Některé články se píšou skoro samy, u jiných se člověk pořádně zapotí. To je i případ tohoto článku, který měl popsat zkušenosti s praktikami restauratérů, kteří se nějakým způsobem snaží obejít elektronickou evidenci tržeb. Objevily se totiž zprávy o tom, jak na to. Nikdo ale pochopitelně neuvedl, kde konkrétně toto praktikují.
Pustil jsem se tedy do hledání pověstné jehly v kupce sena. Že použití tohoto výrazu není nijak přehnané, to potvrzuje i Finanční správa ČR, podle níž lidé za měsíc fungování evidence tržeb nahlásili jen 1900 případů nevydání účtenky. Číslo není v žádném případě vysoké, protože podnikatelé z oboru stravovacích a ubytovacích služeb od 1. do 29. prosince zaevidovali 73,7 milionu účtenek. Pokud navíc budeme počítat s možnostmi, že některá udání mohla přijít od zaměstnanců, kteří se chtěli mstít svým stávajícím nebo i minulým zaměstnavatelům, a další případy nahlásili rodilí rýpalové, kteří prostě měli víc štěstí než já, počet podvodů je skutečně minimální. A to i s ohledem na to, že k elektronické evidenci tržeb se v prvním měsíci jejího ostrého provozu připojilo 42 277 podnikatelů, což je dokonce o něco víc, než stát předpokládal. Finanční správa vždy hovořila o 40 000, dnes už přitom eviduje 55 000 vydaných žádostí o autentizační údaje.
V rámci společenských povinností mezi svátky jsem se snažil obejít co nejvíc podniků a nachytat někoho, jak se říká, na švestkách. Moje snažení ale skončilo jedním velkým neúspěchem. V každém podniku, kde jsem se ocitl, jsem vždy dostal účtenku s oznámením, že tržba byla evidována v běžném režimu, a všechny účtenky splňovaly zákonem požadované náležitosti.
Vedle restaurací jsem obešel i několik kaváren a cukráren a nevynechal ani pivnice. Jenže i v podniku, kde menu dominuje tučně vytištěný nápis „Členům a příznivcům KSČM a ANO nabízíme v akci kohoutkovou vodu a nasměrování ke dveřím zdarma“, jsem se vytoužené účtenky bez fiskálního identifikačního kódu nedočkal. A to jsem si tam na pivo s kamarády zašel hodinu před půlnocí a podnik byl vyjma tří štamgastů úplně prázdný. Podmínky pro „takovou malou domů“ byly takřka ideální.
Dále čtěte: Stovka udání na EET je alarmující, odmítněme komedii v podobě účtenkové loterie
Protože jsem nehodlal zasvětit poslední týden roku jen návštěvám restaurací, požádal jsem o sběr účtenek i své známé a kamarády. Spoléhal jsem zejména na kamarády cizince. Vánoční a novoroční návštěvníci metropole pocházející z jiných států přece o nově zavedeném systému elektronické evidence tržeb nic nevědí a restauratéři jim mohou vydat neevidovanou účtenku bez větších obav z toho, že by právě oni patřili k lidem, kteří na stát podvádějící podnik upozorní. Jenže i tato taktika zklamala, a to v sushi restauraci, tradiční české hospodě, ve dvou na turisty specializovaných podnicích v samotném srdci Prahy i v několika kavárnách.
Že by restauratéři a Asociace hotelů a restaurací ČR měli skutečně pravdu, když oponují, že v jejich oboru činnosti není šedá ekonomika zdaleka tak rozšířená, jak slýcháme z ministerstva financí? Když se podívám na oficiální čísla případů neevidování tržeb, vzpomenu na prohlášení Finanční správy ČR, že úspěšnost kontroly dodržování pravidel elektronické evidence tržeb není primárně založena na množství hlášení o nevydání účtenky, ale na analytické činnosti, kontrolních nákupech a motivaci k přebírání účtenek, a přidám vlastní zkušenost, musím dát za pravdu podnikatelům. Buď jsou skutečně tak poctiví, nebo mají z elektronické evidence a postihů za její obcházení nahnáno.
Lidé o účtenky nemají zájem
O čem tedy vlastně napsat, aby článek přinesl nějaké nové informace? Zajímavé je minimálně jedno zjištění, na kterém se shodla většina podnikatelů. Zákazníci většinou o účtenky – na rozdíl ode mě – vůbec nemají zájem. Zákazníci se ve většině případů EET vysmívají nebo automaticky nechtějí účtenku, protože Babiše nechtějí v takovéhle věci podporovat,
nechal se slyšet personál podniku Mells v západočeském Stříbře a Jaroslav Tesař ze Zámecké restaurace v Roudnici nad Labem to jen potvrzuje: Zákazníkům jsou účtenky ukradené, tedy kromě pár šťouralů.
Toho si je zřejmě vědom i ministr financí a jeho tým, proto má fungování elektronické evidence tržeb zhruba v polovině tohoto roku podpořit účtenková loterie s lákavými cenami ve výši až 65 milionů korun ročně.
