Lidé, kteří pracují na dohodu o provedení práce (DPP) či na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) mají od ledna nárok na dovolenou. Musí ale splnit určité podmínky.
Dohodáři mají od ledna nárok na dovolenou
Pracovníci dělající na DPČ či DPP mají od ledna nárok na dovolenou. Obecná právní úprava dovolené v § 211 až 223 zákoníku práce, která specifikuje právo na dovolenou u zaměstnanců v pracovním poměru, totiž nově platí také na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dohodářům tak automaticky ze zákona při splnění stanovených podmínek vzniká právo na dovolenou.
Pro účely dovolené se za týdenní pracovní dobu považuje u zaměstnanců pracujících na DPČ a DPP týdenní pracovní doba v délce 20 hodin týdně, a to bez ohledu na to, zda a v jakém skutečném rozsahu počtu hodin týdně byla práce v předmětné dohodě sjednána a následně konána.
Jaké podmínky musí dohodáři splnit
Aby dohodáři nicméně získali nárok na dovolenou, musí splnit stejné podmínky jako zaměstnanci. Pracovněprávní vztah zaměstnance k zaměstnavateli na tutéž dohodu tedy musí v příslušném kalendářním roce nepřetržitě trvat alespoň 4 týdny (tj. 28 kalendářních dnů) a pracovník musí odpracovat alespoň 4násobek své fiktivní týdenní pracovní doby, tj. pracovník tak musí odpracovat pro účely dovolené alespoň 80 hodin v příslušném kalendářním roce (včetně případných náhradních dob, jako je například doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, či doba, kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek). Aby právo na dovolenou vzniklo, musí být obě tyto podmínky splněny kumulativně.
Výpočet délky dovolené závisí na:
- délce týdenní pracovní doby zaměstnance, která činí vždy 20 hodin týdně,
- počtu celých odpracovaných násobků této týdenní pracovní doby v daném kalendářním roce (do odpracované doby pro účely dovolené se i v tomto případě započtou tzv. náhradní doby, kdy zaměstnanec fakticky nepracoval, tedy se použije § 348 odst. 1 v kombinaci s § 216 odst. 2 a 3 zákoníku práce),
- výměře dovolené.
Délka dovolené se určí dle § 213 zákoníku práce tak, že za každou celou odpracovanou týdenní pracovní dobu přísluší zaměstnanci dovolená v délce 1/52 této týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, přičemž výsledek se vždy zaokrouhlí na celé hodiny nahoru. Poněvadž týdenní pracovní doba bude pro účely dovolené vždy 20 hodin týdně, pracovníkovi na dohodu při 4týdenní výměře dovolené za odpracování každých 20 hodin (včetně náhradních dob) vznikne právo na 1/52 z 80 hodin (20 × 4), tedy zhruba 1,5 hodiny dovolené.
K výpočtu lze použít tzv. „univerzální vzorec“ ve tvaru: počet celých odpracovaných násobků týdenní pracovní doby/52 × týdenní pracovní doba × výměra dovolené.
