Otakar Šenkýř stojí za značkou Virulent zaměřující se na domácí oblečení. Tento název se dá přeložit jako vysoce nakažlivý a odkazuje tak ke koronaviru a zároveň značí, že jde o návykovou a nakažlivou značku. Její obliba se opravdu šířila, a to nejen prostřednictvím sociálních sítí, ale také díky známým osobnostem.
Příběh značky Virulent se začal psát v roce 2020, tedy za covidu. Co bylo prvním impulzem. Čemu jste předtím věnoval?
Bylo to v roce 2020, kdy jsem se v tu dobu, než nějaký nápad Virulent vůbec přišel, živil po škole asi šestým rokem grafickým designem. Měl jsem nějaké svoje klienty, dělal jsem pro velké firmy, ale postupem času, vzhledem k tomu, že jsem osm let grafiku studoval a pak se tím živil, jsem začal zjišťovat, že mě ta grafika asi nebude úplně stoprocentně naplňovat. Řekl jsem si, že je potřeba vyzkoušet něco jiného.
K módě jsem měl vždycky velký vztah, kreslil jsem si papíry a nevím, z jakého důvodu jsem se na fashion školu nepřihlásil už na střední. Ani jsem to nezkoušel, takže jsem si řekl: "Je mi nějakých 26 let, přihlásit se na UMPRUM už nedává smysl, protože stejně jsou přijímačky strašně náročné a student tomu musí obětovat veškerý čas. A to pro mě nebylo vůbec reálné. Výborná alternativa byla Institut módní tvorby na Vinohradech, který nabízí půlroční nebo třičtvrtěroční semináře, od úplných začátečníků až po vyšší úrovně. Tak jsem si řekl, že to tedy vyzkouším a uvidím, jestli mě to bude bavit. Přihlásil jsem se na seminář Fashion design začátečník, úplně od nuly, tam jsem se dokonce i poprvé dotkl šicího stroje, začal jsem se zajímat o základy, jak správně šít, jak to funguje nebo nefunguje a už asi druhý den jsem zjistil, že by mě to extrémně bavilo. Basic kurz jsem prošel, udělal jsem závěrečné práce, potom jsem se přihlásil do pokročilého dalšího semináře a v jeho průběhu přišel covid.
Já jsem se zničehonic objevil jako celá zeměkoule doma na workshopech, kde jsem měl poházené výkresy a nové informace a byl jsem do té módy a návrhářství tak nadšený, že jsem si řekl, že vyzkouším svoji značku. Vzhledem k tomu, že po grafické stránce jsem těch značek, log a korporátních identit založil nebo pomáhal vytvořit už několik, měl jsem s tím zkušenosti. Sedl jsem k papíru a začal jsem psát nějaké myšlenkové mapy a hesla. Byl jsem nacucaný tím covidem. Byl všude kolem nás a neřešilo se nic jiného, tak jsem se rozhodl ten covid využít a otočit ho kladně. Spojit ho s módou, kterou miluju. Psal jsem si nějaká hesla typu infekce, móda, až z toho nakonec vyšlo Virulent. Říkal jsem si, že ten název je sexy, zvučný a mohlo by to fungovat. Udělal jsem si logo a nějakou korporátní identitu, sám udělal amatérský e-shop, který už je nyní profesionální, a na svých sociálních sítích oznámil, že jsem si vytvořil brand a komu se to líbí, tak si může koupit mikinu. Dopadlo to tak, že tady spolu děláme rozhovor.
A jak padla volba právě na tepláky a teplákové soupravy?
