Hlavní navigace

Karenční doba se dala změnit řadou způsobů, vláda vybrala ten nejhorší pro firmy

Daniel Morávek

[KOMENTÁŘ] Existovala řada způsobů, jak změnit stávající karenční dobu, aby se pomohlo zaměstnancům. Vláda vybrala ten, na který nejvíce doplatí podnikatelé.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Výsměchem je snížení sazby nemocenského pojištění, které má zrušení karenční doby kompenzovat. Prosazený pokles sazby o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2,1 % totiž zhruba pokryje náklady na jeden den pracovní neschopnosti zaměstnance.

Karenční doba se zruší

Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu ohledně novely, která ruší třídenní karenční dobu. S účinností od července tak budou muset podnikatelé zaměstnancům platit náhradu mzdy od prvního dne pracovní neschopnosti. Náhrada bude ve výši 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Zaměstnavatelům má sice opatření kompenzovat snížení odvodů o 0,2 procentního bodu na nemocenském pojištění, jde však jen o kosmetickou úpravu.

Autoři novely uvedli, že snížení pojistného sníží příjmy státního rozpočtu o necelých 2,6 mld. Kč. Propočty nákladů na straně podnikatelů však v důvodové zprávě k zákonu nenajdete. Vzhledem k tomu, že ani zprávu RIA a zhodnocení dopadů regulace se předkladatelé neobtěžovali udělat, celkové dopady na podnikatelský sektor zůstávají s otazníkem. Podle Hospodářské komory ČR vyjde zrušení karenční doby firmy přibližně na 5 mld. korun. S jistotou lze tvrdit, že firmy se opět prohnou.

Čtěte také: Klady a zápory zrušení karenční doby. Změna se dotkne i OSVČ 

Snížení pojistného vykompenzuje jen jeden den náhrady mzdy

Kdo například v současnosti bere minimální mzdu 13 350 Kč (79,80 Kč/h), dostane nově za první tři dny pracovní neschopnosti 1035 Kč (345 Kč na den). Zaměstnavatel na odvodech ušetří (při snížení sazby o 0,2 procentního bodu) 26,7 koruny za měsíc, tedy 320 Kč za rok. Podobně například při hrubé mzdě cca 40 000 korun (238,10 Kč/h) bude muset zaměstnavatel nově zaplatit v prvních třech dnech pracovní neschopnosti 2882 korun, tedy zhruba 961 korun. Úspora na ročním pojistném bude v tomto případě činit 960 korun. Snížení sazby tedy pokryje zhruba jeden den nemoci zaměstnance ročně, zbytek bude náklad pro podnikatele navíc.

Podle statistik České správy sociálního zabezpečení odstonali celkově pojištěnci v roce 2017 skoro 70 milionů dnů, přičemž počet nemocensky pojištěných činil dle dat Českého statistického úřadu 4 671 825. V průměru jeden pojištěnec stonal 15 dnů ročně. Kdyby se tato průměrná dočasná neschopnost rozdělila do tří stejně dlouhých období (zaměstnanec bude stonat celkově tři nenavazující týdny v roce), vyjde to podnikatele nově navíc na cca 2780 korun ročně u jednoho zaměstnance s minimální mzdou a na 7688 korun u jednoho zaměstnance s hrubou mzdou 40 tisíc korun. A to nepočítáme zvýšenou úroveň dočasné pracovní neschopnosti, ke které zaručeně dojde. Pokud někdo zaměstnává více zaměstnanců, může ho zrušení karenční doby stát (i při sníženém pojistném) až desítky tisíc korun ročně.

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví a personalistika
PhDr. Dagmar Kučerová
poradkyně pro mzdové účetnictví

Vláda měla celou řadu alternativ

Zrušení karenční doby je tak další finanční fackou, kterou vládní garnitury udělily v posledních letech podnikatelům. Ano, není sporu, že řada zaměstnanců z důvodu obav ze ztráty na výdělku běžné krátkodobé nemoci „přechází“ nebo v tyto dny čerpá řádnou dovolenou. A ano, je legitimní, ač s tím nemusí někteří souhlasit, prosazovat finanční kompenzace zaměstnancům i v prvních dnech nemoci. Vláda to ale měla udělat zcela jiným způsobem, který by nezatížil podnikatele vůbec nebo jen málo. Možností přitom měla celou řadu.

Zřejmě nejjednodušším, i když pro rozpočet nejdražším, způsobem by bylo, kdy v prvních třech dnech hradil náhradu mzdy stát. Zvláště, když se předkladatelé v novele „chlubí“, že bilance příjmů a výdajů státu na nemocenské pojištění končí od roku 2010 ročně s přebytkem 1,3 – 5,6 mld. Kč. Často se chlubí i ministerstvo financí, jak se daří díky opatřením proti daňovým únikům (EET a kontrolní hlášení) vybírat více na daních. Proč se tyto prostředky neinvestují do náhrad mzdy a proč vše opět musí platit podnikatelé?

Šlo též karenční dobu zkrátit, například na jeden den. Další alternativou by bylo ponechání počtu dní, kdy podnikatel musí vyplácet náhradu mzdy. Zaměstnavatelé by tak neplatili náhradu mzdy od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti, nýbrž od 1. do 11. dne. Mohla se snížit procentuální výměra náhrady v prvních dnech pracovní neschopnosti. Místo zrušení karenční doby se dalo uzákonit tzv. sick days. Všechna tato opatření by ale samozřejmě měla být i tak kompenzována snížením pojistného za zaměstnance či jiným zvýhodněním pro podnikatele.

tipContent_IKEA

Jak také upozorňoval už v připomínkovém řízení Svaz průmyslu a obchodu ČR, daleko lepší alternativou než plošné zrušení karenční doby, byť se slevou z pojistného, by bylo např. zavést odpovídající slevu na pojistném pro ty zaměstnavatele, kteří nabízejí svým zaměstnancům benefity, kterými karenční dobu kompenzují (sick-days, umožnění práce z domova, delší výměra dovolené nad zákonnou mez nebo poskytování náhrady mzdy i za první tři pracovní dny DPN). Mohli se tím navíc pozitivně motivovat i další zaměstnavatelé.

Nad ničím z toho se vláda ani nezamyslela a místo toho zvolila osvědčený postup „zaplatí to podnikatelé“. Po kolikáté už?