Hlavní navigace

Ilustrátorky na volné noze si jen s pastelkami nevystačí. I tužku láme technika

Jana Bohutínská

Živí se tím, že (si) kreslí. Není to ale jen taková idyla, jak to na první pohled vypadá. Česko třeba není trh, který by uměl tvůrčí práci vždy náležitě ocenit.

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Kdo neovládne technologie, i v ilustraci mu ujede vlak. Na druhou stranu tu není silná konkurence a kdo je šikovný, najde si svou specializaci a místo na trhu.

Kateřina Brabcová je výtvarnice, ilustrátorka a grafička na volné noze. Studovala sice literaturu a marketing, ale před dvěma lety se na volné noze začala věnovat tomu, co má od dětství ráda – výtvarné činnosti. A tvrdí, že pracovat v takovém oboru má svá pozitiva i negativa, ale pozitiva převažují. Zatím se stále cítím jako podnikatel začátečník a pořád ještě zkouším a testuji různé cesty, kterými se dá jít a kterými raději ne. Velkou výhodu vidím hlavně v tom, že tento způsob podnikání nevyžaduje do začátku velké finanční investice, zákazníky je možné mít po celém světě a je spousta možností, kterými se může profesionální ilustrátor zabývat, vysvětluje svůj přístup.

To, co ji živí, je její koníček

Kateřina Brabcová tvrdí, že tím, co ji na její práci nejvíc uspokojuje, je tvůrčí práce samotná. Živí se tím, co je jejím koníčkem. A to považuji za štěstí, prozrazuje. Baví ji i to, že je ilustrace široký obor a pořád tak má jako tvůrkyně možnost se dál vyvíjet.

Není proto divu, že má zrovna před sebou hned několik projektů. Ilustruje knihu v angličtině, která se věnuje podnikání. To je velký projekt. A do toho mám ještě několik dalších menších projektů, vysvětluje s tím, že se těší na knihy, ke kterým vytvářela obálky, a během podzimu se objeví na knihkupeckých pultech.

Slabina? Cena tvůrčí práce

Za překážku označuje hlavně to, jak na českém trhu obecně funguje nastavení cen za tvůrčí práci. Když to srovnám s tím, jaké mám zkušenosti se zahraničím, v Česku mnohem častěji vnímám tlak na co nejnižší cenu, popisuje praxi, s níž se při své práci setkává. Výhodou ale na druhou stranu je, že je svět ilustrace na domácí půdě podle Kateřiny Brabcové spíš inspirativní a přátelské prostředí, než že by si v něm šli lidé kvůli konkurenci po krku. Mnoho ilustrátorů nemá problém šířit svoje know-how a zkušenosti. Každý tvoříme jinak, v jiném stylu, pro lehce jiný účel a podobně, říká. Sama nyní nejvíc spolupracuje s knižními nakladateli, ale také se soukromými firmami, které hledají originální způsoby prezentace. Přečtěte si i o tom, jak podnikají ti, kteří nejen sami tvoří, ale také k tomu vedou jiné. A to v článku Do ruky vám dají štětec či špachtli a naučí vás tvořit. Jak to vypadá v praxi?

V tom, že její obor nyní formuje rozvoj technologií, se přitom neliší od mnoha jiných oborů. Vyvíjejí se podle ní jak hardwarové, tak softwarové nástroje a také způsoby, jakými může tvůrce dávat o své tvorbě vědět. Díky takovému Instagramu se o vás můžou dozvědět lidé z celého světa a vás to přitom nemusí stát nic víc než dobrý nápad na zajímavý obrázek. Navíc se díky technologiím i rozšiřují možnosti uplatnění ilustrace – ilustrace se dnes běžně používá na webech, v mobilních aplikacích, hrách nebo třeba i ve virtuální realitě, objasňuje, jaké nové příležitosti technologie do její práce přinášejí.

