Z chemie málem propadla. Dnes s její pomocí tvoří unikátní šperky ze živých přírodnin

Nářadí z otcovy dílny a start od nuly

Šperky z Arcadia Jewels vznikají technikou galvanoplastiky. Výraz evokuje chemii nebo fyziku, ke které však Andrea Svobodová neměla vůbec blízko. Je to podle ní legrační, protože je vzděláním i zaměřením původně dost extrémní humanista. Má vystudovanou anglickou literaturu a chemii nebo fyziku měla naposledy na střední škole. Chemii jsem zvládala extrémně těžko, měla jsem vydřené čtyřky a bylo to vždycky těsně na hraně propadnutí. Ale to, že teď mě chemie svým způsobem živí, je neuvěřitelný paradox. Fyzika mě bavila, ale že bych byla nějaký geniální matfyzák, to absolutně ne, říká s úsměvem na úvod Andrea.

Ke šperkům se Andrea dostala, když si před Vánoci hodně přála šperk s motivem cesmíny. Chtěla brož, kterou by si mohla připnout ke svátečním šatům k vánočnímu stromku, což by bylo moc pěkné. Říkala jsem si, že si nějakou koupím, ale otevřela jsem internet a zjistila jsem, že neexistuje. Žádnou technikou nikdo neudělal cesmínovou brož a já si říkala, že je to docela škoda. Tak jsem začala uvažovat, že když to nedělá nikdo jiný, tak to musím udělat já, směje se. Začala tedy zkoumat různé techniky, dívala se na odlévání nebo fimo až narazila na listy, které vypadaly kovově, ale jako živé. Tehdy přemýšlela, co to je, že je to nádherné a geniální.

Zjistila, že se technika jmenuje galvanoplastika a moc si přála se ji naučit. Jenomže jsem studovala, nebyl čas, ani peníze na nějaké velké akce nebo nákupy vybavení. Několik let jsem si jen četla teorii a říkala si, že jednoho krásného dne se do toho pustím, přiznává Andrea. Vstupní náklady jsou totiž vyšší, což bylo pro studenta nemyslitelné. Jednou z pomůcek je zdroj elektrického proudu. Jednou jsem přišla k mému otci do dílny, hledala jsem nějaké nářadí a v harampádí na stole stála krabička a byl tam i ten zdroj. Vyvalila jsem oči, divila se, že to tam má celou dobu, zabavila jsem mu to a začala jsem, vzpomíná Andrea se smíchem.

Firemní finance pod kontrolou

Řídíte firemní finance z několika aplikací a ztrácíte přehled? V platformě Direct Fidoo vidíte díky Multibankingu zůstatky všech účtů i cashflow v reálném čase. V Marketplace pak sjednáte pojištění podnikání, faktoring pro rychlé financování faktur a brzy i podnikatelský úvěr. Získejte náskok na fidoo.com.

Galvanoplastika: Kouzelná voda i trpělivost

Jak Andrea vysvětluje, galvanoplastika funguje na principu klasické elektrolýzy, až na to, že je tam jeden extra mezikrok, kdy se nevodivý materiál učiní vodivým. Pro netechnické typy mám kouzelnou vodu, mám proud a nechávám na různých věcech narůst měděnou kovovou vrstvu, doplňuje. Kromě zdroje a kabelů tak potřebuje tuto „kouzelnou vodu“ (elektrolyt), což je roztok, ve kterém je sůl nějakého kovu. Ve vodě je i modrá skalice, kyselina sírová a spousta destilované vody.

Andrea pracuje s mědí, ale funguje to například i s niklem nebo stříbrem. Takhle pokovovat lze úplně čímkoliv, ale dělá se to hlavně v průmyslu. Měď je totiž víceméně jediná, která je bezpečná pro domácí použití, protože ostatní kovy jsou v různých formách extrémně toxické, plus jsou tam potřeba další komponenty. Dále je potřeba pevný zdroj kovu, kterému se říká anoda. Může se použít měděný odpad, různé drátky nebo trubky či plechy. Samozřejmě jsou ohledně toho nějaké nuance, co je vhodnější použít a proč. Když to všechno zapojíte dohromady správně, začne se dít to, že máte anodu, katodu v podobě toho, co chcete pokovit (to může být nějaký lísteček nebo motýlek), zapnete proud a ten proud dává pokyn té mědi v elektrolytu, že mají částice, tedy měděné ionty začít cestovat na tu katodu. A korigujete ten proces, popisuje Andrea.

Z hlediska času záleží na velikosti a na množství. U něčeho průměrně velkého (4,5 až 5 cm), tak aby se dosáhlo pevnosti, kdy se to dá šperk nosit a bude odolný vůči běžnému životu, jde minimálně o dvanáct hodin, optimálně spíše osmnáct až dvacet čtyři. Jak upřesňuje Andrea, když děláte větší věci nebo větší várky a nedáte tam jeden lísteček, ale třeba deset (podle velikosti akvárka s čarovnou vodou), může jít klidně o dva, tři dny.

