Jeden takový případ řešila Česká správa sociálního zabezpečení u muže, který po úmrtí manželky vychovával dvě děti sám. Přestože u mladší dcery úřad jeho péči uznal, u staršího syna původně rozhodl opačně. Ke změně došlo až po zásahu ombudsmana.
Po nemoci manželky zůstala péče hlavně na otci
V prvních letech života dětí se o jejich výchovu dělili oba rodiče. Matka sice nastoupila na rodičovskou dovolenou, zároveň ale pracovala. Otec proto využíval své flexibilní zaměstnání a na péči o děti se podílel ve stejném rozsahu.
Situace se změnila poté, co manželka onemocněla rakovinou. Starost o rodinu postupně převzal především otec. Když bylo dceři deset let a synovi dvanáct let, jejich matka zemřela. Obě děti pak muž vychovával sám. Stejně jako mnoho dalších rodičů, kteří zajišťují většinu péče o potomky, musel částečně upozadit svou pracovní kariéru.
Úřad uznal jen část péče
Když muž později dosáhl důchodového věku, očekával, že mu Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zvýší důchod o takzvané výchovné.
Tento příspěvek se vyplácí od roku 2023 rodiči, který o dítě pečoval ve větším rozsahu. Má kompenzovat skutečnost, že dlouhodobá péče o děti často znamená nižší příjmy a následně i nižší důchod.
ČSSZ ale uznala otcovu péči pouze u mladší dcery. U staršího syna úřad vycházel z toho, že během rodičovské dovolené pečovala o děti především matka. Výjimečnou situaci rodiny, kdy po její smrti převzal otec veškerou péči, nezohlednil. Kvůli tomu muž od roku 2023 přicházel každý měsíc o 500 korun.
Na chybu upozornil ombudsman
Případ se změnil až po zásahu ombudsmana. Ten upozornil, že ČSSZ nemůže při rozhodování vycházet pouze z obecných pravidel, ale musí vždy posoudit konkrétní životní situaci rodiny.
Česká správa sociálního zabezpečení si musí při rozhodování o výchovném opatřit všechny potřebné informace. Není možné, aby rozhodovala v zajetých kolejích a opomíjela méně běžné okolnosti, které někdy život přináší,
uvedla ombudsmanka Eva Kostolanská.
Podle ní je nutné, aby úředníci nejprve zjistili skutečný rozsah péče v konkrétní rodině a teprve následně rozhodli, komu výchovné náleží.
Peníze byly zpětně vyplaceny
ČSSZ nakonec svůj původní postoj změnila. Muži zpětně doplatila 20 500 korun za péči o staršího syna a zároveň mu přiznala pravidelné vyplácení výchovného i do budoucna.
Případ ukazuje, že při posuzování nároku na výchovné nemusí rozhodovat pouze formální údaje, ale také skutečná péče, kterou rodič dítěti věnoval.
