Úpadkem, exekucí nebo insolvencí jsou nejvíce ohroženy firmy vlastněné jednou fyzickou osobou. S rostoucím počtem majitelů společnostem naopak tato rizika klesají. Větší počet majitelů firmy přináší její vyšší stabilitu. Takto se dá stručně shrnout závěr analýzy poradenské společnosti Bisnode, která zkoumala vztah mezi počtem vlastníků firmy a četností negativních událostí.
„Vůbec nejhorší variantou pro firmu je, pokud je vlastněna jednou fyzickou osobou. Za posledních pět let jsme negativní událost v podobě výše zmíněných rizik zaznamenali u 2,54 % takových společností, oproti 1,72 % firem, které jsou vlastněny jednou právnickou osobou,“ komentuje výsledky studie analytik Bisnode Milan Petrák. To znamená, že riziko je u firmy vlastněné jednou fyzickou osobou dvakrát vyšší, než je tomu u firmy vlastněné třeba čtyřmi lidmi.
Důvodů, proč podnikatelé vedou firmu sami, může být celá řada. Pojďme se ale zaměřit na jeden, který je velmi výrazný a mnozí ho s sebou vláčí už od začátku 90. let. Je to pocit nenahraditelnosti. Ten často vznikl u lidí, kteří svou firmu vybudovali z ničeho, a jsou na to právem hrdí. Tito podnikatelé pak mají sklony k řízení firmy ve stylu „one-man show“, kdy dohlíží na vše, co se ve firmě děje, chtějí být o všem informováni a sami rozhodují o každém detailu. Pokud jsou to skuteční lídři, může jim to nějaký čas fungovat, ale dřív nebo později zákonitě narazí na své limity. Pak by měli mít schopnost podívat se na celou situaci s nadhledem a uznat, že by pro ně samotné i pro jejich firmu bylo lepší řídit ji prostřednictvím odpovědného managementu. Ano, oba systémy mají svá pro i proti, ale i podle zjištění Bisnode je ten druhý přeci jen bezpečnější.
Zakladatelé porevolučních firem mívají pocit, že si své podniky umí nejlépe řídit sami. Často to je problém, na kterém se firma zasekne a v nejednom případě i skončí. Naučte se proto naslouchat.
Vlastnictví a exekutiva jsou dvě oddělené úlohy. Velká část vlastníků nebo zakladatelů českých firem je ale stále nerozlišuje a za každou cenu chce zastávat i klíčové rozhodovací pozice. Je to dáno i tím, že soukromé podnikání u nás bylo zničeno totalitním režimem. Lidé, kteří začali podnikat v 90. letech, neměli na co navazovat, neměli možnost převzít rodinné firmy a naučit se od svých předchůdců vycítit chvíli, kdy je vhodné odejít. Dnes ale máme rok 2016, řada lidí se svému byznysu věnuje už čtvrt století, a právě proto se čeští podnikatelé mohou nacházet v kritickém bodě. Server Podnikatel.cz proto oslovil experty na danou problematiku a položil jim následující otázku:
Co byste poradili těm podnikatelům, kteří sami vybudovali firmu od úplného základu, a teď se jim rozrůstá do takové míry, že už ji sami uřídit nedokážou, ale nedovedou si představit, že jim do vedení podniku mluví ještě někdo jiný? Mohou na tento přístup doplatit?
Zde jsou jejich odpovědi:
Michal Kuděj
Specialista na firemní finance a investiční struktury nezávislé mezinárodní investiční a poradenské skupiny TARPAN Partners
Jedním z rysů podnikatelů, kteří dovedli svou firmu k takzvaným velkým úspěchům a růstu, je mezi jinými jejich odvaha, ego, píle/workholismus, risk, apetit a samozřejmě štěstí. Jejich ego, které sehrálo v počátcích velmi pozitivní roli, však může začít hrát v určitém čase roli negativní. A to tak, že nejsou schopni akceptovat ve svém okolí jiné manažery s jinými názory na vedení a správu firmy. Proto mnozí raději volí celkový prodej firmy, nežli si ji nechat pouze jako vlastníci. Ti, kteří nedokáží zvládnout tento důležitý sociální moment vývoje firmy, pak čelí různým paradoxním situacím, kdy vlastník zdánlivě finančně atraktivní firmy (podle finančních výsledků) nemá možnost firmu jakkoli předat nebo prodat, nemůže prostě vyskočit, protože takovýto vlastník/manažer pak představuje značně rizikové nehmotné aktivum firmy, které je velmi obtížné nahradit.