Andrea je velmi kreativní člověk, vždycky kreslila, psala nebo vyráběla různé věci. Přiznává však, že trošičku postrádá preciznost, co mívaly holky jedničkářky na základce, kdy měly nádherně krasopisně popsané sešity a vybarvené obrázky. U galvanoplastiky právě ty úplně nejdrobnější detaily technika dělá sama. Respektive, vyrobí je příroda. Máte na lístkách a všem nějaké žilky, prasklinky a spoustu minimalistických detailů a vy jenom dáte pokyn, aby se to uchovalo. A to je pro mě naprosto parádní, směje se Andrea s tím, že si preciznost za tu dobu, co to dělá už nějakým způsobem vycvičila.

Výroba šperků má tři až čtyři kroky. První krok je vodivý nátěr, respektive příprava k pokovení. V rámci ní Andrea prvek očistí, nalakuje a nechá zaschnout. Další krok je samotné pokovování, které trvá nejdéle (zmíněných dvanáct až 48 hodin). Mezikrokem je další pokovování, například u více menších lístečků, které se zkomponují dohromady. Finální fáze je pak složená z úprav, kdy se výsledek leští, patinuje a barví.

Když se proud utrhne ze řetězu

Při galvanoplastice je potřeba dávat si pozor na spoustu věcí, protože je u ní spousta proměnných. Elektrolyt má dané složení a to se postupem času mění. Uvolňuje se měď a navíc se roztok přirozeně odpařuje. Je tedy důležité hlídat, aby zůstal co nejvíce v rovnováze, nebyl moc nebo málo kyselý nebo nebyl přesaturovaný mědí. Kromě této chemické části je důležité hlídat další věci jako je například teplota. Je problémem, když se ochladí, protože když je elektrolyt moc studený, měděné ionty jsou v uvozovkách líné. Tedy cestují pomaleji, nesedají si tak blízko k sobě a produkt pak může být příliš křehký.

Také musí tvůrkyně při práci dávat pozor, aby si produkty omylem nezničila právě když hlídá chemii a teplotu. Když tam něčeho dáte moc nebo si nedej bože spletete nějakou lahvičku a namísto kyseliny tam přilijete něco úplně jiného, můžete to zlikvidovat a začít od znova, potvrzuje Andrea.

Kromě toho je potřeba hlídat proud. U každého kovu jsou specifické výpočty, takže je žádoucí si umět spočítat, kolik proudu se do elektrolytu může pustit. Když ho pustíte málo, bude to dlouho trvat, ionty si nebudou sedat tak těsně k sobě a nebude to držet ani to nebude pěkné. Naopak, když ho pustíte moc, začnou se na šperku dělat hrudky a zničíte absolutně strukturu toho, na čem jste pracovali.

Když se něco povede udělat moc křehce, většinou se to dá nějakým způsobem vytáhnout, zpevnit nebo pokovit znovu a tím pádem zachránit. Další možností je to použít jako komponent do nějakého většího celku. Horší je to podle Andrey, když se to přežene s proudem a začnou se na produktu dělat hrudky nebo výrůstky. V lepším případě to zabije texturu, že už nebude absolutně poznat, co to bylo původně. Někdy to může být i efektní. V horším případě jde o kovové výrůstky, které jsou buď extrémně ostré nebo je jich tolik, že to není možné odbrousit ani zaleštit, aby to neškrábalo. To je u šperku neslučitelné.

Pro Andreu jsou nejoblíbenější takzvané milníkové šperky. Ty většinou přicházejí ze zakázek, protože ji občas někdo kontaktuje s tím, že by chtěl něco opravdu specifického. Často jsou to podle ní na první dobrou nemožné úkoly, ale ona se nevzdává a hledá způsoby, jak šperk vyrobit. To ji neuvěřitelně posouvá dopředu. Má za sebou výzvy jak v realistických barvách, tak například v podobě sady šperků z pestřenek, což jsou velmi maličké mušky. Naopak by Andrea jednou chtěla zkusit nějaký obrovský exotický květ.

• 
• 
• 

Dalších 20 fotografií

Uštípnout na zahradě a sprintovat do dílny

Co se týče materiálů, Andrea byla požehnána velikou, velmi rozmanitou zahradou, takže spoustu věcí má po ruce sotva vyjde ze dveří. Nemá však botanickou zahradu nebo sbírku všeho, co existuje. Někdy chodí do přírody cíleně, například pro kapradiny, žaludy nebo bodláky a jindy něco utrhne úplnou náhodou a ve výsledku to vypadá skvěle.