Úplně se nabízelo vytvořit teplákovky. Zaprvé jsem cítil, že začínají být trendy, že už to lidé nevnímají tak, že si teplákovku oblečou, jen když jsou doma nebo jdou na zahradu, ale už se teplákovka začala stávat právě díky covidu jakýmsi dennodenním outfitem, běžnou věcí, kterou lidé chtějí nosit, protože jim je v tom příjemně. Já teplákovky taky miluju, je to pro mě takový sportovní outfit, mám ke sportu velice kladný vztah. Chtěl jsem, aby se lidé cítili pohodlně a zároveň, když potřebují jít nakoupit nebo něco vyřídit, aby se nemuseli převlékat a aby se cítili pohodlně a hezky, i když půjdou ven v teplákovce.
S tím trochu souvisí další otázka. Čím byste se chtěl odlišit a odlišujete a čím jsou teplákovky výjimečné?
Myslím si, že se odlišuju tím, jak se celkově Virulent snažím vést. Tedy snažím se, aby to vypadalo minimalisticky a zároveň esteticky. Všechny střihy si tvořím sám, látka je taky z České republiky, takže celý ten package značky je o nějakém vnímání estetična a vkusu. Virulent je o emocích a příjemném vizuálnu. Myslím si, že se mi podařilo za ty dva roky udělat kolem Virulentu takovou hezkou bublinu lidí, která se dokonce i vzájemně seznamuje a chodí společně na akce. I mně se stalo, že mám z několika zákazníků skvělé kamarády, takže ta odlišnost je v tomhle. Ti lidé mě dokonce i prosí, abych už vyrobil nějaký nový produkt. Stále se nemůžu srovnávat s velkými značkami a e-shopy, ale myslím si, že postupnými kroky to vypadá nadějně.
Z čeho jste při návrhu vycházel a jaké muselo to oblečení být?
Určitě to byla kombinace trendu a mého vkusu a vnímání módy. Když někdo zakládá značku, než řekne lidem, že je to jeho značka, tak veřejní celou kolekci. A já to udělal úplně opačně. Mám jeden jediný produkt, je to teplákovka latte barvy. Černá, tmavá teplákovka mi nepřišla jako úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem udělat tuto barvu, která je holčičí i klučičí zároveň. Říkal jsem, že mám jeden produkt, a pokud se vám líbí, budu rád, když mě podpoříte, když si ho koupíte. Postupem času to dopadlo tak, že kamarád řekl kamarádovi a tak se to nabalilo. Vycházel jsem z trendů a u dalších produktů i z toho, jaké jsem měl recenze a názory na ty věci. Ale obecně jsem vycházel ze svého vnímání módy a z trendů.
Jak vám pomohlo při navrhování vaše studium nebo absolvované kurzy?
To bylo asi klíčové, protože kdybych nebyl na institutu, nepřišel bych na to, že mě to extrémně baví. A hlavně, že mi to jde. Já jsem se poprvé v životě stal šprtem, který chodil extrémně připravený na výuky, všechno měl a věděl, co se dělá. Opravdu jsem pochopil, že když to člověka baví a má k tomu nějaké vlohy, tak je to poloviční záruka úspěchu a samozřejmě i trošku štěstí. Nějaké větší základy jsem z té školy dostal a ty jsem už samozřejmě musel rozvíjet a měl jsem tam i spoustu kontaktů z české módy. Ke kontaktům taky jen tak nepřijdete, pokud to nestudujete nebo na někoho náhodou nenarazíte. Určitě nějaké základní vědomosti mi to dalo, ale kontakty jsou možná ještě důležitější.
Co vás fascinuje na módě?
Móda je pro mě taková škála věcí a není to jenom o oblékání, je to celkově o něčem, co člověk říká a nemusí u toho mluvit. Oblečení, make-up, úprava, celkově, jak ten člověk vyzařuje a co má na sobě, jak je upravený nebo neupravený. To mluví, aniž by musel cokoliv říct. Myslím, že nejdůležitější je, ne aby byl člověk oblečený podle nejnovějších trendů, ale aby věděl, že je mu v tom příjemně. Pokud tohle člověk cítí, tak může třeba dokázat víc věcí a být opravdu šťastnější. Dám příklad: když si dám na sebe nějaký chlupatý svetr, který je teď trendy, ale nebudu se v tom cítit, nebudu si v tom věřit, tak to samozřejmě nedává smysl. Trendy ano, ale musíme s tím vnitřně souhlasit.
