Rovná příležitost by měla být, že pokud splním zaměstnavatelovi podmínky, měl bych mít šanci na přijetí stejnou jako ostatní, kteří splňují podmínky. To je rovná příležitost.
Jenže podmínku nebýt žena a být muž těžko splníte, kdežto tu VŠ si tedy dovystudovat můžete, tedy pokud na to máte. Každý MUŽ v této diskuzi apriori předpokládá, že žena musí dřepět doma s děckem. Co se takhle zamyslet a umožnit ženám, které o to stojí, se více zapojit do práce. Jenže to by MUŽI měli větší konkurenci, že jo?
Koukám, že jste se rozepsala :-) Obávám se, že šměšujete, stejně jako hodně dalších lidí, dvě rozdílné věci. Jednou je naprostá svoboda soukromníka zaměstnat si koho chce (klidně i opici, když mu bude vyhovovat) a předsudky vůči pracovním schopnostem žen. První věc je z mého pohledu jasná, stát by v žádném případě neměl zasahovat jakkýmikoliv prostředky do výběru zaměstnanců u podnikatelů, nepřísluší mu to a každým omezením či zákonem situaci jen uškodí. Druhá věc jsou předsudky (některé můžou být i oprávněné) lidí (převážně mužů), které na ženy pohlížejí jako na méně schopné. Tohle ale stát nemůže řešit na bázi obchodních, či občanských zákonů. To je problém naší (a nejen naší) společnosti..
S pozdravem
Daniel Morávek