Hlavní navigace

Na květinové farmě vsázejí na čerstvost a lokálnost. Jak jejich byznys funguje?

8. 10. 2018
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Ilustrační obrázek Autor: Karel Choc, Internet Info, podle licence: Rights Managed
Na květinovou farmu Loukykvět v Mšeckých Žehrovicích je to z Prahy autem slabou hodinku. Karol a František tu našli pozemek a statek, kde mohou žít i pracovat.

V brzkém podzimu farma vítá návštěvníky lánem jiřin. Je dopoledne poté, co se Českem přehnala vichřice Fabienne. Foliovníky i květiny si s ní naštěstí poradily.

Od počítače na traktor

Majitelé farmy Loukykvět, Karolína (Karol) a František Hábovi, původně nejsou přímo z oboru. František pracoval jako ajťák, Karol se ke květinám dostala hned po škole, až později si udělala floristický kurz. Nebylo to nějaké jednorázové rozhodnutí, že začneme podnikat v tomto oboru. Přicházelo to postupně, líčí Karol. Nejdřív začala s Františkovou maminkou pěstovat květiny na pronajatém poli 20×40 metrů čtverečních, aby byly k prodeji na farmářském trhu. Zkoušely, jak to funguje. S Frantou jsme pak hledali pozemek, kde bychom mohli žít, a našli jsme ho tady v Mšeckých Žehrovicích. Přestěhovali jsme sem i pěstování, objednávky přibývaly, dělali jsme víc svateb, přibyla spolupráce s Rohlik.cz, vzpomíná. František měl v tu dobu jako ajťák home office, ale postupně víc času trávil na traktoru než za počítačem. Zjistili, že je potřeba, aby se farmě věnovali na plný úvazek oba dva. A název Loukykvět vznikl spontánně, bez velkého přemýšlení.

Bylo dobře, že to šlo postupně, z roku na rok. U farmaření je složité, že si musíte hodně dopředu rozmyslet, jak velkou produkci budete mít a produkované množství nelze rychle přizpůsobit poptávce, vysvětluje Karol. Postupně rozšiřovali osazená pole, až se dostali, ve své druhé velké sezoně v Mšeckých Žehrovicích, na současných 14 tisíc metrů čtverečních.

24 hodin mezi objednávkou a dodáním

Kromě online prodeje se k nim dnes zákazníci dostávají na základě šeptandy a referencí nebo přes vyhledávače. Svatební klienti mohou využít i samosběr. Místní kupují, když jedou okolo, což nečekali. Cílili od počátku hlavně na Prahu a okolí, kde mají odběrná místa v několika kavárnách (spojení kafe a kytky se jim líbí) nebo zavážejí až k zákazníkům. Mohou sice květiny dopravit i jinam po Česku, ale je to pro ně logisticky složitější a také to moc nezapadá do jejich lokálního konceptu. Soustředí se totiž na to, aby byly kytice u zákazníků do 24 hodin od objednávky. Navíc pozorují, jak vznikají další farmy, takže pro ně vzdálenější místa mohou lokálně zásobovat zase ty. Prostor na trhu podle nich stále je, i když už opadl určitý počáteční „wow efekt“. Mezi farmáři konkurenci necítí, štvou je ale lidé, kteří se na vlně čerstvosti a lokálnosti jen vezou, nehrají fér hru a slepě kopírují.

Pěstují kolem 150 druhů květin. Jako svá specifika zmiňují jiné pěstování květin, jinou vazbu a jiný prodej. Co konkrétně to z jejich pohledu znamená? Květiny a květinářství ovlivňují módy, jako všechno okolo nás. Ve světě začal před čtyřmi nebo pěti lety nový trend květinové vazby a do Čech se dostává až teď, se zpožděním. Dřív se vázal takový biedermaier, uhlazené kytice ve tvaru hřibu, z nichž nic nevyčuhovalo. Teď se přemýšlí radikálně jinak, materiály i květiny se používají v celé své kráse. My jsme to vzali za své a myslím, že je to pro nás dost specifické, vysvětluje Karol u dlouhého stolu na farmě, kde běžně kytice vážou.