Ještě bych se vrátila k rozjezdu vaší značky. Co jste pro to všechno musel v začátcích udělat a jak jste rozjel výrobu, propagaci a logistiku celkově?
Mám obrovskou výhodu, že ovládám grafiku i marketing a ještě si to navrhnu a vydesignuju sám, takže potřebuju kolem sebe strašně málo lidí. Odpadá tak dlouhý proces, kdy bych musel někomu říkat, ať mi udělá takový plakát nebo banner, protože trvá, než člověku předáte svou myšlenku, než ji pochopí a navíc on má svůj rukopis a mně se to nemusí líbit. Naprosto chápu, že spousta kolegů, co třeba dělají podobný byznys jako já, to mají hodně těžké. Tohle mi určitě na začátku strašně pomohlo, že jsem nepotřeboval obrovskou investici na to, abych to mohl takhle rozjet. Já jsem si úplně všechno udělal sám. Do toho mi určitě pomohla i spousta kontaktů mezi nějakými známými osobnostmi a influencery, kterým se to líbilo a oni mi pomohli. Tyto střípky pomohly tomu, že za dva roky značka Virulent došla do toho stádia, ve kterém je.
Nedokážu si představit, že grafiku nebo marketing a sociální sítě neovládám a že bych na to potřeboval ještě někoho jiného. Tím pádem mu platit a mít na to nějaký budget. Myslím si, že lidé, co chtějí rozjet svoji vlastní značku a tyhle schopnosti, vzdělání nebo um nemají, budou to mít bez peněz hodně těžké. Tím je samozřejmě nechci vůbec odrazovat, ať do toho jdou, je to skvělé, ale jak říkám, v tomhle jsem to měl určitě jednodušší.
A co se týká té výroby a logistiky?
U výroby jsem těžil z nějakých kontaktů, co jsem měl právě ze školy. Dokonce ještě náhodou jsem měl kontakt na jednu švadlenu, která mému kamarádovi vytvořila kdysi kostým. To jsem měl taky štěstí, protože švadlen v Česku je míň a míň, nikdo to samozřejmě nechce dělat a já jsem byl tak naivní, že jsem si myslel, že to budu dělat z domu. Což samozřejmě nepřipadá v úvahu. Za prvních 14 dní mi došlo, že potřebuju nějaký sklad. Potřebuju nějakou kancelář, potřebuju to někde balit, potřebuju někde mít aspoň místečko malé k tomu, aby si to ti lidé mohli vyzkoušet, osahat. Pronajmul jsem si sklep v Nuslích, kde nebyla ani okna. Začal jsem to tam nějak balit, komunikovat, odvážet a nosil jsem Ikea tašky s balíky každý den do Zásilkovny a posílal to. Vždycky jsem se smál, když jsem četl nějaké rozhovory s podnikateli a lidmi, kteří začínali ve sklepě. Přišlo mi to přitažené za vlasy, aby se to dobře četlo, ale musím říct, že jsem to poznal opravdu na vlastní kůži. V tom sklepě jsem začínal a budu na to vzpomínat. Takže logistika a kontakty, to si asi musí na začátku každý projít.
A jak dlouho trvala cesta od návrhu k prvnímu produktu?
Ono to bylo celkem rychlé. Vytvořil jsem ten název, všechno, jak bych chtěl, aby se tvářilo, jak by to vypadalo a měl jsem kontakt na tu švadlenu, která je nedaleko, kde bydlím, tak jsem si řekl, že objednám nějaké vzorky látky, vezmu to a vyprofilujeme spolu ten produkt. Do úplně finální fáze, než se to začalo prodávat, to byly třeba dva měsíce.
Když se ohlédnete, co hodnotíte v začátcích jako nejtěžší?