Kudy k ilustraci? Třeba přes zkoumání řas

S tím, že obor ilustrace výrazně ovlivňují nové technologie, souhlasí i další ilustrátorka na volné noze Adéla Rúčková Moravcová. V dnešní době máme vyspělé tablety a kreslicí softwary, se kterými lze vytvářet profi ilustrace kdekoliv, třeba i v kavárně, vysvětluje s tím, že kreslení na počítači je už spíš samozřejmost než trend a vytlačilo klasické způsoby kresby. Komu tato vlna ujela, jen těžko uspěje na poli komerční ilustrace, která bývá největším zdrojem zakázek pro ilustrátory, varuje.

Také cesta Adély Rúčkové Moravcové přitom vedla k ilustraci oklikou. Vystudovala ekologii, zkoumala mikroskopické řasy, psala odborné články a přednášela na konferencích. Až později se začala živit jako výtvarnice. Na změnu oboru totiž není nikdy pozdě. Své o tom ví Petr Šilhánek. Čtěte jeho příběh v článku Dvacet let chodil do práce v kravatě. Pak se vyučil a teď podniká v truhlařině.

Náročné jsou první dva roky

Náročné jsou podle ní pro ilustrátory hlavně první dva roky podnikání. Ale to je asi stejné i v ostatních oborech. Pro umělce je to o to těžší, že jsou to citliví lidé, kterým dělá potíže nasadit ostré lokty v nemilosrdném podnikatelském prostředí, říci si o dobrou odměnu za svoji práci a propagovat se, rekapituluje pozici ilustrátorů na podnikatelském startu. Autorský zákon považuje pro autory – ilustrátory za příznivý, naráží ale na to, že ho někteří její kolegové neznají a nevědí například to, co jsou autorské licence. Dalo by se tedy říci, že pro šikovného ilustrátora jsou největšími překážkami malé podnikatelské zkušenosti a neznalost jeho autorských práv, shrnuje svou odpověď na otázku, zda vidí ve svém podnikání nějaké překážky.

Zároveň však razí filozofii, že zatímco amatéři si konkurují, profesionálové spolupracují. A tvrdí, že je to přístup, který se jí v profesionální práci vždycky vyplatil. Několikrát mě také zavedl k zajímavým spolupracím v týmu s dalšími ilustrátory, místo toho, abychom soupeřili o získání zakázky. Kromě toho jsou teď v reklamě a propagaci ilustrace velmi oblíbené a tak si říkám, že je na trhu dost práce pro všechny, pootevírá zákulisí své práce a toho, jak trh funguje.

Jak najít niku v oboru?

Složitější je to však podle ní v knižní ilustraci, a to hlavně pro začátečníky, které v nakladatelství zatím neznají. Její konkurenční výhodou je v tomto směru to, že se specializuje na přírodovědné naučné knížky pro děti – je zkušenou ilustrátorkou i vystudovanou bioložkou zároveň, takže se jí její dva obory podařilo propojit. Tuto kombinaci má v Česku málokdo, a tak i proto si mě zadavatelé přírodovědných projektů často vyberou ke spolupráci, prozrazuje a ukazuje tím, že ani svou předchozí profesi nepověsila na hřebík. Jak na změnu? Inspirujte se v článku 10 tipů, jak zvládnout náročnou změnu v podnikání a vyjít z ní silnější.

Tipli listopad2

Není proto divu, že její ilustrace nejvíc ocení rodiče a děti, kteří jsou častými čtenáři jejích knížek a cílovkou většiny projektů, na nichž pracuje. A protože jsem zaměřená na přírodovědná témata, ilustrace často ocení i odborní přírodovědci, které těší, že se šíří osvěta v jejich oboru, doplňuje. Nyní například mimo jiné spolupracuje s Českou společností ornitologickou a nedávno tak vyšel její komiks o hrdličce divoké, která je ptákem roku 2019. Komiks zřejmě čeká i anglická verze a díky tomu cesta Evropou.

Ji samotnou přitom těší, když se může zúčastnit projektu, který přináší užitek a pomáhá. Ilustrátor je většinu dní zavřený ve své pracovně a jakoby odtržený od reálného světa. Když pak ale dostanu fotku dětí z jordánské nemocnice, jak si vybarvují moji omalovánku, nebo mi děti citují některé pasáže z mých knížek zpaměti a vidím jejich radostné oči nad mými obrázky, to jsou pro mě ty největší odměny, prozrazuje Adéla Rúčková Moravcová.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).