Pestrost druhů, které pěstují ručně

V jejich kyticích se přitom objevují jen ty květiny, které na farmě vypěstovali od cibule, hlízy nebo semínka, žádná velkoobchodní produkce z dovozu. Podle Františka se jejich kytice liší i tím, že jsou pestřejší, složené z mnoha druhů a objevují se v nich i druhy, s nimiž není běžně zvykem v květinářství pracovat. Karol přitom připomíná, jak naopak funguje květinová burza. Vyselektovala květiny, které se dobře převážejí, skladují a váží, mají pevné stonky a dobře se s nimi pracuje. Důsledkem je omezenost sortimentu. Tím, že jsme blízko za Prahou, můžeme si dovolit pěstovat druhy, které nemá smysl dovážet, uvádí. 

Přečtěte si také o tom, jak funguje farma, kde vyrábějí sýry. Vydali jsme se za desítkami zvířat a vůní francouzských sýrů na rodinnou farmu.

Jsou malá farma a skoro všechny procesy u nich probíhají ručně. Včetně vázání květin nebo přesazování. Kromě lidských rukou jim pomáhá malotraktor a speciální parní stroj, s jehož pomocí bojují s plevelem. Vybudovali si také retenční nádrž, aby měli dostatečnou zásobu vody, na níž je jejich podnikání existenčně závislé. Souvisí to i s jejich snahou pěstovat květiny ekologicky. Sice nejsme certifikovaní jako biozemědělci, ale jinak bychom pěstovat nechtěli, tvrdí František a Karol mu skáče do řeči: Půda je naše, takže chovat se k ní šetrně a pěstovat ekologicky nám dává celkově smysl.

Žádná vyšlapaná cestička, ale experiment

Spoustu věcí zkouší a sledují, zda fungují nebo ne. Nejdeme vyšlapanou cestičkou. Vyzkoušeli jsme postupy, které nefungovaly, experimentujeme s tím, co pěstovat a co ne. Máme třeba hrozně rádi hrachory, ale víme, že do supermarketů se nikdy nedostanou, protože ve váze vydrží tak pět dní. Už víme, že jediná možnost, jak je k zákazníkům dostat, je přímý prodej bez prostředníků, objasňuje František. Většinu svých květin tak prodají napřímo online. A zákazníci e-shopu jim věří, když si, jak Karol připomíná, kupují květiny, u nichž neví, jak budou přesně vypadat. Znají předem velikost a cenu i barevné ladění, ale protože pracujeme se sezonními květinami, hodně se zákazníci zároveň přizpůsobují nám. A my je za to obdivujeme, dodává Karol.

František jejich přístup vztahuje k tomu, co se stalo u jídla, kde zákazníci začali řešit sezonnost i lokálnost. Podobně jejich zákazníci sledují květinovou sezonu. Nechtějí tulipány uprostřed léta, ale ptají se na cínie nebo jiřiny, když se blíží jejich čas.

Tvrdá zkouška létem

Letošní rok a hlavně léto byly z hlediska počasí pro jejich podnikání celkově hodně náročné. Těžká jílovitá půda na farmě odhalila své plus – víc totiž zadržuje vodu, což se ve vedrech vyplatilo. Pomohlo jim právě i to, že jejich zákazníci spojení kytek a počasí vnímají. V obrovských vedrech ne vždy dokázali dodat stoprocentní produkt a zákazníci to pochopili. Příjemně nás překvapilo, jak jsou shovívaví a chápaví, ohlíží se František za sezonou. Ta u nich běžně začíná s jarem, někdy v dubnu až květnu, a končí s prvními mrazíky.

Podle Františka je pro ně velmi důležité, ale také náročné, hlídat si cashflow. A to právě i v souvislosti se sezonností. Když končí sezonu, musí zároveň nakupovat jarní cibuloviny. Mají velké náklady, až do poloviny prosince stále pracují naplno (třeba vyorávají a uskladňují jiřiny a podobně), a pak zase od půlky ledna ale nemají příjem, protože jsou mimo sezonu řezaných květin. Musíme peníze hlídat, aby se firma uživila a byla zisková, i když farmaříme vlastně na malé ploše. V zemědělství, kde nemáte žádnou tučnou marži, je těžké nastavit všechno tak, aby vás firma uživila i bez jakýchkoliv dotací. Žádnou neefektivitu tu do marže neschováte, popisuje situaci. Nastavit efektivitu tak, aby byli ziskoví, je tak pro ně zásadní.

Snahu o efektivitu podporují Františkovy znalosti z IT. Vytápění foliovníků nebo chlazení řezaných květin řídí přes počítač, František vyřešil celý web i objednávkový systém, mají program pro plánování výsevů a návazné procesy. Usnadňuje to život nám i holkám, co tady pracují, pochvaluje si Karol technologie. Celkem na farmě přitom pracuje šest lidí nastálo a v hlavní špičce i dalších 15 brigádníků, přičemž okruh lidí, z nichž se brigádníci rekrutují, je mnohem širší.