Z praktického hlediska má ráda přírodniny, co se takzvaně umějí chovat, protože ne každý materiál je pro galvanoplastiku vhodný. To však Andrea většinou nezjistí, dokud to neozkouší. Mezi moje absolutně oblíbené věci spadají šeříky. To je věc, která vypadá, že vůbec by neměla jít udělat a je to parádní. Potom zbožňuju kapradiny, sněženky, ale třeba i úplně nejobyčejnější lístečky, dubové nebo javorové, vyjmenovává.

Když si Andrea něco přinese z přírody, záleží, o co konkrétně se jedná. Souvisí to s tím, jestli to sbírá začerstva nebo uschnuté. Většina lidí, co dělá tuto techniku, postupuje tak, že materiály nejdříve nějakým způsobem suší a konzervuje. Andrea to moc nedělá a často pracuje s čerstvými rostlinami, i když u některých věcí je to vysloveně závod s časem. V tom případě něco uštípne na zahradě a uběhne padesátku za rekordní čas do dílny. Dalším krokem je, že materiál je potřeba očistit, když je na něm hlína nebo nějaké nečistoty zvenku. Pak se musí učinit vodivým za pomoci vodivého laku, protože jak je popsáno výše, při galvanoplastice je stěžejní elektřina.

Diktát Instagramu: Tancovat na kameru odmítá

Zákazníci Andreu najdou primárně na Instagramu a odtamtud se prokliknou na její e-shop. Instagram už však podle ní nefunguje jako před lety, což ji mrzí. Nejen ji, ale i ostatní drobné tvůrce se z věci, které je bavila v podobě vytváření estetických fotek, stala otravná činnost. Důvodem je, že algoritmy přispěvovatele tlačí dopředu jen tehdy, když jsou terminálně online. Andreu to hodně otravuje a také zdržuje, protože když má na stole rozdělanou práci, nechce každých deset vteřin brát do rukou telefon a točit si každý tah štětcem.

Na to, že má Andrea Instagram několik let, má na něm jejími slovy mizerných pět tisíc sledujících. Je to hodně, ale ne vzhledem k tomu, jak dlouho tvoří. Já prostě nejsem schopná konzistentního nejen natáčení a tvoření. Je to pitomé v tom, že v současnosti jsou sociální sítě nastavené tak, že tvoříte content jenom, abyste tvořila content. Je to takové už vyprázdnění. Něco tam nalepím, aby to tam bylo. Nemá to vlastně žádný hlubší smysl, popisuje s tím, že když všechno selže, stačí udělat na kameru nějaký stupidní taneček nebo cokoliv, co je zrovna trendy. S tou prací, co dělám, to nemá většinou absolutně nic společného. A je to taková jako obdoba vizuálního smogu, podotýká a přiznává, že to chvilku zkoušela, ale pak si řekla, že to nemá zapotřebí. Navíc propagace, když je na to sama, se podle ní nedá s tvorbou zvládnout, protože je to další práce na plný úvazek.

Design markety vystřídala komunitní scéna

Mnohem více se Andrey začaly osvědčovat živé prodejní akce, kde si ji čas od času lidé najdou a právě na Instagramu si přečtou, že někde bude. Během loňska začala také navštěvovat tematické akce, většinou fantasy, larp nebo podobně zaměřené plesy a komunitní akce dalších malých tvůrců. S pár děvčaty máme takovou tvůrčí skupinu, se kterou ty akce pořádáme naprosto komorně a lidé tam chodí vyloženě cíleně na nás a je to strašně super. Funguje to úplně krásně, potvrzuje Andrea.

Dlouhodobě se jí naopak neosvědčují designové markety, protože má pocit, že tam klientela začíná být přesycená. Podle Andrey je to možná tím, že jsme trošku ekonomicky v recesi a svět teď není úplně růžový. Co pozorovala a co ji ubíjelo, že lidé už není možné ničím nadchnout. Chodí od stánku ke stánku, všechno už viděli tisíckrát a všechno je drahé. Jejich obličeje jsou kyselejší a kyselejší, což na jednu stranu chápe, ale na druhou je to pro tvůrce jako je ona smutné.

Když jsem začala před pár lety jezdit někam s touto technikou, bylo to úplně něco jiného. Lidé se koukali z dálky nebo se zastavili, i se zeptali jak se to dělá a byl tam ten wow efekt, vzpomíná v závěru s tím, že nyní jezdí po tematických akcích, kde chodí její cílovka a povídá si tam s lidmi, co jsou podobně naladěni jako ona.

Tip na další příběh

Zlatnictví začala studovat ve čtyřiceti. Diamanty jsou pro mě bez duše, říká Milena

Cesta k poctivému řemeslu vyžaduje trpělivost, odvahu i ochotu učit se v každém věku. Šperkařka Milena Kvašnovská začínala s navlékáním minerálních korálků pro rodinu, ale touha posunout se dál ji ve čtyřiceti letech dovedla až do lavic zlatnické školy. Více v dalším příběhu.

• 
• 
• 

Dalších 17 fotografií