Řada firem zaměstnává pracovníky, kteří část roku nebo týdne pracují v České republice a část v zahraničí. S příchodem jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ) proto vyvstává otázka, jak správně vykázat jejich příjmy.
Právě takový dotaz, který vzešel z běžné praxe, řešila Finanční správa ČR.
Jak postupovat při vyplňování jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele (JMHZ), pokud zaměstnanec vykonává práci částečně v České republice a částečně v zahraničí?
Jak uvádí úřad, odpověď není vždy jednoduchá. Rozhodující totiž není samotné místo výkonu práce, ale především to, ve kterém státě podléhá příjem zaměstnance zdanění.
Rozhoduje stát, kde se příjem zdaňuje
To, zda se příjem zdaňuje v České republice nebo v zahraničí, se posuzuje podle zákona o daních z příjmů a případně také podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Výsledek mohou ovlivnit různé okolnosti. Mezi nejdůležitější patří:
-
délka výkonu práce v zahraničí,
-
existence stálé provozovny zaměstnavatele v zahraničí,
-
kdo nese náklady na mzdu zaměstnance,
-
konkrétní pravidla obsažená ve smlouvě o zamezení dvojího zdanění.
Zaměstnavatel proto musí pečlivě posoudit, která část příjmů podléhá zdanění v České republice a která v zahraničí.
Do JMHZ patří jen část příjmů
Pro účely nového měsíčního hlášení platí důležité pravidlo: do JMHZ se uvádějí pouze ty příjmy ze závislé činnosti, které podléhají zdanění v České republice.
Pokud tedy zaměstnanec část příjmů zdaňuje v zahraničí, tyto částky se do hlášení neuvádějí.
Z toho důvodu je zaměstnavatel povinen vést mzdovou evidenci tak, aby bylo možné příjmy jednoznačně rozlišit podle státu zdanění.
U sociálního pojištění může být situace jiná
Odlišná pravidla však platí pro sociální zabezpečení. I když zaměstnanec pracuje současně v několika státech, může se na něj stále vztahovat česká legislativa sociálního zabezpečení. V takovém případě se pro pojistné může použít jeden společný vyměřovací základ.
Zaměstnavatelé by proto měli každou situaci posuzovat individuálně. Zatímco pro daňové účely je rozhodující stát zdanění příjmů, u sociálního pojištění mohou platit zcela jiná pravidla.