Východočeský podnikatel Jiří Tůma slaví dílčí vítězství v soudním sporu s Intergramem, nezávislou společností výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů. Majiteli pensionu Pod Hrádečkem na Trutnovsku se nelíbilo, že musí za televizor umístěný v restauraci svého podniku platit zmíněnému kolektivnímu správci i přesto, že televize je používána k soukromým účelům. Případ se dostal ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který dal za pravdu Intergramu. Jiří Tůma se ale nedal a hnal celou věc až k Ústavnímu soudu. A ten se ho naopak zastal. Přesto podnikatel ještě vyhráno nemá, případ se vrací na kraj.
Výkon kolektivní správy musí být rozumný
V celém soudním sporu jde především o to, kdo a kdy musí platit za přijímač umístěný na provozovně. Krajskému soudu v Hradci Králové stačilo, že televizor byl na provozovně umístěný. A to byla chyba. Podnikatel totiž tvrdí, že zařízení nebylo provozuschopné, respektive nebylo připojeno k satelitu ani anténě. Jediným důkazem, ze kterého Krajský soud učinil své závěry, byl kontrolní protokol sepsaný kontrolorem, který ovšem nebyl pořízen oprávněnou osobou k jeho sepsání, a podepsaný zaměstnankyní, která neměla oprávnění v těchto věcech činit jakékoli úkony. Musí být prokázáno, že zařízení umožňující televizní přenos je provozuschopné a že jeho prostřednictvím skutečně může docházet k zásahům do autorských práv. Z pouhé existence provozuschopného televizoru v restauraci ještě nelze bez dalšího dovozovat, že musí dojít k uzavření smlouvy s kolektivním správcem, respektive že dochází k bezdůvodnému obohacování,
uvádí v rozsudku Radovan Suchánek, předseda II. senátu Ústavního soudu.
Podnikatel tvrdil, že televizor byl používán mimo otevírací hodiny nebo pouze pro soukromé účely, případně pro účely promítání videozáznamů při schůzkách motorkářského klubu. A tento soukromý filmový záznam členů klubu nespadá pod autorskou ochranu. Kolektivní správce tedy pohořel, protože je oprávněn pouze k uzavírání licenčních smluv za ty nositele autorských práv, které právoplatně zastupuje. Zatímco Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že televizor byl užíván k produkci děl chráněných autorským zákonem, Ústavní soud nikoli. A to ani v případě, že byl používán například v době olympiády ke sledování sportovních přenosů. Čistý přenos totiž není autorským dílem.
Ilustrační obrázek.
Psali jsme: Na provozovně nemůže hrát online stream typu Spotify. Právník vysvětluje proč
Ústavní soud přihlédl i k faktu, že umístěním televize v restauračním zařízení může jeho provozovatel sledovat eventuální nalákání hostů, protože určitá část návštěvníků může hospodu vyhledávat právě kvůli tomu, že v ní běží například sportovní, hudební nebo jiné kanály. Samotná existence televizoru na provozovně ale podle něj ještě nepředstavuje skutečnost, ze které by bez dalšího bylo možno dovodit opodstatněnost závěru o bezdůvodném obohacení stěžovatele. Je totiž nutné prokázat, že prostřednictvím tohoto zařízení může být objektivně do předmětných autorských práv zasaženo.
Kolektivní správce, v tomto případě Intergram, musí prokázat, že zařízení umožňující televizní přenos je provozuschopné, respektive že jeho prostřednictvím vůbec může docházet k zásahům do autorských práv. Pokud bude televize při kontrole puštěná, a pokud zprostředkovává díla chráněná autorským zákonem, je to důkaz dostatečný. V případě, že bude televize při kontrole vypnutá, musí kontrolor přesvědčivě dokázat, že je provozuschopná a umožňuje zachycení a přenos vysílacího signálu. Toto se při kontrole v pensionu Pod Hrádečkem nestalo. Chyběly klíčové důkazy, a proto dal Ústavní soud za pravdu Jiřímu Tůmovi, který trval na tom, že původní rozhodnutí Krajského soudu zasáhlo do jeho základních práv a svobod a bylo porušeno právo na spravedlivý proces.
