Hostem serveru Podnikatel.cz byl Milan Havlis ze zahradnictví Safro, který v rozhovoru přibližuje svůj pohled na měnící se klima, specifika českých a slovenských zahrad i důležitost přirozené péče o rostliny.
Co se dozvíte v článku
Milan Havlis je známým českým zahradníkem. Svoje první zahradnictví založil v roce 2005 v malebné jihočeské vesnici v Chlumci u Českého Krumlova. Svoji profesi vykonává s maximální vášní a hlavně hlubokou úctou k přírodě. Péče o rostliny se stala jeho celoživotním posláním.
Od ukradeného netřesku po italský katalog
Milane, vzpomenete si, jaká byla vaše první rostlina v životě?
Vzpomenu si, samozřejmě, protože jsem ji kdysi ukradl na hřbitovní zdi. Byl to netřesk.
Proč zrovna netřesk?
Protože tam rostl úplně bez ničeho, nic nepotřeboval. Netřesky byly pěkné. Měly několik barev, každý byl trošku jiný. A tak nějak, jak jsem byl malý a on byl taky malý, tak jsme k sobě pasovali.
Jak se vlastně vyvíjela vaše láska k rostlinám?
To se těžko popisuje. Asi přirozeně, protože moje teta byla velká, vášnivá zahradnice, měla zahrádku plnou kytek a jednoduše mě to bavilo. Tak jsem se jí neustále motal kolem sukní a ona mě učila ty kytky poznávat.
Kdy jste se rozhodl, že se váš koníček stane profesí?
Na to je jednoduchá odpověď. Bylo to v okamžiku, kdy jsem si postavil dům a začal jsem shánět rostliny. Nikde jsem nemohl najít nic už většího, pěkného a zajímavého v rámci České republiky a vlastně i Slovenska, protože jsem byl v několika slovenských školkách. Nemohl jsem sehnat nic, co by mě uchvátilo. Tak jsem začal hledat jinde, začal jsem poptávat i větší rostliny od zahradnictví, a ta už mě začala mít plné zuby, protože jsem furt něco chtěl. Tak mi jednou strčili do ruky italský katalog toskánské školky, abych si tam vybral sám. No a já jsem si vybral, protože když jsem to otevřel, tak to pro mě byla naprostá senzace, jako Bible. Vybral jsem si spoustu kytek, požádal jsem je, aby mi to přivezli do toho českého zahradnictví, ale oni se furt k ničemu neměli. Tak jsem jednou vzal kamarádovo auto a pro kytky jsem si dojel sám. Jakmile jsem je vysadil na zahradě a viděli to kamarádi, tak každý něco chtěl. Tak jsem přivezl celý kamion zboží, každou rostlinku pro někoho jiného. No a pak to viděli ještě další přátelé mých přátel a ti to chtěli taky. Tak jsem si řekl, že to seženu všem.
Takže tím začalo vaše podnikání v zahradnictví?
Určitě.
Magnolie, pouštní vrby a rostliny pro měnící se klima
Vy si zakládáte na tom, že vaše rostliny musí být nejen krásné, ale hlavně zdravé.
Ano.
Co u vás zákazníci najdou?
U nás si zákazníci kupují čas. Kupují si větší rostliny, ať už to jsou větší keře, nebo už pěkné stromy, anebo i větší trvalky, které už na první pohled nemají jenom jeden stonek, ale je to pěkná rostlina, která v zahradě udělá velkou službu. Takže co se týče velikosti, najdou u nás něco, co už je opravdu vidět a co v zahradě okamžitě udělá parádu. A co se druhů a typů týče, mojí specializací jsou stálezelené rostliny, stálezelené listnáče, potom magnolie a hodně i dřeviny a květiny, které kvetou v létě, protože je to dlouho taková opomíjená skupina českými zahradníky a designéry. Trvalky ještě ano, ale ty dřeviny u nás architekti moc neznají.
Vy jste zmínil magnolii. Magnolie je vaší vlajkovou lodí.