Podnikat v páru? To nejlepší i nejhorší zároveň

Pro Karol, kterou baví práce s hlínou a věří, že dělají něco přelomového, bylo složité vyrovnat se s tím, že když se při farmaření něco nepodaří, často nemá šanci to hned napravit. Většinou to jde až příští rok. Na to jsem si hrozně těžko zvykala a asi jsem si ještě úplně nezvykla. Nemusím mít všechno perfektní, ale je pro mne důležité napravit chybu, když ji udělám, přemýšlí. Zájem zákaznic a zákazníků o květiny ji naopak překvapil příjemně. Považuje to za štěstí. Zpočátku totiž myslela, že budou muset investovat mnohem větší úsilí do marketingu a reklamy. 

Podívejte se také na to, jak se podniká, když si někdo otevře pekárnu. V kroměřížské pekárně raději strpí stížnosti, že jsou jejich výrobky drahé.

Také podnikat v páru je podle Karol to nejlepší, ale zároveň to nejhorší. Samozřejmě si práci nosíme domů, je pro nás o to těžší najít si čas na odpočinek. Na druhou stranu si rozumíme a spoustu věcí si nemusíme vůbec vysvětlovat, protože je máme nastavené úplně stejně, reflektuje situaci. František tvrdí, že obecně je dobré podnikat s někým, komu člověk věří, a speciálně to platí pro farmaření. A doplňuje: Je to i emocionálně trochu horská dráha, někdy jste nahoře a někdy se propadnete. Je dobré, když máte někoho, komu o tom můžete říct a on vám třeba vysvětlí, že to není tak černé, jak si malujete.

Karol dodává, že speciálně u kytek je také fajn kombinovat mužskou a ženskou sílu. František řeší farmařinu a technologie, včetně IT a podpory prodeje, Karol má na starosti estetickou stránku věci – co budou pěstovat a jak budou vypadat jejich produkty.

Dlouhodobé vztahy pro nejvyšší kvalitu

Protože chtějí nejvyšší kvalitu, musejí například osobně navazovat dlouhodobé vztahy s holandskými pěstiteli tulipánů a narcisů. Všechno si dovážejí sami. Aby sem dostali zajímavé druhy, musí také objednat určitý objem. I proto nově spustili e-shop na cibuloviny a hlízy, aby zvýšili objem objednávek a za pár let se k vytouženým druhům dostali. Prodávají přes reálné fotky, jak budou květiny vypadat. Deset tisíc cibulí tulipánů prodali zjara obratem. Jiřiny si už množí sami a v e-shopu nabízejí jejich hlízy. Je to pro ně i další zdroj příjmů mimo sezonu řezaných květin.

Pořádají také kurzy vazby, které se po vypsání před Vánocemi hned vyprodají na celý rok. Workshopů zároveň nemohou dělat o moc víc, protože kurz, který se na farmě koná, znamená zastavit všechny běžné práce. Poptávka jejich podnikání ovlivňuje, ale také si jsou vědomi svých záměrů a limitů. Tvrdí, že je sice příjemné, že přišli na trh s nedostatkovým zbožím, ale nechtějí vyrůst do obřích rozměrů.

A protože touží prodávat špičkovou kvalitu a čerstvost a mají jen určitou lidskou kapacitu, nechtějí také celkové prodeje květin a počet objednávek nereálně šponovat. Jak uvádějí, naučili se být pokorní, protože už vědí, že neporučí větru, dešti a baví je se pořád něco učit. Zajímají je náročnější květiny, jako jsou třeba sasanky nebo lisianthus. A chtějí, když to půjde, pokračovat ve svých vizích, které vidí jako součást toho, jak tu květinové podniky fungovaly už za první republiky – pěstovat na své farmě kvalitní květiny k řezu a co nejčerstvější je prodávat. Karol a František přitom věří, že mají ve svém podnikání kam růst, i když je to dlouhodobý proces.

Podívejte se také na to, jak podniká košíkář Leoš Křižka:

ikonka

Zajímá vás toto téma? Chcete se o něm dozvědět víc?

Objednejte si upozornění na nově vydané články do vašeho mailu. Žádný článek vám tak neuteče.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).