...že ho v pětačtyřiceti poveze houkavý auto do špitálu s prasklýma žaludečníma vředama, o kterých ani netušil, že je má. A až mu doktoři řeknou, že má játra jako šedesátník a na slinivce novotvary, třeba mu konečně dojde, že některé věci prostě nestojí za to.
Klíčem k úspěchu není více pracovat, ale uvědomit si, že z mé touhy po vile s bazénem a auťáku má prospěch někdo úplně jiný (jmenovitě ksindl, který se živí stavbou sádrokartonových "vil" na orné půdě a výrobou metalízových chrastítek ve tvaru automobilů). Uvědomit si, že to nepotřebuju a vlastně ani nechci; že to oni mi podsouvají fiktivní potřebu, aby udělali kšeft. Že když se na ty jejich bazmeky vykašlu a nebudu tuhletu bandu živit, stačí mi k dosažení spokojeného života dvě hodiny práce denně. Že "jít do toho naplno", když tři čtvrtiny mnou vyprodukovaných hodnot sežere někdo jiný, je sebevražedný nesmysl.
Je to takový šlapací kolečko pro křečky, kam jsme si vlezli a šlapem, protože nám výrobci šlapacích koleček namluvili, že šlapat v kolečku je smysl života. Takže přátelé, z koleček vystoupit a tolik to nežrat. Kdo nepracoval, umřel - a kdo pracoval, ten umřel taky, ale dřív.
I to je názor a může být životní postoj. A já vám ho v žádném případě neberu ;)
A věřte jen prosím, že (ač je to často stres), tak mě mé podnikání kolem http://www.different.cz naplňuje. Z dovolené se vždy už těším do kanceláře. Je to asi divné, ale je to tak.
Každopádně moc děkuji za názor k mému článku ;)
ČLÁNKY DO MAILU