Správně. Magnolie byla rostlina, o které se mi zdálo ještě dřív, než jsem ji viděl na vlastní oči. A když jsem ji viděl poprvé v Anglii, myslím, že to bylo v Cambridge nebo v Oxfordu, už si nepamatuju, tak jsem z ní byl naprosto uchvácený a řekl jsem, že tuhle rostlinu mít prostě musím. No a můj tehdejší průvodce, Angličan, se tak typicky britsky ušklíbnul a řekl: „To u vás neporoste.“ No a právě tímto mě vyhecoval k tomu, že jsem několik let sháněl odrůdy po celém světě a informace o těch odrůdách, o velkokvětých, stálezelených magnoliích, které existují. A hele, ono to funguje. A už jich prodáváme asi jedenáct.
Vy se specializujete na rostliny, které jsou typické pro českou a taky slovenskou krajinu. Najdou se u vás ale i nějaké exotické druhy?
No, tady bych to otočil. Právě, že ony nejsou typické. Právě že mojí prací už třeba patnáct nebo šestnáct let je nejenom prodávat pěkné rostliny, ale i zjišťovat rostliny jednak pro měnící se klima, protože krajina je čím dál tím sušší, takže potřebujeme dřeviny, které zvládnou i to dlouhodobé sucho, a zároveň i něco zajímavějšího, něco, na co nejsou zákazníci zvyklí vídat v každé druhé zahradě. Takže to není jen o tom, že bychom měli něco exotického, i když tu exotiku tady také zákazníci najdou, ale jsou tady rostliny, které na první pohled třeba ještě nikdy neviděli, přitom ta rostlina je naprosto mrazuvzdorná a často i bezproblémová.
Jak radíte vlastně zákazníkům, hobby zahrádkářům, co si do své zahrady pořídit tak, aby ta rostlina měla šanci přežít, jak jste říkal, to dnešní klima?
Tam je důležité, aby mi každý dost pečlivě a pravdivě sdělil, jaké má na zahradě podmínky, protože lidé si často myslí, že tam mají tak nebo onak, ale není to pravda. Nakonec mi to popíšou a zjistíme, že si mohou dovolit rostliny úplně jiného typu. Takže nejdřív je potřeba sdělit podmínky zahrady a potom jim na to nabídnu to nejlepší, co tady máme, i třeba rostliny, se kterými nikdy nepočítali, nebo které by si nedokázali představit. A ono to funguje.
Já se přiznám, že jsem navštívila vaše webové stránky, a co mě chytilo za srdce, je pouštní vrba.
Chilopsis. Pouštní vrba je zvláštní rostlina, která je předchůdcem chitalpy, což je potom mezirodový kříženec, který se použil. A u nás se nepěstovala snad nikdy, protože nikdo nevěřil, už i díky tomu názvu, že by u nás mohla fungovat. Ale pouštní vrba, pokud se vysadí dobře, tak aby neměla mokro a nezískávala houbové nemoci u kořenů, je naprosto v pořádku. Možná vyjma nějakých zvýšených horských poloh. Krásně roste, krásně kvete. A hlavně kvete celé léto. A ta, řekl bych, je na první pohled exotická.
Jaké další druhy byste třeba vypíchl ze své nabídky, které nejsou tak běžné v českých a slovenských zahradách?
Já bych řekl, že asi tím největším trhákem posledních pěti až osmi let je mexický pomerančovník, latinsky Choisya. Což je stálezelený keř, který je velmi odolný. Je velmi odolný, co se týče mrazu, je odolný na slunce, na vítr a hlavně na sucho. Je to rostlina, kterou jakmile zasadíte a zalijete párkrát, aby udělala kořeny, za dva měsíce už se jí vůbec nedotknete vodou, nikdy. Jí stačí jenom to, co naprší. A ty moderní odrůdy dokážou kvést dvakrát v roce, na jaře celý měsíc a od konce léta znovu. Ten typický list pro Choisyu je pro nás netypický. Takže je to hodně zajímavá rostlina.
Ještě nějaký další tip máte?
