V polovině srpna se začalo mluvit o podvodech v Národním divadle v Praze. Jeho nový ředitel Jan Burian nechal před svým nástupem vypracovat audit a nejen on se nestačil divit. V divadle se obcházely zákony při výplatách mezd, porušovaly se povinnosti při placení daní i zdravotního a sociálního pojištění. Na zakázku v hodnotě několika milionů korun, kterou získala někdejší bezpečnostní agentura Víta Bárty, vůbec nebylo vypsáno výběrové řízení. Národní divadlo zkreslovalo svou finanční situaci a porušovalo rozpočtovou kázeň, čímž mohlo docházet k finančním škodám. Staré vedení divadla zřejmě jednalo podle hesla: „Z cizího krev neteče.“
Jak je něco takového možné? Kdo hospodaření Národního divadla kontroluje a jak často? To jsou otázky, které si pokládá nejeden soukromník nebo majitel firmy, na kterého přišla kontrola. Ptal se i server Podnikatel.cz a dostal na své otázky zajímavé odpovědi. Hlavní město, a není v republice samo, je pro obcházení zákonů jako dělané. Kontroly v něm nehrozí v několika po sobě jdoucích generacích. Je jedno, zda se jedná o živnostníka nebo kolos velikosti Národního divadla.
V Národním divadle Praha teď probíhá rozsáhlá kontrola ze strany státních úřadů. S ohledem na ustanovení § 52 zákon ač. 280/2009 Sb., daňový řád není možné poskytovat žádné informace z daňového řízení. Závěry by se veřejnost měla dovědět po jeho skončení.
V síti nezůstávají jen velké ryby, potíže mají i ty malé
Přesun sídla do Prahy je jednou z možností, jak se dá vyhnout kontrole. Na každého ale jednou dojde. Národní divadlo je toho důkazem.
Vypadá to, že státní orgány jsou schopné posvítit si jen na živnostníky a menší firmy, u kterých mají snazší práci. Organizace provozované státem nebo jeho institucemi pak mohou zůstat nedotčeny. Jaká je tedy situace v ostatních? Kdy u vás naposledy proběhly kontroly a byly při nich zjištěny nějaké nedostatky? Otázka směřující na státní podnik Lesy ČR. Kontroly probíhají v pravidelných intervalech dle kontrolních plánů příslušných institucí. Žádná pochybení zjištěna nebyla. Lesy ČR získaly významné ocenění od Ministerstva práce a Generálního finančního ředitelství, když v žebříčku TOP 20 společností odvádějících státu nejvíce finančních prostředků na dani z příjmu právnických osob za rok 2012 obsadily osmé místo,
zněla odpověď Zbyňka Boublíka, mluvčího státního podniku Lesy ČR. Kdy naposledy kontroly proběhly ovšem neuvedl. V Lesích ČR by prý ale k podobné situaci jako v Národním divadle dojít nemělo, protože se při své činnosti řídí platnými právními předpisy a jednotlivé procesy ve státním podniku upravuje systém vnitřních řádů.
Slovní spojení „by prý“ je na místě. Splnění stále se měnících legislativních požadavků je totiž pro naprostou většinu firem nad jejich síly. Nemusí jít nutně o úmysl. Nikdo nemá jistotu, že nejedná protizákonně. Těmto pochybením mohou bránit například audity v souladu s legislativou, ovšem ty si mohou dovolit jen větší firmy. A jak je vidět na příkladu Národního divadla, ani ty je často neprovádějí. K vysokým pokutám, které následně firmy mohou dostat nebo dostávají, nedochází náhodou, ale většinou po nějakém incidentu nebo kontrole ze strany kontrolních orgánů. Upozorňuje na to mezinárodní společnost United Registrar of Systems Czech, zabývající se certifikací mezinárodních podnikových standardů. Neznalost zákona totiž neomlouvá. V České republice navíc bohužel dochází i k tomu, že podnikateli je jedním úřadem vytčena věc, která u druhého bez problému projde. Kontrolní orgány totiž nejsou ve svých výkladech požadavků zákona jednotné a podnikatele pak tímto mohou uvést v omyl.