Já si myslím, že nejtěžší pro mě bylo ani ne tak začít, ale spíš udělat ten druhý krok. Udělat z toho polokamarádského byznysu, kde si to ti lidé kupovali, protože měli ke mně vztah a líbilo se jim to, ten vstup do profesionála a začít opravdu oslovovat v uvozovkách cizí zákazníky, cizí lidi. Tohle byl asi takový zásadní krok, kdy jsem potřeboval jít z toho sklepa někam jinam, kde to je trošku reprezentativní a kam ti lidé můžou přijít. Když vám přijde kamarád do sklepa, tak je to v pořádku, ale když tam přijde zákazník, který vás nezná a budete ho někde mřížemi pouštět do sklepa, tak to asi by úplně nefungovalo. Takže jsem samozřejmě potřeboval najít prostor, udělat si z toho kancelář, sklad, kam už tedy nějaká investice z těch prvotních objednávek musela přijít, a začít to vyrábět ve větším. Tohle je podle mě ten stěžejní krok všech lidí, co něco vyrábí a chtějí to prodávat – udělat ten krok z toho „dělám to pomálu, potřebuju to dělat ve větším“. To znamená, potřebuju větší prostory, víc lidí, někoho, kdo mi to bude odesílat, kdo mi to bude balit, kdo to bude komunikovat se zákazníky, kde to budu dělat atd.
A co vám naopak v začátcích nejvíc pomohlo?
Určitě to byly kontakty, kamarádi a známí, kteří o tom dokázali říct veřejnosti, pustit to mezi lidi. A ještě druhá věc, já jsem ještě spoluzakladatel jednoho e-shopu, kde dovážíme italské kabelky, takže určitě i nějaké vědomosti, jak ten e-shop funguje, jak se to zhruba dělá v nějakých placených reklamách a Google Ads atd. Takže určitě zkušenost už s nějakým provozováním e-shopu a ty kontakty.
Vaši značku podpořily i známé osobnosti. Můžete prozradit jaké?
Určitě byl klíčový Tomáš Třeštík, potom se nabalila Taťána Brzobohatá (teď už Kuchařová), Emma Smetana, Jordy Haj, teď spolupracujeme s Markem Lamborou. Kapitán Demo myslím taky kupoval, Veronika Kašáková taky patřila k těm hlavním, kteří nám pomohli. Teď máme spolupráci s tenistkou Karolínou Muchovou. Ještě taky Radka Třeštíková. Ta jména zarezonovala mezi lidmi.
Nebál jste se v začátcích, že lidé nebudou ochotní dát zrovna za tepláky nebo celkově za domácí oblečení tolik peněz?
Bál. Musím ale upřímně říct, že jsem neměl jinou možnost. Z toho podnikatelského mixu a toho, jak by se ten byznys měl dělat, a nějaké politiky, jak dělat marže atd. Řekl jsem si, že 4000 za teplákovku samozřejmě může být pro někoho hodně a vůbec se nezlobím, když někdo řekne, že to je drahé, že by to nedal. Ale v tom případě to není moje cílovka. Virulent cílí na lidi, kteří si připlatí za to, že ten produkt je opravdu zpracován českou švadlenou, českým člověkem, dělají to čeští lidé a nešijeme to někde v Asii.
Samozřejmě, že bych chtěl mít větší marži, ale musel bych ustoupit. To by mi to šili někde v Asii nebo v Turecku. To nepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, jak se Virulent tváří a jak bych ho chtěl do budoucna vést. Cena je vyšší, ale na druhou stranu, pokud to šije někdo kvalitně tady v Česku za nějaký svůj standard, za svoje nacenění, tak ta teplákovka nemůže stát patnáct set jako v H&M nebo u nějaké fast fashion značky. To H&M těch teplákovek ušije 200 000, tím pádem mají náklad na jeden kus desetinový. Tady je ten rozdíl. Samozřejmě, ať si někdo tu teplákovku v H&M koupí, je to úplně v pořádku. Ale na druhou stranu jsou lidé, kteří si ji tam koupit nechtějí, protože nechtějí podporovat fast fashion a radši si koupí český výrobek. Ví, kdo to udělal, kdo za tím stojí a za to si v uvozovkách připlatí. Myslím si, že i to zpracování je samozřejmě jiné.