Těch tipů by bylo spousta a já bych žádnou rostlinu nechtěl nechat stranou. Určitě v té stálezelené sekci je tam třeba hlošina Ebbingeova, která má listy vypadající jako poprášené hvězdným prachem, vypadá trošku jako oliva, a která na konci sezóny, v září a říjnu, kvete skoro neviditelně, ale fantasticky voní. Z těch květů se v dubnu vytvoří jedlé plody, které chutnají jako sladké višně. Anebo tady máme několik odrůd blýskavek, což jsou stálezelené keře, které když raší, tak mají červené listy v různé intenzitě. Těch několik odrůd má každá jiný typ růstu, jinou velikost, trochu jinou velikost toho listu a dá se z nich udělat perfektní živý plot.
My už jsme to zmínili, klima se mění, budou se tím měnit i české zahrady. Jak těžké je přesvědčit zákazníky, že budou muset opustit to, na co byli zvyklí, a přeorientovat se na jiné druhy rostlin?
Jako u všeho historicky. Záleží vždycky na otevřenosti mysli každého člověka zvlášť, jestli na to kývne okamžitě, anebo jestli mu to bude nějakou dobu trvat, než si to rozmyslí, nebo než se nechá přesvědčit. Máme v tomto okamžiku výhodu, že díky tomu, že ty zajímavosti už několik let prezentuju i v České televizi, tak lidé už ten sortiment znají a ví, že máme zajímavosti, novinky a že máme rostliny, které mají budoucnost. Řekl bych, že jsou trochu ochotnější naslouchat těm doporučením.
Já se přiznám, že když jdu do zahradnictví, tak bych chtěla vzít s sebou domů úplně všechno, co tam je. Jsem taková nenasytná. Zahrada ale bohužel není nafukovací. Co byste poradil zákazníkům, jako jsem já, kteří by chtěli mít na zahradě všechno? Platí i pro zahradu, že méně znamená více?
To se asi těžko dá takhle posoudit, protože každý má úplně jiný vkus. Často se mi stane, že prodáme nádhernou zakázku rostlin, které všechny miluju, a říkám si: „Ježiš, to bude nádherná zahrada.“ Pak na tu zahradu přijdu a zjistím, že ten člověk to vysázel jako v supermarketu, jednu vedle druhé, protože ho nezajímá koncepce, ale zajímají ho jednotlivé rostliny. Ale to je věc každého z nás. Každý z nás má jinou náladu, jiný vkus a vidí to jinak. Takže ať si každá zahrada vypadá úplně jinak, hlavně že se líbí a těší toho člověka, který tam bydlí.
Vy děláte i realizace zahrad, pomáháte zákazníkům právě v tom, jak tu zahradu nejlépe uspořádat.
Je to tak. Pokud se zákazníci rozhodnou, že si u nás nakoupí ty naše zajímavé a pěkné rostliny, tak jim, pokud máme kapacitu, dokážeme pomoct i s tou výsadbou. A samozřejmě, když máme kapacitu, tak jim tu zahradu i navrhnout, říct jim, kam bude patřit co, kde uděláme kostru, kde uděláme záhonky, anebo případně na co počkáme na příští rok, pokud momentálně není terén ještě hotový, anebo si chtějí počkat na rostliny, které jsou momentálně nedostupné.
Testovací plocha v Praze a bio krámek bez chemie
My jsme zmiňovali vaše zahradnictví v Chlumci u Českého Krumlova. Vy už máte ale druhé zahradnictví, a to v Praze ve Stodůlkách, a tam je sortiment rozšířený. O co?
No, on ten sortiment je stejný, ale díky tomu, že tady je třikrát větší plocha, tak si můžeme dovolit těch rostlin tady mít víc kusů od jednoho druhu. Což je samozřejmě vždycky zajímavé pro každého člověka, který má pocit, že si chce vybrat, že nechce mít jenom tu jednu, která je zrovna k dispozici, ale vybrat si mezi třemi nebo mezi čtyřmi. A je tady vytvořená už i poměrně velká vzorová zahrada, která má přibližně 1000 m², kde jsou rostliny nejen pro to, aby byly pěkné, ale zároveň je to i naše testovací plocha. Zahradnictví ve Stodůlkách je totiž téměř nejvýš z celé Prahy, takže tady hodně fouká, je tady nejchladněji a jsme schopni otestovat i nové rostliny, jak se na to naše typické a nejenom pražské počasí tváří.