Pokud se budeme bavit o problémech s daňovými zákony, tak je nejprve nutné uvést, že Finanční správa ČR eviduje 7,1 milionu daňových subjektů. Při rozhodování o tom, kdy, na jakou daň a u jakého daňového subjektu bude kontrola provedena, hraje důležitou roli několik faktorů. Je posuzováno chování dané společnosti či živnostníka ve vztahu k plnění jeho daňových či registračních povinností, daňový subjekt je podroben finanční analýze, může být ke kontrole vybrán i na základě indicií vyhodnocených IT technologiemi. Primárně se Finanční správa zabývá rozsáhlými daňovými úniky. Pro správu velkých daňových subjektů byl s účinností od 1. 1. 2012 vytvořen Specializovaný finanční úřad, který je na kontroly těchto velkých daňových subjektů zaměřen, a kontroly jsou u jím spravovaných daňových subjektů prováděny v rámci kontinuálních procesů,
doplňuje Petra Homolová, mluvčí Generálního finančního ředitelství.
Střední a velké společnosti jsou podle předložených výsledků stále častějším terčem kontrol. Zatímco v roce 2007 byla průměrná výše doměřené pokuty 56 980 korun, loni už to bylo 277 067 korun. Z konečné statistiky za rok 2012 vyplývá, že celkově bylo při daňových kontrolách doměřeno rekordních 8,43 miliardy korun, a to při klesajícím počtu kontrol. Musí tedy zákonitě růst jejich efektivita. Přesto se většina firem bát nemusí.
Efektivita daňových kontrol a dalších postupů směřujících ke správnému stanovení daňové povinnosti.
.
- zaměstnavatel odhlásí posledního svého zaměstnance z účasti na pojištění a sám sebe z registru zaměstnavatelů (kontrola je tedy provedena až do posledního dne, k němuž se zaměstnavatel odhlásil)
- z podnětu jiného kontrolního orgánu na základě jeho kontrolního zjištění
- na základě podnětu orgánů činných v trestním řízení
- zaměstnavatel zásadním způsobem neplní povinnosti uložené mu právními předpisy v oblasti nemocenského a důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Zaměstnavatelé zpravidla kontroly ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení vnímají pozitivně, neboť i jim samotným kontroly pomáhají odstranit nedostatky, které se pak ze strany zaměstnavatelů v dalším období již nevyskytují. Dle našeho názoru jsou kontroly u zaměstnavatelů efektivním nástrojem, jak u nich dosáhnout žádoucího stavu, pokud jde o plnění jejich povinností, a prevence nedostatků ze strany zaměstnavatelů pro následující období,dodává Jana Buraňová, mluvčí České správy sociálního zabezpečení.
Kdy a kde čekat kontrolu?
Například četnost daňových kontrol nelze v žádném případě jednoduše předpovídat, protože se nejedná o náhodný jev. O zařazení subjektu do plánu kontrol rozhoduje několik na sobě nezávislých faktorů a samotný výběr podle Generálního finančního ředitelství představuje vysoce sofistikovanou činnost odborných pracovníků. Mimo to je část daňových subjektů do plánu kontrolní činnosti vybírána na základě softwaru a specifických algoritmů. Je tedy možné, že některý daňový subjekt bude kontrolován pouze jednou a jiný daňový subjekt bude ve stejném období kontrolován třikrát.
Ne vždy je pak daňová kontrola nutná. Finanční správa má kromě kontrol pro ověření daňové povinnosti ještě další nástroje. Jde například o místní šetření, při kterém si správce daně opatřuje důkazní prostředky. Dalším institutem je postup k odstranění pochybností, který je využíván pro kontrolu správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového tvrzení a dalších písemností nebo o pravdivosti údajů v něm uvedených. K nejčastějším důvodům pro zahájení postupu k odstranění pochybností patří zejména daňová přiznání podaná bez povinných příloh, nesoulad v údajích vykázaných v daňových přiznáních a v přílohách k daňovým přiznáním, chybně vykázané ztráty z minulých let, pochybnosti správce daně o oprávněném uplatnění zaplacených úroků z úvěru na bytové potřeby a mnohé další,
vypočítává Petra Homolová z Generálního finančního ředitelství.