Vy už jste o tom hodně mluvil, že návrhy na oblečení, grafiku, fotografii a marketing si děláte sám, v čem vidíte hlavní výhodu?
Určitě je výhoda v tom, že nepotřebuju na nikoho čekat a nikomu nic vysvětlovat. Já si vezmu počítač, já si udělám grafiku, já si tu fotku vyretušuju, já si ji i vyfotím, já si to na ty sociální sítě dám. Určitě ta největší výhoda je v tom, že to má celkově jednotný vibe, nějaký vkus, protože dělat to další tři lidé, tak se to může nějakým stylem lišit. Já se to snažím dělat všechno tak, jak to vnímám já, a výhodou je i rychlost. Když si tady vyrobím produkt, můžu ho vyfotit a hned večer může být online. Než někomu posílat fotky na zpracování, platit za to, čekat, než to ten člověk udělá, až na to bude mít čas. Ten proces je strašně zdlouhavý. Já si k tomu sednu, všechno si to vyřeším, dám to na e-shop a jedu. Takže výhoda je určitě rychlost a že to má ucelený styl, můj rukopis.
Na vašich stránkách píšete, že si zakládáte také na packagingu. Můžete nám jej popsat?
To jsem se snažil úplně od začátku brát jako jeden z nejdůležitějších faktorů, protože mám takový názor, že když někomu přijde balíček a tam bude hozené tričko v nějakém umělém sáčku, tak ten efekt je poloviční. My se snažíme – dáme příklad teplákovku – když si ji někdo objedná, tak ji zkontrolujeme, každý produkt odchlupíme a vyžehlíme. Takový největší rukopis našeho packagingu je, že od začátku produkty i voníme. Pokud to tedy zákazník chce. Udělal jsem to ze začátku tak, že jsem si koupil obyčejnou voňavku, která mi voněla. Chtěl jsem s ní ty produkty vonět, aby zákazník, když mu přijde balíček a otevře ho, aby na něho dýchla nějaká emoce, nějaký pocit. Samozřejmě to musela být nějaká neutrální vůně, nemohlo to být nic moc sladkého, nic moc kořeněného. Vybral jsem vůni, o které jsem si myslel, že by mohla vonět všem. Myslel jsem si, že to bude jenom takový malý detail. Ale postupem času se ukázalo, že to funguje. Lidé se ptali, co to je za voňavku. Objednali si další balíček jenom kvůli tomu, aby ji cítili. Údajně produkt kvůli té vůni neprali dva měsíce. Prostě dobrý nápad.
Shodou okolností moje nejlepší kamarádka začala parfémy vyrábět, takže jsme si řekli, že by to bylo super propojit. Řekl jsem jí, že ty parfémy, které ona vyrábí, jí pomůžu dostat mezi lidi s tím, že Virulent už nějakou síť zákazníků má a ona mi dá vůně, abych nemusel zase podporovat nějakou světovou značku. Samozřejmě do balíčku se jenom fíkne, ale i tak jsem jí chtěl pomoct se začínajícím byznysem. Na našem e-shopu jsme udělali v prvním kroku objednávky výběr z asi pěti druhů vůní, které jsme vybrali. Ke každé vůni je pár slovíček o tom, jaká je a jaké byste měli mít pocity, když ji ucítíte. Doteď funguje, že asi 80, možná 90 procent zákazníků si opravdu vůni zvolí a přijde jim balíček navoněný. Za dva roky jsme měli třeba jen dvě reakce, že nechtějí tu vůni při další objednávce.
