Projděte si společně s námi 10 nejlepších podnikatelských příběhů, které byly publikovány na serveru Podnikatel.cz. Zde je žebříček těch článků, které vás bavily číst nejvíce.
1. Učitelka si otevřela restauraci. Pohlreich by z ní ale nešílel, naopak
Na pardubické Třídě Míru provozuje jídelnu POHANKA. Podnik zaměřený na zdravé stravování je poměrně velký, ale především se jedná o sociální firmu. Leckdo by se mohl domnívat, že POHANKU provozují zkušení podnikatelé, kteří si mohou práci s vyhraněnou klientelou a především s lidmi, kteří nejsou pro pracovní trh dvakrát perspektivní, dovolit na základě svých zkušeností. Opak je ale pravdou. Jídelnu má na starosti žena, kterou při vší úctě můžeme zařadit mezi podnikatelská batolata. Navíc s tímto oborem nemělai vůbec žádnou zkušenost. Připomeňte si její příběh.
2. Nechce být živnostníkem, je podnikatelem. Inspiroval se v Americe
Ve 20 letech odjel za velkou louži studovat angličtinu. Původně plánovaný půlroční pobyt si mladý student protáhl na osm let a stal se z něho úspěšný podnikatel. Jeho návratu do České republiky napomohla životní i hospodářská krize. V byznysu se ale našel, a proto si firmu přenesl do vlasti. A především si přinesl celou řadu zkušeností a poznatků. Připomeňte si podnikatele Petra Kleňhu, majitele společnosti Petrovo malování.
3. Hodinového manžela znáte, ale co takhle hodinovou dílnu?
Služby hodinového manžela už zná každý, ale novinkou je v Česku hodinová dílna. Tento model k nám ze západu přinesl rodilý Texasan Hank Duke. Jeho dílnu DIY, do it yourself, v překladu „udělej si sám“, najdete mezi činžáky na pražských Vinohradech. Jejímu otevření předcházela nejen inspirace zvyklostmi amerických mužů mít sdílené dílny, ale i osobní potřeba. Ačkoli Hank Duke svůj profesní život začínal jako zdravotník, k řemeslu a ruční práci měl vždycky hodně blízko. A nadšení pro práci se dřevem, kovem i dalšími materiály postupně přetavil na hlavní zdroj obživy. Říká, že jde o poměrně dlouhý příběh, a tak své vyprávění začíná ve švédské metropoli Stockholmu. Připomeňte si ho.
4. Když se rodinným dědictvím stanou taxametry
První taxíky, tehdy zvané autodrožky, vyrazily do českých ulic poprvé 6. září 1907. Prahu tehdy novou službou ohromili pánové Václav Laurin a Václav Klement. Výraz ohromili není v žádném případě nadsazený. Začínali se čtyřmi autodrožkami a už deset let poté brázdilo hlavní město 40 takových vozů. V průběhu let jejich počet výrazně narůstal, až jich v roce 1937 bylo už 1700. Jízda tehdy vycházela na jednu korunu za 600 metrů. Každých dalších 400 metrů vycházelo na 20 haléřů. Žádná láce to nebyla. Od roku 1920 měli řidiči povinnost vystavovat zákazníkům účty na základě taxametrů. Každý z nich měl ale svůj a lidé si stěžovali na předražené ceny a podvody. Potíže s taxislužbami tedy nejsou minimálně v Praze nic nového. Tento systém pochopitelně nebyl udržitelný. Proto začaly vznikat první oficiální taxametry s plombami. V Praze to bylo díky Jaroslavu Gottwaldovi, který si v roce 1939 nechal patentovat vlastnoručně sestrojený taxametr. Dnes, v roce 2014, by byl jistě rád, že v tomto oboru pokračují i jeho potomci. Připomeňte si tento příběh.
5. Kdo dělá nejlepší zmrzlinu? Inženýr ekonomie, novinářka a dopravní specialista
Podnikání pro vás musí být vzrušující a inspirativní. Jedině tak se dostanete až na vrchol. Takto o svém byznysu smýšlí trojice cizinců, která je minimálně v Praze, ale zřejmě i v Česku známá jakožto nejlepší výrobce zmrzliny. Podstatnou část v jejich pohledu na podnikání hraje jejich horká balkánská krev, ale mají pravdu. Bez jisté dávky vášně se podnikat nedá. A to zvlášť v oboru gastronomie. Když máte hlad, jdete do restaurace a tam vám to buď chutná, nebo se mračíte, protože jídlo nestojí za nic. Ale zmrzlina, to je prostě produkt pro radost,
nechává se rád slyšet zakladatel zmrzlinářství AngelatoZlatko Kebakoski. Podnikat začínal ještě jako student ekonomie v Makedonii, když přes léto prodával na plážích suvenýry. Dařilo se mu už před 25 lety, a proto se rozhodl vydat se vlastní cestou. Připomeňte si příběh o nejlepší zmrzlině v Praze.