Do hledáčku kontrolorů se častěji dostávají ty firmy a podnikatelé, kteří mají povinnost odvádět daň z přidané hodnoty, rizikové subjekty a významnější daňoví poplatníci. Poslední jmenovaná skupina pak často sídlí ve velkých městech, zejména v Praze. A dobře ví proč. Pravděpodobnost kontroly totiž s rozlohou a hustotou osídlení obyvatelstvem a firmami klesá. Větší plátci daní pak také bývají pro kontrolory časově náročnější a na jiné se nedostane. Mnozí pak zkouší různé obstrukce a situaci komplikují už zmíněné změny v zákonech.
Podle žebříčku sestaveném společností e-office Czech Republic jsou mezi jednotlivými regiony v počtech kontrol velké propady. Zatímco v Konici na Olomoucku je kontrola jednou za 10 let zcela běžná, v Havlíčkově Brodě na Vysočině už je periodicita kontroly na 33 letech. Rekord pak drží hlavní město, konkrétně Praha 2. Tam kontrola hrozí jen jednou za 320 let. Tamní finanční úřad má totiž pod sebou 18 223 fyzických a 15 307 právnických osob. Jelikož má jen 36 kontrolních pracovníků a na jednom případu obvykle pracují dva lidé, loni zvládl zkontrolovat jen 89 subjektů.
Firmy utíkají do Prahy
Finanční správa ČR z tohoto důvodu každoročně zaznamenává přesun firem do hlavního města. Proto jsou kontroly také častěji zaměřeny na tyto přistěhovalce. Finanční úřad dokonce může při splnění určitých specifických podmínek rozhodnout o takzvané delegaci místní příslušnosti, tedy vrácení výkonu správy daní původnímu finančnímu úřadu. Snaží se tím zamezit účelovým změnám místní příslušnosti, kdy je hlavním cílem ukrytí se před správcem daně v hlavním městě mezi téměř milionem daňových subjektů. Firmy, které by anonymity velkoměsta chtěly využít, by pak ale měly vědět, že od 1. 1. 2013 existuje v rámci hlavního města pouze jediný finanční úřad, což umožňuje operativní přeskupení sil mezi jednotlivými městskými částmi. Může dojít k situaci, kdy pracovníci daňové kontroly působící v jedné městské části budou na určitou dobu přesunuti k výkonu kontrolní činnosti do jiné městské části, která bude mít kapacitní nedostatek. Snahu daňových subjektů ukrýt se před správcem daně v hlavním městě tak hodnotíme jako velmi krátkozrakou,
uvádí Petra Homolová, mluvčí Generálního finančního ředitelství.
Mohlo by vás zajímat: Méně kontrol, více doměřených daní. Inspektoři finančních úřadů nezahálí
Všechny ale nelze házet do jednoho pytle. Důvodem přesunu sídla firem do hlavního města nemusí být jen nižší hrozba daňové kontroly, ale například i zvýšení prestiže dané společnosti vyplývající z adresy jejího sídla. Určitý segment klientů oslovuje skutečnost, že nabízíme sídlo 5 minut chůze od Václavského náměstí, na Ovocném Trhu, tedy skutečně na prémiové adrese. Klienti také často argumentují tím, že v době, kdy existuje Street View, si nemohou dovolit zkazit image tím, že by sídlili v nějaké nevzhledné budově. Adresu a vzhled nemovitosti vnímají jako součást image úspěšného člověka, stejně jako je vnímáno auto nebo oblečení,
vysvětluje Karel Pluhař ze společnosti Office House.
Dobrá adresa se vyplatí hned z několika stránek. Firmy po přestěhování výrazně zvýší svou důvěryhodnost, a to se pak odráží na jejich výdělcích. Příjmy jim tak bohatě vynahradí vyšší náklady spojené s prémiovou adresou. Za nepřímý výdělek se pak dá považovat i zmíněná nižší pravděpodobnost kontroly ze strany finančního nebo jiných úřadů.
U menších firem image v podobě sídla společnosti tolik roli nehraje. Řemeslník si práci najde, i když bude sídlit v Horní Dolní. Navíc je pro něj v konečném důsledku mnohem jednodušší a lacinější, když má věci v pořádku. U velkých společností, a příkladem může být právě Národní divadlo v Praze, se pak dá s úspěchem pochybovat o tom, zda hospodaření a dodržování zákonů vůbec někoho zajímá. Kontroly jsou velice náročné, a je proto snazší nechat věci běžet po svém.
