Za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje taková fyzická osoba, která vykonává soustavně činnost vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost, a to za účelem dosahování zisku. Osoby samostatně výdělečně činné pak tyto činnosti vykonávají buď na základě živnostenského oprávnění, nebo jiného oprávnění. Některé OSVČ však nepotřebují žádné oprávnění – tzv. vykonavatelé nezávislého povolání (sportovci, umělci).
Zákon o daních z příjmů ukládá povinnost OSVČ evidovat své příjmy pro účely zjištění základu daně. Na výběr je pak hned z několika možností, jak mohou podnikatelé své příjmy evidovat:
- vedení účetnictví
- vedení daňové evidence (uplatňování skutečných výdajů)
- evidence příjmů s následným uplatněním paušálních výdajů
- evidence příjmů s následným uplatněním režimu paušální daně
Vedení účetnictví
Nejméně častou formou, jak podnikatelé evidují své příjmy a výdaje a následně zjišťují základ daně pro účely zjištění daně, je vedení účetnictví. Některým podnikatelům ukládá povinnost vést účetnictví zákon o účetnictví, většina se ale tak může rozhodnout spíše dobrovolně.
Zákon o účetnictví definuje, kteří podnikatelé jsou povinni vést účetnictví, tj. jsou považováni za účetní jednotku. Tato povinnost se týká těch podnikatelů, kteří jsou zapsáni v obchodním rejstříku, anebo těch podnikatelů, kteří dosáhli obrat vyšší než 25 milionů korun za kalendářní rok.
Dále se povinnost vedení účetnictví týká těch podnikatelů, kteří uzavřeli smlouvu o společnosti s osobou, která vede účetnictví, anebo ti podnikatelé, kterým povinnost vést účetnictví ukládá jiný zvláštní předpis. Pro vedení účetnictví se však mohou podnikatelé rozhodnout i dobrovolně.
Při vedení účetnictví se tak pro účely výpočtu daně vychází z rozdílu mezi výnosy a náklady, na rozdíl od daňové evidence, kdy je základ daně tvořen rozdílem mezi příjmy a výdaji.
Daňová evidence
Pokud podnikatel nesplňuje podmínky proto, aby se stal účetní jednotkou, může se rozhodnout, že povede daňovou evidenci. Právní úpravu daňové evidence stanovuje § 7b zákon o daních z příjmů. V daňové evidenci pak podnikatelé evidují příjmy a výdaje a dále přehled o majetku a dluzích.
V daňové evidenci jsou pak evidovány příjmy a výdaje s rozdělením na zdanitelné a nezdanitelné, a to jak v české měně, tak v cizí měně. Daňová evidence obsahuje rovněž informace o nepeněžních příjmech a výdajích.
Rozdíl mezi příjmy a výdaji potom tvoří základ daně, který se případně upraví a následně dojde k vypočtení daně. Vedení daňové evidence je administrativně náročnější než například uplatňování paušálních výdajů. Je tedy na zvážení podnikatele, jaká forma evidence příjmů pro něj bude nejvýhodnější.
Paušální výdaje
Paušální výdaje patří stále mezi nejčastěji využívanou formou zdaňování příjmů. Nespornou výhodou je zejména absence evidence výdajů, protože v případě paušálních výdajů jsou výdaje stanoveny procentem k dosaženým příjmům. Odpadá potom tedy povinnost shromažďovat výdajové doklady a výdaje následně prokazovat.
Při uplatňování paušálních výdajů však musí poplatník evidovat příjmy a pohledávky. Pro účely stanovení paušálních výdajů si musí podnikatel v návaznosti na vykonávanou činnost vybrat jednu z následujících sazeb paušálních výdajů.
| Druh | Činnosti | Horní limit výdajů |
| 80 % výdajový paušál | zemědělská výroba, lední a vodní hospodářství řemeslné živnosti |
1 600 000 Kč |
| 60 % výdajový paušál | volná nebo koncesovaná živnost | 1 200 000 Kč |
| 40 % výdajový paušál | příjmy z jiného podnikání, příjmy z nezávislého povolání |
800 000 Kč |
| 30 % výdajový paušál | příjmy z nájmu obchodního majetku | 600 000 Kč |
Pozor však na to, že výše paušálních výdajů, kterou může poplatník uplatnit, je omezená.
Paušální daň
Podnikatelé se mohou ale rozhodnout vstoupit do režimu paušální daně, který je poslední dobou mezi podnikateli stále oblíbenější. Aby se mohl podnikatel stát poplatníkem v režimu paušální daně, musí splňovat zákonem definované podmínky.
Pro tyto podnikatele pak platí povinnost měsíčně odvádět jednu platbu, která obsahuje zálohu na daň, odvod na sociální a zdravotní pojištění.
Nespornou výhodou pro poplatníky v režimu paušální daně je to, že nemusí podávat daňové přiznání. Pozor však na to, že musí splňovat zákonem stanovené podmínky. Pokud jsou podmínky splněny, podnikatel nemusí podávat daňové přiznání. Pokud by však došlo k porušení podmínek, může podnikateli nastat povinnost podat daňové přiznání, a v některých případech dokonce i z režimu paušální daně vystoupit.
Přechod mezi jednotlivými režimy
Podnikatelé mohou mezi jednotlivými režimy přecházet. Přechod z jedné evidence na druhou s sebou však přináší administrativní zátěž. V některých případech musí podnikatelé podávat dodatečné daňové přiznání za minulý rok a vypořádat například neuhrazené závazky a pohledávky.
Postup, jakým tito podnikatelé budou postupovat, definuje zákon o daních z příjmů v § 23. Vzhledem ke specifičnosti jednotlivých případů je vhodné tyto situace diskutovat s příslušnými poradci, kteří se danou problematikou zabývají.
