Zatímco nákup v kamenných obchodech probíhá většinou anonymně, e-shopy si bez kontaktních údajů zákazníků neporadí. Osobní data uživatelů však online obchody nevyužívají pouze k samotnému provedení nákupu, nýbrž jim pak mohou sloužit i k rozesílání newsletterů či obchodních sdělení. E-shopy, a samozřejmě i další offline podnikatelé, ovšem nemohou doručovat e-maily, jak se jim zachce a musí se řídit zákonem. Víme, čím se musí podnikatelé řídit, co všechno musí splnit a dodržovat a jaké jim hrozí tresty v případě překročení zákona. Že by obchodníci neměli situaci podceňovat, dokládá i rostoucí počet stížností, kterými se Úřad pro ochranu osobních údajů zabývá. V roce 2011 jich řešil 4613, vloni již 7933.
Obchodní sdělení nejde zasílat jen tak kde komu
Ilustrační obrázek
Pravidla pro zpracování osobních údajů a jejich využití reguluje zákon č. 480/2004 , o některých službách informační společnosti. Zákon transponuje směrnici o elektronickém obchodu č. 2000/31/ES s ohledem na směrnici o soukromí v elektronických komunikacích, která ve svém článku 5 zdůrazňuje povinnost členských států EU zajistit důvěrný charakter sdělení přenášených pomocí veřejné komunikační sítě a veřejně dostupných elektronických služeb. Základním cílem zákona je posílit ochranu soukromí uživatelů internetu, aby nedostával elektronickou poštou nevyžádaná a obtěžující obchodní sdělení.
Za obchodní sdělení zákon považuje všechny formy sdělení určené k přímé či nepřímé podpoře zboží nebo služeb (školení, placené informace apod.) konkrétního podnikatelského subjektu, tedy i nabídky bezplatných služeb, pokud tento subjekt je tzv. ekonomickým subjektem, tedy subjektem vykonávajícím podnikatelskou činnost. Tento zákon se tedy nevztahuje na všechny nepodnikatelské aktivity ekonomických subjektů, jako je podpůrná nadační nebo charitativní činnost. Zákon rovněž neřeší přímé kontakty uživatelů elektronické pošty, pokud je nevyužívají k obchodní nebo profesní činnosti. Stejně tak se zákon nevztahuje na šíření televizního ani rozhlasového vysílání, ale naopak se zákon vztahuje na službu, kterou je například video na přání,
doplnila serveru Podnikatel.cz Hana Štěpánková, mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Aby podnikatelé mohli uživatelům rozesílat obchodní sdělení, musí mít od nich k tomu souhlas. Zákon stanovuje, že souhlasem se rozumí svobodný, zřejmý a vědomý projev vůle, který učiní adresát vůči odesílateli, aby mu umožnil využívat podrobnosti jeho elektronického kontaktu k rozesílání obchodních sdělení. Jak upozornila Hana Štěpánková, musí se jednat o informovaný souhlas, tedy o souhlas, ze kterého půjde poznat, kdo ho poskytl a k jakému účelu. Souhlas musí být dán předem (před odesláním obchodního sdělení) a musí být prokazatelný,
upřesnila Štěpánková.
Čtěte také: 7 tipů, jak zabránit zákazníkům v odhlašování e-mailových novinek
Zákazníkům lze obchodní sdělení poslat i bez souhlasu
V roce 2006 navíc došlo k rozšíření možností pro podnikatele, jak mohou svá obchodní sdělení již stávajícím zákazníkům rozesílat. Novela zákona totiž zavedla, že pro zaslání obchodního sdělení zákazníkům, tedy osobám, které již dříve měly obchodní vztah s podnikatelem, nepotřebuje podnikatel předchozí souhlas. Podmínkou však zůstává, aby zákazník takovéto využití svého kontaktu původně neodmítl. Další podmínku tvoří skutečnost, že podnikatel musí ukončit zasílání takových obchodních sdělení, pokud s jejich doručováním vysloví zákazník nesouhlas. Tento nesouhlas musí mít zákazník možnost učinit jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet odesílatele.
Zákon sice přesně nedefinuje, co se myslí slovem jednoduchým, avšak podnikatelé, kteří cíleně komplikují vyjádření nesouhlasu, jdou sami proti sobě. Pokud to je technicky možné, umožněte odhlášení pomocí linku, který vložíte do každého obchodního sdělení, které rozešlete. Abyste se vyhnuli případným omylům, můžete na příslušném linku požádat uživatele ještě o potvrzení, že chce svoji e-mailovou adresu skutečně odhlásit. Často podnikatelé chtějí po uživatelích, aby nesouhlas vyjádřili tím, že odepíší na e-mail “Nezasílat”. Zákon tím sice obchodníci splňují, avšak uživatelům zbytečně komplikují život.
Čtěte více: 5 chyb, které podnikatelé dělají v souvislosti s newslettery
Za porušení zákona hrozí pokuta až 10 milionů Kč
Na začátku loňského roku došlo k další novelizaci zákona, která se týkala změn v oblasti zasílání obchodních sdělení. Konkrétně se jednalo o novou definici obchodního sdělení, o možnost v rámci kontroly postupovat primárně podle zákona o ochraně osobních údajů, dále o možnost postihu fyzických osob (tedy osob nepodnikajících), o úpravu sankčních ustanovení a o možnost poskytovatele služeb informační společnosti bránit prostřednictvím soudního sporu oprávněné zájmy své a svých zákazníků.
Podle nové právní úpravy se tak za obchodní sdělení považují rovněž pouhé odkazy, které vybízejí k návštěvě internetových stránek. Fyzické osoby, které bez souhlasu adresáta hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní sdělení mohou dostat pokutu až do výše 100 000 korun. Zákonodárce tím zareagoval na dřívější obcházení zákona, kdy obchodní sdělení firem rozesílaly fyzické osoby.
Čtěte také: 5 rad, jak obchodovat a přitom se neprohřešit proti ochraně osobních údajů
Právnické osoby mohou dostat za nevyžádané rozesílání obchodních sdělení pokutu až do výše 10 milionů korun. Při stanovení pokuty úřad vychází z toho, nakolik jde o hromadný a opakovaný přestupek. Hromadnost se například posuzuje též s ohledem na počet stížností podávaných vůči jednomu subjektu v určitém časovém období (které zohledňuje právě určitou reklamní kampaň). V této souvislosti je třeba upozornit na § 21 zákona o ochraně osobních údajů, který říká, že každý subjekt údajů, tedy příjemce zprávy, který zjistí nebo se domnívá, že správce, tedy odesilatel, zpracovává nepřesné osobní údaje (souhlas se zasíláním), má právo požadovat na správci neprodlenou nápravu tohoto stavu,
upozornila server Podnikatel.cz Hana Štěpánková.
Za porušení zákona se dále považuje, pokud podnikatel použije v otevřené hlavičce e-mailu (rubrice “komu”) více adres, které si může kdokoli přečíst. Sankce hrozí také těm, kteří skrývají nebo utajují totožnost odesilatele, jehož jménem se komunikace uskutečňuje. Toto ustanovení je třeba chápat tak, že v případě, kdy jsou na základě souhlasu odesílána obchodní sdělení třetích osob vlastním zákazníkům, je třeba ve zprávách neoznačovat jako odesilatele toho, v čí prospěch je sdělení určeno, ale jasně právě skutečného odesilatele, tedy toho, kdo zvolil doručovací adresy, nejde tedy o samotné technické zabezpečení rozesílání,
vysvětlila na závěr Štěpánková.
