Eco, bio, fresh? Konec matení spotřebitelů: Evropská unie chce zakázat greenwashing

Směrnice například zakazuje uvádět na produktech a výrobcích obecná environmentální tvrzení jako „ekologicky šetrný“, „přírodní“, „biologicky rozložitelný“, „klimaticky neutrální“ nebo „eko“, pokud nebudou doložená. Etikety by se tak měly stát srozumitelnější a věrohodnější. V současnosti se na evropské úrovni využívají dva symboly – Ecolabel a EMAS, oba jsou ale pouze dobrovolné. O označení se firmy musí zároveň samy přihlásit, zmiňují v článku na ČT24. Zakázáno bude i tvrzení, že určitý výrobek nebo produkt má menší, případně nulový, nebo dokonce pozitivní dopad na životní prostředí, pokud je toto tvrzení založeno pouze na kompenzaci emisí skleníkových plynů, dodává dále Evropský parlament. 

Novinky se dotknou i trvanlivosti

Kromě označení produktů se další změny dotknou trvanlivosti produktů. Záměrem směrnice totiž bude, aby se výrobci i spotřebitelé více zajímali o trvanlivost výrobků. Nově by tak měly být viditelnější informace o zárukách a objevit by se měla také nová a především jednotná etiketa označující zboží s prodlouženou zárukou. Zakázané budou také nepodložené údaje týkající se trvanlivosti, jako je například, že pračka vydrží 5000 pracích cyklů, aniž by to byla za běžných podmínek pravda, výzvy k výměně spotřebního zboží dříve, než je nezbytně nutné (například u náplní do tiskáren) nebo tvrzení, že zboží je opravitelné, když tomu tak ve skutečnosti není.

Proč je směrnice důležitá?

Podle zpravodajky návrhu a chorvatské europoslankyně Biljany Borzanové ze skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů tento právní předpis změní každodenní život všech Evropanů s tím, že se odkloníme od kultury vyhazování, zprůhledníme marketing a budeme bojovat proti předčasnému zastarávání zboží. Lidé si navíc budou moci vybírat výrobky, které jsou trvanlivější, opravitelné a udržitelné díky spolehlivým štítkům a reklamám. A co je nejdůležitější, firmy už nebudou moci lidi klamat tím, že plastové lahve jsou dobré, protože firma někde vysadila stromy, nebo tvrdit, že je něco udržitelné, aniž by vysvětlily jak, doplnila.

Vladimír Víšek z iniciativy No Greenwashing v rozhovoru v pořadu Studio 6 ČT24 uvedl, že si od této směrnice slibuje, že greenwashing dostane nějakou jasnější definici, co to vlastně je a jak mu předcházet. Vysvětluje, že se sice jedná o několik let starý pojem, který se však nyní dostává do popředí díky tématům udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Nová směrnice by jej měla poprvé legislativně ukotvit a jasně říct, kdy se firmy greenwashingu dopouští a jak tomu předcházet, zdůraznil.

Přečtěte si také:

Není kelímek jako kelímek. Ví pivovary, jaké jednorázové plasty jsou zakázány?

Od kdy by změny měly platit?

Tato směrnice v lednu prošla Evropským parlamentem a nyní ji čeká schválení Radou Evropy. Poté bude vyhlášena v Úředním věstníku Evropské unie a od té doby budou mít členské státy dva roky na to, aby ji zavedly do vnitrostátního práva. Tato směrnice má navíc doplňovat směrnici o environmentálních tvrzeních označovanou jako green climes, kterou teprve projednávají parlamentní výbory. Ta má být konkrétnější a měly by v ní být podrobně rozpracovány právě také podmínky používání environmentálních tvrzení.

Jak se dá greenwashingu vyhnout?

Jana Žižková, předsedkyně poroty oborové soutěže Obal roku, co se týče čelení greenwashingu a situacím, kdy některé společnosti prezentují svoje produkty za pomoci marketingových nástrojů jako šetrné k životnímu prostředí, aniž tomu tak je, razí metodu vyšší míry edukace. Jak zdůraznila pro magazín Logistika, na té se podle ní mohou podílet velkou měrou i odborná seriózní média. Bohužel laická veřejnost často vychází z velmi obecných, a někdy i dokonce zavádějících informací z internetu či jiných médií, říká a jako příklad uvádí, jak byl před pár lety populární vývoj oxodegradabilních plastů, které se vyráběly stejně jako konvenční plasty z ropy, ale měly navíc i aditiva, která výrazně urychlovala jejich rozpad. Nicméně, ten základ byl jasný: ropa. A výsledek by si měl každý z nás, kdo absolvoval alespoň druhý stupeň základní školy, umět dobře představit. Všichni přece víme, že zákon zachování hmoty kolem nás platí, takže případné pozůstatky ropných skvrn nemohou beze zbytku někam vymizet, popsala dále.

Iniciativa No Greenwashing ve spolupráci s platformou Změna k lepšímu připravila v loňském roce webinář zaměřený na znalosti legislativy k předcházení greenwashingu. Z něj vyplývá, že aby se firmy vyhnuly greenwashingu, měly by:

• Sledovat a brát v potaz celý životní cyklus výrobku, ne si vybírat líbivé části.
• Pro svá tvrzení mít důkazy, které si může spotřebitel jednoduše dohledat. Důkazy mají mít nezpochybnitelnou podobu – vědecké studie, certifikáty.
• Ujistit se, že jejich aktivita je v souladu s platnou legislativou a sledovat vývoj nové legislativy.
• Ověřovat srozumitelnost sdělení u spotřebitelů.
• Brát v potaz, že legislativa je postavena na vědeckém poznání. V řadě případů je proto nutné spolupracovat s experty v dané oblasti.

Vladimír Víšek dále podotýká, že greenwashing nemusí být vždy záměrný. Není to o tom, že se firma rozhodne, že vám teď bude lhát a bude se ozeleňovat. V mnoha případech může mít firma dobrý úmysl, chce třeba nahradit materiál A materiálem B, ale nezná tu problematiku dostatečně. Udělá to v dobré víře a pak se dopustí toho, že představí na trh něco, co není úplně promyšlené. Na druhé straně jsou i firmy, které se nějakým způsobem chtějí více zviditelnit nebo být atraktivnější pro zákazníka. Když dneska jdete do obchodu, všechny firmy dnes nějak komunikují udržitelnost, stalo se to konkurenční výhodou. Příčiny jsou tedy mixem toho: dělám to z dobré vůle a nemám to promyšlené versus chci vypadat trochu zeleněji a nedělat kvůli tomu moc věcí, uzavírá.