6. Domácí těstoviny jim nahradily nejisté uplatnění. Honza s Matějem už by neměnili
Dost párků v rohlíku, hamburgerů, kebabů a pizzy. Rychlé občerstvení nemusí být jednotvárné a může se víc podobat skutečnému jídlu. Takto uvažují dva mladí podnikatelé z pražského Žižkova, kteří si před dvěma a půl lety otevřeli bistro Domácí těstoviny. A z nouze udělali ctnost. Jejich životní plány totiž byly úplně jiné. O společném podnikání začali dva kamarádi z Pardubic uvažovat ve chvíli, kdy dokončili vysoké školy. Zjistili, že uplatnit se a dostat se na pozice, které by se jim zamlouvaly, nebude tak jednoduché. Rozhodli se proto spojit své síly a založit firmu zaměřenou na gastronomii. Připomeňte si jejich příběh.
7. Nakoukněte s námi do vyhlášeného lahůdkářství, kde vyrábějí tradiční chlebíčky
Když se v podnikání poněkud zastaví čas, bývá to často problém. Nemusí to ale platit plošně. S nejmodernějšími trendy vůbec nejde firma Chlebíčky Letná. Spoléhají v ní na tradici a novinky přijímají jen velmi pomalu. Přesto se jim daří a správnost tohoto rozhodnutí potvrzují i spokojení zákazníci. O lahůdkářství na Letné se mezi lidmi mluví hlavně jako o chlebíčkárně. I když si tu můžete koupit i jiný sortiment, například saláty, aspiky a další výrobky studené kuchyně, dál proto bude řeč jen o chlebíčcích. Ty jsou ostatně základem nabídky a také součástí jména nové firmy. Připomeňte si příběh vyhlášeného lahůdkářství.
8. Majitelé pražírny učí Čechy pít kávu i provozovat kavárny
Kávu nezačal pít jako teenager, ale až v pozdějším věku. První zkušenosti s její přípravou udělal na studijním výměnném pobytu v USA, kde pracoval na stánku s kávou v jednom akváriu. Tehdy připravoval kávu, za kterou by se prý dnes styděl. Ačkoli se k tomuto nápoji dostal tak trochu náhodou, stal se mu velkou součástí jeho osobního a teď už také profesního života. Jaroslav Tuček, jeden ze zakladatelů pražírny kávy doubleshot. Začátky podnikání trojice zakladatelů této pražírny jsou výrazně jiné než u kterýchkoli jiných firem. Tak poctivě jako oni se na rozjezd vlastního byznysu připravoval asi málokdo. Jaroslav Tuček, Jaroslav Hrstka a Kamila Sotonová byli mladí lidé po škole a mohli si to dovolit. Připomeňte si jejich příběh.
9. Recept na úspěšné podnikání byl ukryt ve staré rodinné kuchařce
Počátky tohoto podnikatelského příběhu sahají až na začátek 20. století, ještě do dob starého rakousko-uherského mocnářství. Tehdy byla ve Vídni vyhlášená pekárna, kterou provozoval český rodák Josef Vopálenský. V podnikání se mu dařilo až do 30. let, kdy mu podnik vyhořel. Dokázal firmu sice znovu rozjet, ale pak mu ji vykradli a zlomený podnikatel se rozhodl Vídeň opustit a vrátit se domů do Čech. Usadil se v Kostomlatech pod Řípem, kde se mu podařilo koupit vesnický dům s pekárnou. Spolu s ním se vrátila manželka a jeden syn. Ten se vydal v otcových stopách a jeho švagrem se později stal cukrář. Tak se rodinná pekařská tradice spojila ještě s cukrářskou. Kromě rodiny českých krajanů dorazil z Vídně na Podřipsko i recept na takzvanou dortletku, nadýchaný kávový zákusek. A ten, jak se později ukázalo, se stal rodinným stříbrem, na jehož základě vznikla po mnoha letech další úspěšná rodinná firma. Připomeňte si její příběh.
10. Potkali se nad bambusovými tyčemi. Teď mají velmi žádanou dílnu
Před čtyřmi lety došlo na setkání dvou podnikavých mužů. Když se následně dohodli, že zkusí dovést první plný kontejner bambusových tyčí, mysleli si, že je jen uskladní a doufali, že je snad časem všechny postupně rozprodají. Události ale nabraly obrovský spád. Po plůtku postavili pro jistou značku piva speciální stánek, který objel řadu tuzemských hudebních festivalů. Exotický bambus a neobvyklá konstrukce zaujaly a díky dobrým referencím se po dovezeném materiálu jen zaprášilo. Podle Tomáše Ouhela měli tehdy velkou podnikatelskou kliku, protože se vydali ze všech peněz. Naštěstí přišla zakázka, která jim přinesla čtyřnásobně vyšší zisk. Dnes jejich společnost Bamboo Design patří mezi největší evropské zpracovatele bambusu a budí stále větší zájem i respekt. Připomeňte si tento příběh.
