Hlavní navigace

Nejčastěji užívané typy směnek a jejich formální náležitosti

25. 9. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Směnky jsou pro mnohé podnikatele symbolem jakéhosi neúprosného dlužního úpisu směnečnému věřiteli. Jaká jsou specifika směnek a jejich formálních náležitostí?

Na jednu stranu je takovéto vnímání směnek v dnešní době již přežitkem a tyto cenné papíry v obchodních vztazích představují velice často užívaný a praktický právní institut, jehož účelem bývá zpravidla zajištění určitého existujícího či budoucího závazku. Na druhou stranu si směnky svou pověst přirozeně nevysloužily jen tak a je pravdou, že směnky jsou značně formalistickými cennými papíry, jejichž příprava je jednoduchá a vymáhání výrazně rychlejší a účinnější než např. u běžných dluhů ze smluv či obdobných právních jednání, což hraje do karet především věřitelům. Právní úprava směnek je již několik desetiletí obsažena a komplexně upravena v zákoně č. 191/1950 Sb., zákoně směnečném a šekovém, v platném znění (dále jen „směnečný zákon“). 

skoleni_18_3

Směnka cizí a směnka vlastní 

Směnečný zákon jako takový rozlišuje především mezi tzv. směnkami vlastními a směnkami cizími. Směnku vlastní lze definovat jako bezpodmínečný závazek nebo slib výstavce směnky zaplatit osobě ve směnce uvedené (tzv. remitentovi – neboli směnečnému věřiteli) v určené době a na určeném místě směnečnou sumu. Směnkou vlastní se tak samotný výstavce směnky zavazuje věřiteli směnečnou sumu zaplatit. Naproti tomu směnka cizí obsahuje bezpodmínečný příkaz třetí osobě, aby osobě uvedené ve směnce v určené době a na určeném místě zaplatila směnečnou sumu. Směnkou cizí tak výstavce přikazuje určité třetí osobě zaplatit směnečnou sumu věřiteli (zpravidla půjde o jeho dlužníka), přičemž pokud by k zaplacení takovouto třetí osobou věřiteli nedošlo, vzniká za určitých zákonem stanovených podmínek povinnost zaplatit směnečnou sumu věřiteli samotným výstavcem. 

Každá směnka musí obsahovat veškeré obligatorní náležitosti stanovené směnečných zákonem, a pokud některá z nich chybí, způsobuje to zpravidla neplatnost směnky, není-li tato chybějící náležitost v souladu se směnečným zákonem nahrazena jiným údajem. Je důležité upozornit na to, že směnka může mít pouze listinnou podobu a jakékoliv pokusy o vystavení směnky v podobě elektronické by byly absolutně nefunkční a žádný soud by takovouto směnku neakceptoval. Podle směnečného zákona musí směnka obsahovat 

  • označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyce, ve kterém je listina sepsána; 
  • bezpodmínečný příkaz či slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 
  • jméno toho, kdo má platit (pouze u směnky cizí); 
  • datum splatnosti;
  • údaj místa, kde má být placeno;
  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 
  • datum a místo vystavení směnky; 
  • podpis výstavce. 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).