A jak se Virulentu daří dneska? Neopadl zájem po covidu, když se lidé vrátili do práce?
Naopak. Myslím si, že Virulent nestojí na covidu, že covid byl jenom ten odrazový můstek, který pomohl vytvořit něco, co se lidem zalíbilo, co lidem dává smysl. Vzhledem k tomu, že těch zákazníků a také osobností je samozřejmě víc a víc a jde také o stále větší a větší jména. Jde to tedy víc mezi lidi a už se nám zákazníci vrací. Máme i zákazníka, který si objednával po desáté, takže se to tak nabaluje, že je zájem díky bohu větší a větší. Teď nás čekají druhé Vánoce, minulý rok byly úplně první a vůbec jsme nevěděli, co od nich očekávat. Nyní čekáme asi třikrát, čtyřikrát větší zájem, než byl poprvé, protože za ten rok se toho stalo spoustu, nabrali jsme další zákazníky. Určitě musím říct, že Virulent vždycky tu hlavní sezónu bude mít půl až tři čtvrtě roku. Prázdniny jsou o tom, že lidé jezdí na dovolené, ale to tak mají samozřejmě všechny jiné e-shopy a značky. Neprodává se tak, jak v říjnu nebo listopadu, na Vánoce až do nějakého února, března, kdy je zima. Virulent je o teplákovkách, takže to bude asi hlavní období.
V závěru by mě zajímalo, jak se značka rozrůstá a jaké s ní máte další plány?
Rozrůstá se tak, že nabalujeme víc a víc lidí, kteří pro Virulent pracují. Já obsáhnu, jak jsme si už řekli, tu grafiku a podobně, to bych jen tak někomu asi nesvěřil. Zatím to zvládám. Ale mám tady přítele, co to dělá se mnou, a ten má na starosti finance, veškeré investice atd. Já na to hlavně ani nemám buňky, takže jsem rád, že to řeší on a že mu můžu stoprocentně věřit. Potom mám kamarádku, která se ke mně přidala asi po půlroce, co začal Virulent. Ta řeší veškerou expedici a administrativu. Potom máme ještě jednu holku, která nám dělá placenou reklamu. Samozřejmě několik švadlen, ještě jednu dílnu, nějakou bloggerku, co nám píše texty a newslettery. Rozrůstá se to a pořád se někdo nabaluje.
Druhá část otázky byla, co s tím plánuju. Rozhodně bych chtěl ještě další dva roky stavět na těch teplákovkách, protože si myslím, že značka by se měla točit minimálně pět let u jednoho druhu produktu a nedělat od spodního prádla až po košile. To samozřejmě nedává smysl, ani o tom Virulent není. Takže určitě bych pořád chtěl, aby přibývalo víc a víc teplákovek, víc barev, víc druhů, aby opravdu ten dominantní produkt byla teplákovka. Postupně přidáváme, i teď máme nějaká trička a kraťasy, protože teplákovku si v létě nikdo nekoupí. Určitě chci rozšiřovat portfolio produktů.
Měl jsem jednu velkou nabídku před prázdninami na kamennou prodejnu v centru Prahy. To jsem vždycky chtěl. Ale nakonec, asi kvůli tomu, že jsem moc náročný na místo, to nedopadlo. Možná po Novém roce nebo v průběhu toho příštího roku bychom chtěli kamennou prodejnu v centru Prahy. Mám ještě takovou vizi, že bych chtěl dělat nějaké pravidelné přehlídky a takové akce, kde by se třeba i ti lidé potkali. Ta bublina, jak jsem o ní mluvil, aby se vídala.
Řešíme i expanzi, Slovensko takto funguje od začátku. Teď jsme udělali spolupráci s Karolínou Muchovou, proběhli nějací její tenisoví fanoušci ze zahraničí. Postupně pomalými krůčky se snažíme i zasáhnout jiné země než Česko a Slovensko.
