HLAVA V
§ 11f
(1) Orgán celní správy
a) zadrží věc, pokud tak stanoví zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie,
b) může zadržet věc pro účely úhrady nedoplatku evidovaného u orgánu celní správy nebo orgánu finanční správy nebo
c) může zadržet věc pro účely řízení o přestupku, k jehož projednání je orgán celní správy příslušný.
(2) Zadržení věci provede orgán celní správy, který jako první zjistí důvody pro zadržení.
(3) Osoba, která má věc v době zadržení u sebe, vydá zadrženou věc orgánu celní správy. Odmítne-li její vydání, orgán celní správy věc odebere.
(4) Orgán celní správy určí místo a způsob uskladnění zadržené věci. Orgán celní správy může zadrženou věc ponechat osobě, které byla zadržena. Tato osoba ji nesmí zničit ani s ní jinak nakládat s výjimkou jejího držení nebo skladování.
(5) O zadržení sepíše orgán celní správy podle povahy věci protokol nebo úřední záznam.
§ 11g
Orgán celní správy vrátí zadrženou věc, pokud
a) nebylo rozhodnuto o jejím propadnutí nebo zabrání,
b) nebyla prodána, přenechána nebo zničena orgánem celní správy podle jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,
c) do prvního pracovního dne následujícího po dni jejího zadržení pro účely úhrady nedoplatku nebyl příslušným orgánem vydán exekuční příkaz prodejem této věci,
d) marně uplynula lhůta pro sdělení příslušného orgánu veřejné moci, že je s touto věcí nakládáno v rozporu s jiným zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie.
§ 11h
(1) Orgán celní správy vrátí zadrženou věc vlastníkovi bez zbytečného odkladu poté, co nastane důvod pro její vrácení.
(2) Orgán celní správy vrátí zadrženou věc osobě, které byla zadržena,
a) není-li vlastník znám, nebo si věc nevyzvedl, a to ani na výzvu orgánu celní správy, nebo
b) je-li takové vrácení zjevně účelnější nebo hospodárnější než vrácení vlastníkovi.
(3) O vrácení zadržené věci sepíše orgán celní správy protokol.
§ 11i
(1) Není-li vlastník nebo osoba, které byla věc zadržena, známa, nebo si věc nevyzvedla, a to ani na výzvu orgánu celní správy, může orgán celní správy rozhodnout o jejím zabrání. Včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.
(2) Příjemcem rozhodnutí o zabrání věci je
a) vlastník této věci a
b) osoba, které byla tato věc zadržena.
(3) Není-li žádný příjemce rozhodnutí o zabrání věci znám, orgán celní správy
a) vyvěsí toto rozhodnutí na své úřední desce po dobu 60 dnů a
b) uvede ve výroku tohoto rozhodnutí den, čas a místo zadržení věci, popřípadě další zpřesňující okolnosti nebo údaje.
(4) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 11j
(1) Zadrží-li orgán celní správy věc v případě, že jiný zákon stanoví, že orgán celní správy toto zadržení provádí při výkonu jiné působnosti z důvodu zjištění skutečnosti nasvědčující tomu, že věc je předmětem porušení povinnosti podle tohoto jiného zákona, orgán celní správy bezodkladně informuje o zadržení orgán veřejné moci, který je příslušný k řízení ve věci porušení právních předpisů, a věc mu předá.
(2) Nepřevezme-li příslušný orgán veřejné moci zadrženou věc do 10 pracovních dnů ode dne obdržení informace o zadržení, orgán celní správy věc vrátí.
(3) Orgán celní správy v případě podle odstavce 1 učiní nezbytná šetření ke zjištění totožnosti osoby podezřelé z porušení povinnosti podle jiného zákona a k zajištění důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před příslušným orgánem veřejné moci.
(4) Orgán celní správy o předání zadržené věci a podkladů příslušnému orgánu veřejné moci podle povahy věci sepíše protokol nebo úřední záznam.
§ 11k
(1) Při zadržení věci orgánem celní správy se postupuje podle daňového řádu.
(2) Orgán celní správy zadrží věc bez ohledu na práva třetích osob.
(3) Osoba, jejíž práva byla zadržením věci dotčena, může proti zadržení věci podat stížnost.
(4) Převezme-li orgán celní správy od jiného orgánu veřejné moci věc zadrženou nebo zajištěnou podle jiného zákona, postupuje orgán celní správy po tomto převzetí obdobně jako v případě, že věc zadržel sám.
§ 11l
(1) Orgán celní správy spolu se zadrženou věcí může zadržet také obal nebo dopravní prostředek, který věc dopravuje. Ustanovení o zadržení věci orgánem celní správy a náhradě nákladů v souvislosti se zadržením věci se obdobně použijí také pro zadržení obalu nebo dopravního prostředku.
(2) Obalem se pro účely zadržení věci orgánem celní správy rozumí prodejní obal zadržené věci, popřípadě také skupinový obal nebo přepravní obal podle zákona upravujícího obaly.
(3) Orgán celní správy vrátí obal nebo dopravní prostředek dříve než zadrženou věc, pokud
a) je hodnota obalu nebo dopravního prostředku ve zjevném nepoměru k povaze přestupku nebo k předpokládané výši daně, je-li zadržená věc předmětem daně, a
b) vrácením obalu nebo dopravního prostředku nedojde k porušení stavu zadržené věci.
§ 11m
(1) Bylo-li rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání věci, kterou zadržel orgán celní správy, vzniká povinnost nahradit náklady
a) na její skladování a další náklady spojené s jejím zadržením,
b) spojené s její správou a zničením, pokud ji orgán celní správy zničil podle jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(2) Povinnost nahradit náklady podle odstavce 1 vzniká
a) pachateli přestupku,
b) vlastníku věci, pokud o přestupku v době jeho spáchání věděl nebo vědět měl a mohl a pokud není znám pachatel přestupku, nebo
c) osobě, které byla věc zadržena, pokud pachatel přestupku ani vlastník věci nejsou známi.
(3) Prokáže-li se v navazujícím řízení, že došlo k porušení povinnosti, které bylo důvodem zadržení věci, a současně nebylo rozhodnuto o jejím propadnutí nebo zabrání, vzniká povinnost nahradit náklady na skladování a další náklady spojené se zadržením této věci
a) vlastníku věci, nebo
b) osobě, které byla věc zadržena, pokud vlastník věci není znám.
(4) Nevyzvedne-li si vlastník zadržené věci ani osoba, které byla tato věc zadržena, tuto věc na výzvu orgánu celní správy, vzniká jim společná a nerozdílná povinnost nahradit náklady na další skladování této věci až do jejího vrácení, nebo zabrání, popřípadě další nezbytné náklady.
§ 11n
(1) Vznikne-li osobě povinnost nahradit náklady, které vznikly orgánu celní správy při zadržení, prodeji, zničení, přenechání, propadnutí nebo zabrání věci podle tohoto nebo jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, orgán celní správy stanoví náhradu těchto nákladů, dosahuje-li výše alespoň 500 Kč.
(2) Náhrada nákladů je splatná třicátý den po dni oznámení rozhodnutí o jejím stanovení povinné osobě.
(3) Náhradu nákladů podle odstavce 1 lze stanovit nejdéle do 1 roku od konce kalendářního roku, ve kterém se o nich orgán celní správy dozvěděl, nejpozději však do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém osobě vznikla povinnost tyto náklady nahradit, a byly splněny podmínky pro stanovení těchto nákladů.
(4) Náhrada nákladů se spravuje podle daňového řádu.