Pokud chce firma skutečně dbát na wellbeing svých zaměstnankyň a zaměstnanců, čili na jejich pohodu, blahobyt či prospívání, a není to pro ni jen módní fráze podporovaná tlakem byrokracie, je potřeba rozvíjet takovou firemní kulturu, která wellbeing autenticky podporuje.
Firemní kulturu, která je v konečném důsledku zaměřená na radost lidí, kteří v ní pracují a tvoří ji, nebo dokonce na jejich pocit štěstí. A je jedno, zda jde o velký korporát, střední či malou firmu nebo o mikropodnik. I podnikatelka nebo podnikatel na volné noze, kteří řeší jen svůj vlastní wellbeing a nepracují v týmu, musí vzít téma vážně, věnovat mu pozornost a zařadit ho mezi své priority, pokud mají o svůj wellbeing, o radost, o štěstí alespoň minimální zájem.
Firemní kultura, která podporuje wellbeing
V konzultační společnosti Mercer vytipovali šest oblastí, o něž je podle nich nutné se ve firemní kultuře, která vážně podporuje wellbeing, postarat. Iniciativní v tom přitom podle nich musí být primárně management (v souladu se rčením o tom, že ryba smrdí vždycky od hlavy). Jak taková kultura potom vypadá?
Lidé v ní vykonávají práci, která je pro ně adekvátní a dosažitelná, a to s ohledem na jejich schopnosti. Zároveň mají možnost určit si, jak budou na svěřených úkolech pracovat a mohou si stanovit vlastní reálné termíny, kdy bude hotovo (tedy žádná naddimenzovaná kontrola a zhoubný mikromanagement, včetně nesmyslně krátkých deadlinů, které tlačí lidi k práci mimo pracovní dobu, po večerech nebo během víkendů).
V takové firmě panují dobré pracovní vztahy a lidé se navzájem podporují. Jsou také jasně určené pracovní role, je vyjasněné, co se od lidí v jednotlivých rolích očekává a jaké mají cíle, které se ad hoc nemění. Se změnami, ke kterým dochází, jsou lidé seznámeni a o změnách se ve firmě efektivně komunikuje. Manažerky a manažeři chápou, že jejich rolí je také pečovat o své lidi a podporovat je.
Jak souvisí work-life balance a produktivita práce?
O tom, že nejde pouze o nějakou pomyslnou třešničku na dortu, ale jedná se o oblasti, které přímo souvisejí s podporou tak klíčového ukazatele, jako je neustále všude skloňovaná produktivita práce, svědčí průzkum od personální společnosti ManpowerGroup. Ten zjišťoval, jaké jsou podle českých zaměstnavatelek a zaměstnavatelů nejdůležitější faktory pro zvyšování produktivity práce zaměstnankyň a zaměstnanců.
Na prvním místě se ocitly jasně stanovené cíle a úkoly, na druhém místě work-life balance, dále profesní rozvoj a pozitivní firemní kultura a uznání výkonu. Až za tím skončily oblasti, jako je třeba zvyšování efektivity technologií nebo využití umělé inteligence, AI, na které se přitom upírá obrovská pozornost a jsou s ním spojená velká očekávání i ve vtahu k produktivitě práce.
Nevyhořet. A co pro to udělat?
Do třetice se lze (vedle firemní kultury, která podporuje wellbeing, a po informacích, co pozitivně ovlivňuje produktivitu) zastavit ještě u neméně aktuálního tématu stresu a vyhoření. Syndrom vyhoření se rozvíjí postupně a plíživě a jedná se ve své podstatě o stav chronického stresu (a ten je nyní v práci běžný), jehož výsledkem je komplexní fyzické, mentální a emocionální vyřerpání a nezájem. Známek syndromu vyhoření je celá řada, včetně únavy, nespavosti, úzkosti, ztráty radosti nebo špatné produktivity a chabého výkonu v práci.
Naopak prevencí vyhoření jsou zdravé vztahy s druhými lidmi, dobře zorganizovaná práce, možnost něco v práci ovlivnit, schopnost říkat „ne“, menší zátěž (dodejme, že k tomu je často potřeba dostat za svou práci také férově zaplaceno) i umění dopřát si volno. A tím se vracíme zpět k work-life balance i k firemní kultuře podporující wellbeing, v níž se lidé mohou při práci rozvíjet a mohou vzkvétat, místo aby se dusili.
Pro ilustraci jeden postřeh: Myslím, že v dnešní době je celkem jednoduché, aby člověk sám sebe zničil. O duševní hygieně by se mělo učit už na školách, ale bohužel se to neděje. Spousta lidí si tak neuvědomuje, že rodina i práce by měly být především radost a že najít si čas na odpočinek a všechno vypnout je nesmírně důležité,
řekla v rozhovoru pro NKC – gender a věda vědkyně Ilona Műllerová, nynější místopředsedkyně Akademie věd ČR.
Pozitivní emoce, která spojuje
Nakonec se tedy nabízí dvě otázky. Za prvé, pokud sami podnikáte, dělá vám (nejen) práce radost? A za druhé, pokud řídíte firmu, vytváříte a pěstujete v ní takové prostředí a takovou kulturu, že u vás lidé v práci pociťují radost? Tedy radost jako příjemnou a potřebnou emoci, nebo dokonce štěstí, jako její trvalejší a intenzivnější formu.
Radost je emoce, která může propojit lidi nebo kterou mohou sdílet kolegyně a kolegové i v multikulturním či jinak výrazně diverzním firemním prostřední nebo týmu. A to i po kapkách, v obtížnějších časech, kdy se třeba také ledacos nedaří nebo kdy vás vnější ekonomické a politické vlivy podnikání negativně ovlivňují. Je-li odpověď na položené otázky „ne“, jak do práce radost dostat?
Tři možné kroky k radosti v práci
Ještě jednou, jak do práce dostat radost? Psycholožka a koučka Rebecca Newton doporučuje na webu Harvard Business Review kroky, kterými se lze inspirovat:
- Přesně zjistěte, co konkrétně vám dodává sílu, co vás v práci opravdu nabíjí energií a skutečně vám přináší radost. Nejdřív to evidujte a pak si to záměrně dopřávejte.
- Důležité je neustrnout na místě a dbát na svůj profesní rozvoj, ať už pracujete ve firmě nebo sám či sama na sebe. Jde o to stále se učit, posouvat a vzdělávat se.
- Rozvíjejte vztahy s kolegyněmi a kolegy, spolupracujte, sdílejte. Neizolujte se. Kdo nepracuje v týmu, může jít klidně neformální cestou přes různorodá profesní, oborová či zájmová setkání. Nebo „jenom“ pozvat jiného profíka z oboru na kafe. Udělejte si na to čas, i když ho nikdy není dost.