Miroslav Sanytrák
Expert v oblasti marketing managementu, kouč, majitel společnosti SANCO
Je třeba si uvědomit, že současný stav podnikatelů, o kterých se zmiňujete, je takový, že oni si myslí, že když vybudovali firmu, umí všechno a nechtějí komukoliv cokoliv předat, tedy odpovědnost s pravomocí. Představte si „ředitele“ firmy, který s každou situací běží za majitelem a nemůže rozhodnout ani o menších věcech. Pak takový ředitel bere peníze prakticky za nic. Ředitel řídí a vede své podřízené, ale když nemá pravomoci, jsou mu i odpovědnosti k ničemu, nemůže o ničem svobodně ze své funkce rozhodnout. To je špatně. Podnikatelé, kteří dají pravomoc svým podřízeným a budou vyžadovat odpovědnost v čase, mohou obrovským způsobem rozvinout potenciál firmy. Když si budou stále držet své pravomoci a neudělají to, že si najdou schopné manažery, jejich firma se zastaví, protože oni nestíhají, vše je najednou těžkopádné a nakonec odchází i zbytek spolupracovníků, firma se může zhroutit, respektive zastavit v rozvoji.
Více k tématu najdete také v článku: Okouzlení precizností. Úspěšná firma funguje na principech BMW
Petr Hlavatý
Zakládající partner ISO Consulting, člen první české poradenské skupiny KPCG poskytující strategické poradenství a marketingové služby
Na takový přístup mohou podnikatelé jednoznačně doplatit a pravděpodobně na to již i doplácejí tím, že nemají volný čas na regeneraci, a jsou tak ve své práci dlouhodobě neefektivní. Základní myšlenkou podnikání je kromě generování zisku jeho teoretická nekonečná kontinuita. Jedním z důležitých předpokladů pro udržení kontinuity je i jasné a přesné delegování povinností a kompetencí. Žádná úspěšná společnost nemůže dlouhodobě stát pouze na jejím majiteli. V případě jeho indispozice, ať už krátkodobé nebo dlouhodobé (odchod do penze, nemoc, úmrtí, nebo dokonce i pouhá dovolená), pak taková firma bývá nezřídka téměř paralyzována a v delším horizontu nekonkurenceschopná a ztrátová. Navíc je třeba si uvědomit, že v případě budoucího předání firmy potomkům nebo prodeje třetí straně, je třeba mít zcela jasně definovanou organizační strukturu a nastaveny řídící procesy. Firma, která stojí a padá se svým majitelem, bývá prodatelná pouze za cenu zásob a majetku. Samozřejmě, svou roli zde hrají i další aspekty, jako například tržní podíl, ale v důsledku neexistence funkčního systému řízení ztrácí taková firma pro kupujícího svůj maximální potenciál, potřebnou přidanou hodnotu neboli goodwill.
Viera Trumhová
Nezávislá poradkyně v oblasti firemního managementu. Bývalá finanční ředitelka a členka představenstva společnosti VIVANTIS
Ano, takový přístup se jim pravděpodobně vymstí. Majitel určuje strategii firmy. Direktivním řízením nezvládne dlouhodobě zajistit odborný rozvoj všech klíčových oblastí. Pokud se věnuje operativnímu řízení, nezbývá mu prostor pro strategické řízení, a to má většinou na rozvoj společnosti a někdy i samotné udržení postavení na trhu nepříjemný dopad. Nově vytvořené pozice ve vedení firmy by měly majiteli poskytnout podporu při realizaci strategie. Pokud jsou tyto pozice ve vedení společnosti dobře začleněny do organizační struktury, systému řízení (je pro ně definovaná oblast odpovědnosti a kompetencí), nejspíš nebude mít majitel pocit, že mu do řízení někdo mluví a při dobře nastaveném kontrolním systému neztratí přehled o fungování firmy. Majitelé by měli obsadit klíčové pozice odborníky, kterým nechybí potenciál pro řízení dané oblasti, ztotožňují se se strategií firmy a je jim blízká i její firemní kultura. Takovýto řídící pracovníci poskytují obvykle majiteli potřebnou loajalitu.
Psali jsme: Rodinné firmy jsou prý zdravější než jiné. Známe jejich pro a proti
Ondřej Novotný
Odborník na problematiku následnictví v privátních firmách, prodeje firem a vzdělávání vlastníků a následníků privátních firem v oblasti následnictví skupiny TARPAN Partners
Na takový přístup mohou doplatit určitě a v praxi to již mnohokrát vedlo k bankrotu, respektive insolvenci. Vlastník-manažer, který firmu vybudoval, mnohdy ztratí schopnost reálného úsudku a realistického pohledu na věc a do poslední chvíle je přesvědčen o správnosti svých rozhodnutí. Vlastník-manažer například mnohdy není schopen včas identifikovat hrozící úpadek v době, kdy je možné ještě dosáhnout s věřiteli relativně na všechny výhodné dohody. Výsledkem pak bývá insolvenční řízení a v řadě případů konkurs, neboť reorganizace vlastnicky řízeného podniku je z důvodu přetrvávajícího přesvědčení vlastníka-manažera o jeho genialitě většinou nerealizovatelná.
Podnikatelům, kteří si nedovedou představit, že jejich firmu řídí někdo jiný, lze poradit, aby alespoň angažovali nezávislého ekonomického poradce, který bude standardním způsobem vyhodnocovat ekonomický stav firmy a bude schopen včas identifikovat potenciální rizika a možné směřování podniku do podnikové krize. Takže rada zní: začněte řešit „následnictví“ ať jakéhokoli druhu (rodina, profesionální management, koinvestor…) co nejdříve, je to projekt na několik let.
