Pokud účetní jednotka účtuje v cizí měně, ukládá jí zákon o účetnictví a navazující právní předpisy několik povinností. Nejenže musí účetní jednotka vést účetnictví jak v cizí, tak v české měně, ale k rozvahovému dni je také povinna přecenit vybrané cizoměnové položky aktiv a pasiv.
Kurzové rozdíly v zákoně o účetnictví
Kurzové rozdíly řeší mimo jiné zákon o účetnictví a k němu navazující předpis – tj. Český účetní standard č. 006. Právní úpravu dále také rozvádí Interpretace NÚR (Národní účetní rady), dodržování však není závazné, ale doporučené.
Účetní jednotce vzniká kurzový rozdíl v důsledku časového nesouladu mezi například pořízením zboží nebo nákupu služeb a následnou úhradou, pokud je tato transakce uskutečněná v cizí měně, a v tyto rozdílné okamžiky jsou kurzy pro přepočet cizí měny rozdílné. Kurzovým rozdílem potom může být buď kurzová ztráta, nebo kurzový zisk. Vzhledem k tomu, že se jedná o výsledkové operace, mají tyto transakce dopad na výsledky hospodaření.
ČÚS definují zcela zásadní okamžik, a to okamžik uskutečnění účetního případu. U kurzových rozdílů, které vznikají v průběhu účetního období, se okamžikem uskutečnění účetního případu rozumí:
- splnění peněžitého dluhu a inkaso pohledávky
- postoupení pohledávky a vklad pohledávky
- převzetí dluhu u původního dlužníka
- vzájemné započtení pohledávek
- úhrada úvěru nebo zápůjčky novým úvěrem nebo zápůjčkou
- převod záloh a závdavků na úhradu pohledávek a dluhů
ČÚS však definují také ty situace, kdy kurzové rozdíly nevznikají, jako při:
- oznámení o změně věřitele u dlužníka a u věřitele v případě, že za jeho dlužníka bude plnit dlužník jiný
- dohodě o změně zahraničních měn pro úhrady nebo inkasa bez pohybu peněžních prostředků s výjimkou změny na Kč
- splácení peněžitých vkladů do obchodních korporací.
Kurzy v účetnictví
Účetní jednotka může při přepočtu z cizí měny na českou využít různé kurzy. Zákon o účetnictví pak nabízí na výběr účetním jednotkám mezi tzv. pevným a denním kurzem. To, jaký kurz pro přepočet bude účetní jednotka používat, uvede účetní jednotka v interních směrnicích.
Pevným kurzem se rozumí kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, který bude používaný účetní jednotkou po předem určenou dobu. Účetní jednotka tak může rozhodnout délku období, pro které bude pevný kurz platný. Délka období kurzu však nesmí přesáhnout délku účetního období. Pakliže účetní jednotka bude používat pevný kurz, stanoví jej k prvnímu dni období, pro který je pevný kurz používán.
Pokud si účetní jednotka vybere pro oceňování denní kurz, je používán pro každý účetní případ aktuální kurz České národní banky.
Kurzové rozdíly a jejich účtování
Vyhláška k zákonu o účetnictví popisuje účtování kurzových rozdílů. Pokud kurzový rozdíl vzniká, účtuje se o něm na finančních výsledkových účtech, a to buď na účtu 563 – vzniká-li kurzová ztráta, nebo na účtu 663 – vzniká-li kurzový zisk.
Nejtypičtější okamžik pro vznik kurzového rozdílu je úhrada cizoměnové pohledávky nebo cizoměnového dluhu nebo přecenění cizoměnových závazků a pohledávek ke konci rozvahového dne. Kurzové rozdíly však vznikají i v dalších případech. Účetní jednotka může jako ochranu proti kurzovému riziku využít tzv. zajišťovací účetnictví.
Zdaňování kurzových rozdílů v novém roce
Dle dosavadní právní úpravy zjednodušeně platilo, že veškeré kurzové rozdíly jsou součástí základu daně – tj. kurzové ztráty jsou daňově účinným nákladem a kurzové zisky naopak zdanitelným výnosem. Od nového roku však mohou účetní jednotky využít možnost tzv. nerealizované kurzové rozdíly vyloučit ze základu daně.
Nerealizované kurzové rozdíly vznikají v důsledku přecenění cizoměnových aktiv a pasiv k rozvahovému dni. V důsledku tohoto přecenění vznikají kurzové rozdíly.
Nově budou moci poplatníci využít tzv. režimu nerealizovaných kurzových rozdílů, kdy budou moci tyto vyloučit ze základu daně. Do základu daně by se tyto kurzové rozdíly promítly až v okamžiku, kdy se bude jednat o realizovaný kurzový rozdíl – typicky tedy například v případě úhrady pohledávky nebo závazku.
Aby však mohla účetní jednotka tohoto využít, musí se do tří měsíců od prvního dne zdaňovacího období, ve kterém bude chtít být v režimu vylučování kurzových rozdílů, ohlásit finančnímu úřadu. V tomto režimu pak také musí po určitou dobu setrvat.
Poplatníci, kteří chtějí režimu vylučování kurzových rozdílů využít, musí také splňovat určité podmínky – konkrétně potom:
- je účetní jednotkou s výjimkou poplatníka, který účtuje v soustavě jednoduchého účetnictví
- není dlužníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízení
- není v likvidaci a
- podá správci daně oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů.
Vystoupení z režimu je možné buď dobrovolně, anebo v důsledku případů stanovených zákonem. Dobrovolně může poplatník z režimu vystoupit uplynutím druhého zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, následující po zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém správci daně oznámí vystoupení z režimu vylučování kursových rozdílů.
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí
