líp než jsme čekali, a to zvlášť ve dnech, kdy není hezké počasí nebo v zimních měsících. Přes tento portál si u nás ale zákazníci mohou jen objednat, jídlo jim zavážíme sami. Chceme mít jistotu, že bude dovezeno ve stavu, jaký si představujeme, a taky včas. Není to nedůvěra, prostě jen chceme mít jistotu. Náš byznys totiž stavíme na kvalitě. Pokud nejsme kvůli vytíženosti schopni zajistit dodání do hodiny, tak možnost objednávky na dálku raději pozastavíme. My dva zůstáváme vždycky v bistru a staráme se o jeho chod a zákazníky na místě a rozvoz nám zajišťují dva kluci na skútrech. Musím říct, že rozvoz nám přináší nové a nové zákazníky i díky tomu, že jsou s námi lidé spokojení a řeknou si to mezi sebou. Stává se, že jeden den si někdo do firmy objedná jednu porci a druhý den už chtějí třeba čtyři. Bereme to jako důkaz, že neděláme nic blbě,
komentuje Matěj Ľuptovský.
Zájem lidí, kteří někdy před malým bistrem stojí i frontu, je důkazem, že se firmě daří. Honza s Matějem to věděli už po roce od otevření, a proto se začali poohlížet po druhé provozovně. Tu koncem letošního dubna otevřeli na Floře. Jde jen o malé výdejní okénko take away, zákazníci si tu ani neposedí. Těstoviny se sem dováží z původní adresy. To i z toho důvodu, že zatím kluci stíhají vařit pro obě místa zároveň, a navíc mají záruku, že bude jejich jídlo stále kvalitní. Už jsme dostali i nabídku poskytnout franšízu, ale zatím se nám do byznysu další člověk moc pustit nechce. Rádi bychom se rozšiřovali, ale v žádném případě ne na úkor kvality. Myslíme si, že v dnešní uspěchané době, kdy lidi nemají ani čas na jídlo, by měla existovat varianta rychlého, ale hodnotného občerstvení. Proto se snažíme mít ty nejlepší rychlé těstoviny v Praze a neslevit z kvality surovin a chuti. Dokud to půjde, chceme mít pobočky pod svým osobním dohledem,
říká Jan Týle.
Na kvalitu jsou kluci skutečně vysazení. Proto si například nechávají dovážet z USA papírové krabičky. Není to prý vůbec jednoduché ani levné, ale tak dobré papírové obaly v Evropě neseženou a polystyrenovými krabičkami je nahradit odmítají. Tyto se totiž například dají s jídlem vložit do mikrovlnné trouby. Mrzí je jen to, že je někdo nevyrábí v České republice.
