Hlavní navigace

3 zaručené tipy na to, jak si od podnikání na chvíli pořádně „odfrknout“

Jana Bohutínská

Chcete si vyprázdnit hlavu? Zapomenout na všechny povinnosti a termíny? Odpočinout si? Vidět svět i svou práci z jiné perspektivy? Něco se o sobě dozvědět?

Doba čtení: 5 minut

Jsou různé možnosti, jak na to jít trochu jinak, než je běžně zvykem. Třeba ve tmě, putováním krajinou nebo v místech, kde nefunguje mobil nebo ani elektřina.

1. tip: Pobyt ve tmě

Do tmy se chodí odpočívat, hledat odpovědi na neodbytné otázky, léčit se. A i v Česku se rozšiřuje jak počet těch, kdo pobyty ve tmě nabízejí, tak těch, kteří se rozhodnou je vyzkoušet. O své zkušenosti z pobytu ve tmě pro Podnikatel.cz vypráví Radek Zachariáš, který se věnuje ruční výrobě luxusní obuvi na zakázku.

Pobyt ve tmě byl pro mě hodně silný zážitek. Zvolil jsem si termín přes vánoční svátky a byl jsem úplně nadšený z toho, jak se mi tím podařilo to konzumní šílenství úplně vymazat ze života. Byl jsem ve tmě sedm dní, uvádí na začátek. Prvních několik dní prospal, když už ho z toho bolelo celé tělo, začal cvičit. To pro něj bylo dost zvláštní, protože normálně necvičí a k pravidelnému cvičení se zatím nedokázal donutit. Tam mi ale nic jiného nezbývalo, musel jsem se hýbat, jinak bych to nevydržel, vzpomíná na jeden ze svých zážitků.

Než do tmy šel, něco si sice o tématu přečetl, ale snažil se nemít žádná očekávání. Do tmy také nešel s žádným konkrétním tématem, které by si chtěl vyřešit. Krásně se tam přemýšlelo, ale také se dalo jen tak být. Užívat si ten stav, kdy jen tak ležíte, je vám teplo, nic vám nechybí, nic nemusíte, je vám jedno, co je za den a co bude zítra, vlastně ani nevíte, jestli je den nebo noc. Prostě stav, který bych nazval blažeností, objasňuje s tím, že dojmů a zážitků přitom měl hodně.

Více o jeho práci píšeme v článku Radek Zachariáš: Rozpoznat kvalitní boty není jednoduché, ale dá se to naučit.

Tvrdí, že si například uvědomil, jak důležité je vnímat. V běžném životě je totiž podle něj vnímání úplně otupělé. Něco prožíváme a přitom to vlastně ani nejsme schopni vnímat. Tohle jsem si nejintenzivněji uvědomil při výstupu ze tmy. To je úžasný zážitek. Najednou jsem viděl svět tak krásný, jako snad nikdy předtím, a přesto je to stejný svět, jaký byl, než jsem vstoupil do tmy, dodává. A to spolu s tím, že důležitost vnímání si uvědomuje stále (i když už mu svět zase připadá normální a všední) a ovlivňuje ho to v životě i v práci.

Ve tmě se také víc soustředil na své tělo. Na to, co mu jeho tělo říká, co chce. A v tomhle naslouchání se snažím pokračovat i teď, připomíná s tím, že si bude chtít pobyt ve tmě určitě zopakovat. Byl to krásný čas, kdy jsem mohl být absolutně sám se sebou, aniž by mě cokoliv rušilo, uzavírá.

2. tip: Putování v přírodě

Putování krajinou je jistě možné zkusit o samotě a v Česku má dlouhou tradici. Objevují se ale i lidé, kteří na poutích druhé doprovázejí. Tomu se věnuje třeba Jan František Bím, cestovatel a někdejší ředitel cestovní kanceláře Adventura. Jak popisuje na svém webu, při déle trvajícím pochodu přírodou lidé mění svůj stav mysli. Zbaví se běžných starostí, denní rutiny, soustředí se na to, kam šlápnout, kde se najíst, kde spát, když je pouť vícedenní. Uklidní a vyprázdní si mysl. V těchto chvílích nastává čas pro odhalení nových prostorů v duši. Tomuto procesu lze pomoci vhodně kladenými otázkami a často nejlépe společným mlčením, dodává s tím, že sám lidi provází v Brdech, na Šumavě, v okolí Blaníku i jinde.

Nabízí se také možnost za podobnými zážitky vycestovat do zahraničí, což už samo o sobě vede ven z běžné rutiny a zaběhnutého životního stylu. Třeba Bea de Munnik a Kim Lokers spojily ve svém projektu WanderMind pobyt v přírodě a poutnictví s mindfulness a meditací. Skupinky zájemců, s nimiž se domluví i anglicky a německy, berou s sebou do krajiny středního Holandska.

V článku Jak na to, když práce připomíná ponorku, kde si lidé „lezou na nervy“? píšeme také o tom, jak se v práci vyvarovat vážných konfliktů.

Asi nejznámější poutní cestou, kterou objevili i novodobí poutníci, však je zřejmě pěší cesta do Santiaga de Compostela ve španělské Galicii. Oficiálně se jmenuje Svatojakubská cesta, patří mezi světové dědictví UNESCO a její část je možné ujít nejen na konci, ve Španělsku. Má totiž dvanáct základních tras a připojit se na ní lze i ve Francii nebo v Portugalsku, nebo dokonce v Česku. Z Prahy pak vede do francouzského Le Puy-en-Velay, kde se k ní připojují cesty ze Ženevy a Kostnice. V Česku má několik úseků, moravský, slezský a český. A není zdaleka jedinou tuzemskou poutní cestou. Dalším příkladem je třeba poutní cesta z Mikulova do Mikulčic nebo poutní cyklotrasa z pražské Lorety na Křemešník. Kdo chce zůstat doma a láká ho nejen cesta krajinou, ale také zvířata, může putovat třeba i netradičně na hřbetu osla. A to krajinou kolem Těchonic na Klatovsku u Nalžovských Hor.

Podnikatel_tip_nejvetsi server

3. tip: Relax bez mobilu nebo elektřiny

Ač už to zní trochu jako z jiného světa, v Česku jsou pořád místa, kde je pokrytí mobilním signálem mizerné, nebo dokonce vůbec žádné. Hotel Ostrov ve stejnojmenné vesnici na česko – německé hranici, blízko Tiských stěn a stolové hory Děčínský Sněžník, z tohoto zdánlivého nedostatku udělal svou silnou stránku. V informacích pro ubytované hosty, které mají na pokojích, je vedle tras k různým přírodním zajímavostem v okolí také trasa vedoucí k mobilnímu signálu. Pokud by ho někdo v okolních lesích a mezi skalami, po sauně a v prostředí, které se hodí i pro zmíněné putování, přeci jen potřeboval.

A jestli je pobyt bez mobilu málo, protože pak to jistí alespoň notebook a z odpočinku se stane, snad i nezamýšleně, spíš digitální nomádství, útočiště snadno poskytne i ubytování zcela bez elektřiny. Jezdit za ním není potřeba za hranice. V Dobčických rybníčkách tak příkladně vsadili na ubytování v dřevěných chatičkách na vodní hladině nebo v korunách stromů. Chatky jsou v minimalistickém designu, bez elektřiny, s kamny, ruční pumpou a s kadibudkami – čili cesta mimo komfortní zónu je evidentní a rychlá. Povolenka pro rybolov je přitom v ceně.