Máte tam, jestli to říkám správně, bio krámek?
Máme tady i malý bio obchod, ano.
Co v něm nabízíte?
V tom bio obchodě je něco, co mi přijde opět přirozené, a to je ovoce, zelenina a někdy i ostatní prémiové produkty zpracované tak, jak by to příroda udělala sama. To znamená bez chemických hnojiv, bez podpůrných látek, které by pomáhaly růst víc, než ta rostlina doopravdy sama dokáže, bez barviv a tak dále. Samozřejmě veškeré biopotraviny nejsou geneticky modifikované, takže i v tom je další výhoda pro budoucnost a pro zachování té původní diverzity a někdy i těch starých odrůd.
Lepší než dát rybu, je naučit rybařit: Ekologická péče o zahradu
Bavili jsme se o tom, že ve vaší nabídce jsou stromy, keře, trvalky. Máte ale i další věci spojené s rostlinami, zeminu a hlavně, jak už jsem zmiňovala, vy vše děláte s úctou k přírodě, tak máte i prostředky třeba na hubení škůdců, které jsou šetrné k životnímu prostředí.
Díky tomu, že jsme se rozhodli prodávat hlavně rostliny, tak nemáme vnitřní obchod, kde by se člověk mohl projít a vybírat si mezi spoustou, já tomu občas říkám, nesmyslů, které si koupí jako ozdobu zahrady a pak je vyhodí. To znamená, že máme jenom ty nejdůležitější materiály potřebné k výsadbě. Kromě pytlované zeminy a kůry si u nás zákazník může koupit i nějaké prostředky, které pomáhají v péči o zahradu, to znamená přírodní hnojiva, stimulátory, anebo právě i ty prostředky na ochranu rostlin, ať už přímo v biokvalitě, anebo takové, aby byly šetrné.
Stále hodně zákazníků sáhne v případě ochrany rostlin spíš po chemii než po biopřípravku. Použití biopřípravku je běh na dlouhou trať, kdežto u chemie je výsledek okamžitý.
To chápu, ale to je další velké téma, které bychom asi nestihli rozebrat, protože právě ta dlouhá trať těch biopřípravků nebo těch šetrných, které neobsahují ty radikální chemické složky, zajišťuje dlouhodobé zdraví. Pokud se použije nějaká chemikálie, která dost často má i vedlejší účinky, tak stejně jako u léků pro člověka se potom musí hlídat zase něco jiného a dost často to mívá jenom krátkodobý efekt. Takže my se spíš zaměřujeme na látky, které dokážou tu rostlinu podpořit. Třeba u přípravků proti různým škůdcům jsou látky, které pomohou vytvořit repelentní složky v rámci té rostliny, takže ona se dokáže v budoucnu sama bránit. A takových přípravků už tady máme hodně.
Nebo co se týče růstu rostliny, tak daleko lepší, než ji neustále hnojit, je použít mykorhizní přípravek, což jsou půdní houby. Je to podhoubí, které se naváže na kořeny té rostliny, a ta rostlina už vlastně si hledá živiny díky tomu podhoubí sama. Je to stejné, jako se kdysi říkalo: „Buď můžeš někomu dát rybu, anebo ho naučit rybařit.“
Milane, měl byste na závěr ještě nějakou radu nebo tip pro hobby zahrádkáře?
Asi ten nejlepší tip z hlediska mojí filozofie zahrady: nehleďte na to, jak co vypadá, pokud se vám to líbí. A užívejte si to, pokud se vám to líbí v takové míře, v jaké zrovna chcete, protože zahrada a zeleň k člověku patří. Někdo na to přijde v šestnácti, někdo v šestadvaceti, někdo v šedesáti, někdo na smrtelné posteli, ale každý na to přijde, že jsme součástí té přírody. Vysaďte si na své zahradě cokoliv. Koukejte na to, těšte se z toho a mějte to rádi.
Tip na další příběh
Sestry vsadily na exotiku v českých podmínkách. Zaměřily se na eukalyptus
Dvě sestry a jedna vize. To je heslo eukalyptové farmy, kde podle nich rostou ty nejvoňavější rostliny i jejich sny. Více v příběhu.
