"ČOI ještě před účinností zákona jasně deklarovala, jak se mají slevy počítat" Od kdy je ČOI závazným vykladačem zákona? Domnívám se, že důležitý je a měl by být pouze a jen text zákona. A pokud existuje vícero možných výkladů, měl by se použít ten nejméně restriktivní...
Zas další a další byrokracie. Přitom ten nejdůležitější údaj, aktuální absolutní cena, již dávno je uvedena a nikdo nikoho nenutí se rozhodovat dle slev, ať jsou třeba počítány jakkoliv.
vzhledem k tomu, že ČOI je kontrolní orgán, může deklarovat podle čeho a jak bude kontrolovat. Krom toho její výklad není nic jiného než text samotného nařízení.
Ano, nejdůležitější údaj, ale je tak schovaný, že ho občas nejsem schopný přečíst, jak je malými písmeny zatímco nedůležitou slevu vidím už na začátku uličky. Chupce se téhle argumentaci říká.
Text samotného nařízení je pro občany irelevantní v ČR, to je práce zákonodárců, aby zákony ČR byly v souladu s nařízeními EU.
Občan ČR má listinu základních práv a svobod, např. i Čl. 2 (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Víte, každý zákazník má na jednu nevýznamnou, na druhé straně velmi významnou možnost, chodit jinam. Nelíbí se vám chování nějakého obchodu, choďte jinam. Místní obchůdky vám poděkují. A nakupování v obchodech Albert nechte např. pro ty, co dokáží využívat skutečné slevové akce a nenechají se (tolik) zmást těmi falešnými. Nebo kterým je to jedno.
To co jim spíše jedno nebude, bude pokuta obchodu, kde nakupují, která se v nějaké formě přenese i na ně.
obchodní společnost ale není občan. Pokud společnost argumentuje, že netušila, že to má přesně takhle fungovat, je to čistý alibismus, to přeci jen uznal i soud.
Mimo velká města si ty řetězce zase tolik nekonkurují, jít jinám znamená nemalé logistické problémy. Krom toho, pokud jde o podvody na zákazníky, docela úspěšně jednají jednotlivé řetězce ve shodě.
Problematika uvádění cen a slev je úplně stejná, jako je problematika předvolebních průzkumů.
Já jako člověk, co chci volit nějakou stranu, a priori nemám důvod se dívat, jaké jsou preference vycházející v průzkumech, protože by to na mou volbu v obou případech nemělo mít vliv. Buďto chci nějakou tranu volit a tedy je mi jedno, jaké jsou preference ostatních lidí - a stejně tak pokud chci koupit zboží, mělo by mi být jedno, jestli je ve slevě, zajímá mě, kolik stojí právě teď a jestli je to v souladu s mou ochotou danou cenu zaplatit, nebo ne.
Jenže do toho právě vstupují slevy a průzkumy. Pokud strana, kterou chci volit, abych měl čisté svědomí, v průzkumech propadá, pak mi reálně nezbývá než volit tzv. „menší zlo“, protože nevolit, nebo volit stranu, která propadne, rovná se volit „větší zlo“.
A stejné je to se slevami. Pokud ze sebe nechci dělat blbce, pak ty slevy sledovat musím, abych to, co zrovna potřebuji, nakoupil co nejvýhodněji, což se v situaci, do jaké jsme se dostali, reálně rovná „té skutečně normální tržní ceně“ (rozumějte: nechodím po slevách a nekupuju věci jen proto, že jsou ve slevě, i když je nepotřebuji, maximálně tak v situaci, kdy vím, že bych to stejně v nějaké dohledné době koupil a vím, že to do té doby v pohodě vydrží).
Já bych rozhodně neměl např. problém dát za máslo stovku, protože je to cena, která mě nezruinuje, i kdybych to máslo žral po kilech. Ale zároveň vím, že je to cena podstatně větší než obvyklá a nechce se mi ji za to dávat jen z principu, protože by si obchod mohl zvyknout, že to lidi za tu cenu v klidu koupí a tedy to můžou za tu cenu v klidu prodávat. Tady prostě musí nastoupit ta neviditelná ruka trhu, která to krásně ukázala na příkladu brutálně předražených čokoládových vánočních kolekcí, které se teprve až nyní prodávají za cenu, o které už lze říct, že je to „normální cena“. Je všeobecně známo, že kupující by rád měl tu cenu co nejnižší a prodávající zase co nejvyšší a tržní mechanismus je o tom, kde se tahle dvě přání sejdou a dojde k uzavření obchodu. A jakkoli je to už nějaký ten pátek velmi často tak, že „nabídka určuje poptávku“, pořád ještě platí, že kupující hlasuje peněženkou a to hlasování je podstatně spravedlivější než volební systém (abych se vrátil k tomu původnímu srovnání).
Takže jakkoli bych preferoval v anketě vybrat možnost, že je mi to jedno, reálně mi to jedno není a nemůže být.