Také jsme psali: Má Účtenkovka problém? Loterijní společnosti se do účtenkové loterie nehrnou
Po měsíci ostrého provozu evidence tržeb ale vycházejí najevo i další skutečnosti. Podle Josefa Valenty, jednatele Pivovarského dvora na Zvíkově, zákon o evidenci tržeb neřeší jedno základní rozlišení. A to, kdy v restauraci pracuje sám podnikatel a kdy v ní pracují jeho zaměstnanci. Legislativa je podle něj šita na míru jen situaci, kdy stát okrádá sám podnikatel. U podniků, kde jsou akcionáři daleko nebo je jich mnoho, to rezultuje ve dvě situace. Majitel se nemůže spolehnout na EET (ve skutečnosti je s Finanční správou ČR ve shodě zájmů) a je nucen kontrolovat tržby mnohem důkladněji než jen sledováním údajů generovaných elektronickou kasou. Nabídky on-line sledování od dodavatelů systému jsou mu k ničemu. Ty totiž zaznamenávají jen tržby, které zaměstnance přiznal, a majitel při vší snaze není schopen zamezit tomu, aby zaměstnanec „zapomněl“ tržbu zaznamenat elektronicky, nebo dokonce – ve snaze majiteli uškodit – tak učinil úmyslně před hostem. Samotné nepoužití EET přitom majiteli nevadí, protože tržbu kontroluje jinými mechanismy. Škoda ale může vzniknout díky sankci od Finanční správy ČR, té majitel (jednatel, statutární zástupce) nedokáže zabránit a jde plně za ním.
Jak se vlastně dá při EET podvádět?
Nejjistější je podle podnikatelů vydávat účtenky na nečisto. A to právě z toho důvodu, že většina hostů o ně vůbec nemá zájem. Takoví lidé si o plnohodnotnou účtenku se všemi zákonem požadovanými údaji neřeknou a tržba se pak dá snadno zatajit. Účtenka vydaná na nečisto je přitom zcela běžnou součástí pokladen, které si podnikatelé pořídili. Obsluze totiž umožňuje rozpočítání útraty u stolu mezi jednotlivé hosty. Každý z pokladních systémů proto její vyjetí umožňuje, a to třeba pod názvem náhled účtenky, kontrolní účtenka, předběžná účtenka a podobně. Druhým používaným trikem je úmyslné vypnutí internetového připojení. Při zjednodušeném offline režimu se účtenky tisknou bez fiskálního identifikačního kódu, obsahují jen kód náhradní. Pak ze zákona běží 48hodinová lhůta, v níž mohou podnikatelé tržby doevidovat zpětně. Někteří ale mají software, který jim umožní tyto offline provedené transakce na konci dne vymazat.
Obědy v restauracích podražily, ale nikoho to nezruinuje
Po měsíci fungování elektronické evidence už je také jasné, jak se zavedení systému projevilo na cenách. V průměru se ceny menu zvedly o pouhé 4 koruny. Zatímco ještě v listopadu se průměrná cena obědu podle portálu Meníčka.cz pohybovala na úrovni 88,50 korun, v prosinci se dostala na 92,50 korun. Varovná slova restaurací se naplnila a drtivá většina provozovatelů přistoupila ke zdražení svých obědových meníček. Na obhajobu restaurací je potřebné říci, že růst cen v meziročním srovnání není tak dramatický,
uvedl spoluzakladatel Meníčka.cz Jakub Lukáš.
I když se snížilo DPH, ceny jsme zvedli o 10 procent. Pravděpodobně víte proč, oficiálně vám ale důvod říci nemohu. Myslím si, že podobné to bylo u většiny restaurací a hospod,
okomentoval situaci Pavel Vystyd, majitel sedlčanské restaurace Na Růžku. Podmínky pro podnikání v gastronomii jsou podle něj nastaveny velice přísně a často jsou nesplnitelné. Zmiňuje nejen DPH, ale i hygienická pravidla a celou řadu poplatků, například Intergramu, OSA apod. V Mellsu ve Stříbře nezdražili vůbec. Ceny šly naopak nahoru v Zámecké restauraci v Roudnici nad Labem. Zdražili jsme nepatrně a nikdo si na vyšší ceny nestěžuje. Možná i proto, že se zdražení očekávalo. Ceny jsme navýšili nikoliv kvůli EET, ale kvůli razantnímu zvýšení cen surovin, u mléčných výrobků, jako je sýr nebo máslo, se cena téměř zdvojnásobila, a pak také kvůli navýšení mzdových prostředků. Kvalitní zaměstnanci jsou k nezaplacení,
vysvětluje majitel podniku Jaroslav Tesař.
Podle zjištění serveru Meníčka.cz se dá nejlevněji naobědvat na Vysočině nebo v Olomouckém kraji, za necelých 88 korun. V Praze musí lidé sáhnout hlouběji do kapes, v průměru tam za oběd dají 109 korun. Druhý nejdražší oběd čeká na hosty ve Středočeském kraji, a to za 96 korun. Poměrně zajímavé je, že v konfrontaci s celorepublikovým průměrem se cena poledního menu ve Středočeském kraji navýšila vůbec nejvíc, o téměř 10 korun.