Dále čtěte: Hoteliéři slaví vítězství nad OSA. Paušální autorské poplatky končí
Při prováděné kontrole a při uzavírání licenčních smluv musí kolektivní správce postupovat s péčí řádného hospodáře a odborně, nakazuje mu to § 100 odst. 1 autorského zákona. Kolektivní správci si tedy musí při své činnosti počínat tak, aby jejich činnost přinášela nositelům práv trvalé a pokud možno stabilní zhodnocování jejich práv. Péčí řádného hospodáře ale není výkon kolektivní správy práv, který je bezohledný nebo příliš tvrdý vůči uživatelům předmětů ochrany a nespočívá na zásadách opodstatněnosti a rozumnosti,
stojí dále v rozsudku.
Ústavní soud se ho zastal, ale platba mu stále hrozí
Skutečným předmětem sporu mezi podnikatelem a Intergramem byly, a dosud vlastně pořád jsou, peníze. Konkrétně 3895 korun, které podle kolektivního správce odpovídají bezdůvodnému obohacení získané zpřístupněním záznamů uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu bez potřebného licenčního oprávnění. Tuto sumu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 17. 9. 2011 do zaplacení (bagatelní částka) a navíc náhradu nákladů řízení ve výši 14 244 korun uložil podnikateli zaplatit královéhradecký Krajský soud. Jiří Tůma se proto tomu ohradil i z toho důvodu, že celková požadovaná částka mnohonásobně převyšuje hranici bagatelních sporů, a přesto mu byla odepřena možnost odvolání. K tomu upozornil na extrémní rozpor žalované jistiny a výše přiznaných nákladů řízení. Přiznaná částka je podle něj natolik vysoká, že je pro kolektivní správce z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty.
Zda bude podnikatel platit nebo ne, to je teď nejisté. Ústavní soud rozhodl celý případ vrátit zpět krajskému soudu. V Hradci Králové budou muset daný případ znovu posoudit, přičemž je krajský soud vázán právním názorem Ústavního soudu v tom směru, že musí řádně prokázat, zda-li skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení stěžovatele tím, že bez řádně uzavřené licenční smlouvy užíval a sděloval veřejnosti díla chráněná autorským zákonem, která kolektivně spravuje Intergram,
vysvětlila Miroslava Sedláčková, mluvčí Ústavního soudu.
S rozsudkem Ústavního soudu jsem spokojený, ale bohužel mi zatím nedává velkou naději, protože soud bude pokračovat. Proces se táhne už tři roky a je to únavné. Teď už v podstatě nejde o to placení, ale o přístup Intergramu. Já tu organizaci považuji za továrnu na peníze, nic jiného nejsou,
okomentoval poslední vývoj svého případu podnikatel Jiří Tůma.
Připomeňte si: V jakých případech se nemusí platit autorské poplatky? Odpovídají právníci
Za televizi v restauraci se zpravidla platí
Ústavní soud znovu připomíná, že výtvory vzniklé duševní činností člověka si zaslouží plnou ochranu. Zákonným předpisem, chránícím práva k duševnímu vlastnictví, je v českém právním řádu především autorský zákon, který obsahuje základní instituty, jež mají sloužit k náležité ochraně výsledků tvůrčí činnosti jednotlivce.
K tématu dále čtěte: Když rádio hraje pro osobní potřebu obsluhy, poplatky platit nemusíte
Podle ustanovení § 30 odst. 1 autorského zákona sice platí, že za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak. Na druhou stranu, umístění televizorů či jiných médií do provozoven má zpravidla ekonomický důvod, jelikož je způsobilé zvýšit zájem potenciálních klientů právě o tento podnik v rámci možností dané lokality, cenové úrovně a typu zařízení, a představuje tak jednu z možností pro lepší prosazení se na volném trhu. V případě restauračních zařízení je proto třeba při hodnocení povinnosti k uzavření příslušné licenční smlouvy přihlížet i ke zmíněnému „komerčnímu“ aspektu. Proto Ústavní soud shrnuje, že provozovatelé restauračních zařízení, v nichž dochází k produkci televizního přenosu, jsou v zásadě povinni uzavřít licenční smlouvy tak, aby nezasahovali do majetkových práv autorů, protože užívají jejich díla a sdělují je veřejnosti.
