Tedy ty strany, které se svobodou podnikání zaklínají, kde se dá. Zdá se však, že svoboda podnikání platí jen pro někoho a jen, když se to politikům hodí.
Praha 1 a 2 by rády regulovaly otevírací dobu barů
Tuzemské restaurace, hospody a bary nemají v posledních měsících zrovna na růžích ustláno. Od prosince musí vést elektronickou evidenci tržeb (EET) a brzy je zřejmě čeká také zákaz kouření ve vnitřních částech provozů. Někteří pražští podnikatelé v oblasti stravování se navíc musí obávat, zda se jich nedotkne další regulace. Praha 1 totiž po magistrátu požaduje, aby ve vybraných ulicích byla stanovena jednotná doba, kdy musí restaurace zavřít. Den před dnem pracovního klidu by to mělo být ve 03:00, v ostatní dny ve 02:00. Návrh Prahy 1 navazuje na nedávný požadavek Prahy 2, která chtěla omezit noční otevírací dobu v ulici Trojická a v některých restauracích v oblasti Nového Města. Magistrát ale návrh Prahy 2 zamítl.
V případě Prahy 2 se hovořilo dokonce o zavření ve 23 hodin, a některé dřívější plány u Prahy 1 dokonce počítaly s uzavřením podniků ve 22 hodin. Podobné návrhy totiž zaznívají již řadu let, a to nejen v Praze, ale i mimo ni. Některé obce dokonce podobné omezení zkusily zavést, avšak zpravidla od něj ustoupily či jej nakonec dokonce samy zmírnily.
Že se k podobným nápadům některé radnice vrací, není zas tak překvapivé. Zákaz je krásné jednoduché řešení, a to, že mnohdy problém neřeší, radnice příliš nezajímá. Jenže například pokusit se získat peníze na více strážníků v inkriminovanou dobu v inkriminovaných částech je složité a náročné, a proč si politickou práci komplikovat, že? A to, že omezením otevírací doby barů a restaurací by omezily hlavně podnikatelskou svobodu, už navrhovatelé neřeší.
S regulací otevírací doby přichází překvapivě pravice
Nejparadoxnější na těchto návrzích však zůstává fakt, kdo s nimi ve skutečnosti přichází. Na Praze 1 je totiž starostou Oldřich Lomecký z TOP 09 a městské části vládne koalice TOP 09, ČSSD a ODS. Na Praze 2 pak zastává funkci starostky Jana Černochová z ODS (zároveň poslankyně), přičemž vládnoucí koalici tvoří ODS, TOP 09 a OSB (Občané za spokojené bydlení). S návrhem na omezení otevírací doby tak přichází zástupci pravicové opozice ve sněmovně, kteří se při projednávání různých změn často zaklínají svobodou podnikání s takovou horlivostí, kterou by jim záviděl nejeden libertarián.
O to absurdněji se proto návrh na omezení otevírací doby vybraných pražských restaurací a barů jeví. Pro Novinky.cz okomentovala tento nápad Jana Černochová mimo jiné takto: Nejde o plošné omezení otevírací doby, ale o omezení konkrétního podniku a některých restaurací v oblasti Nového Města. Byl to náš třetí pokus regulovat vyhláškou tuto část Prahy 2 tak, aby otevírací doba těchto podniků byla kratší, než aby měly nonstop provoz.
Není zřejmě otevírací doba jako otevírací doba
Kdo se ale podívá například na projednávání zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, musí být lehce zaskočen. Tehdy totiž Jana Černochová orodovala za to, aby si podnikatelé sami rozhodovali, kdy otevřou či zavřou. (…) stejně jako podnikatelé, kteří za to, že státu platí daně, za to, že tady vykonávají činnost, která je potřebná pro nás všechny, tak by si měli o tom, co budou prodávat a v jakých časech, rozhodovat pouze oni sami. Ne my, při vší úctě k parlamentarismu v České republice,
řekla Černochová. Nezbývá k tomu než dodat, že by, při vší úctě k systému samospráv, o otevírací době barů a restaurací neměli rozhodovat ani zastupitelé obcí či městských částí.
Přestože Jana Černochová nechtěla plošné omezení otevírací doby, nýbrž jej chtěla jen pro určité podniky, ve sněmovně se jí výjimky ze zákona o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě pro malé obchody nezamlouvaly. Navíc návrh zákona rozděluje obchodníky do dvou kategorií podle rozměrů prodejní plochy a zavádí tak nerovné podmínky na trhu, stejně tak do dvou kategorií logicky rozděluje i zaměstnance obchodů. (…) Zákon nadále vyčleňuje z navrhované regulace benzinové stanice, lékárny, prodejny na letištích a nádražích – opět nerovné postavení obchodníků a zaměstnanců,
doplnila Černochová. V případě návrhu na omezení některých barů v Praze však nerovnost zřejmě tolik nevadí.
Černochová rovněž upozorňovala, že zákon o prodejní době v obchodech zvýší nezaměstnanost. Nezaměstnanost díky tomu naopak vzroste. Ti lidé, jak už tady bylo řečeno, velmi rádi za příplatek budou sloužit delší směny. (…) Úroveň mezd prodavačů je spíše nižší a jsou to právě sváteční dny, kdy si řada z nich může přivydělat,
sdělila Černochová. Zatímco blaho prodavačů jí na srdci leží, barmani, kteří si na dýškách vydělají nejvíce právě v noci, mají mít v některých podnicích zřejmě smůlu.
Ať už je motivace pro omezení otevírací doby velkých obchodů či některých vybraných restaurací jakákoli, argumentovat v jednom případě svobodou podnikání a v druhém ji „hodit přes palubu“ je přinejmenším pokrytecké. Buď totiž svobodu podnikání, alespoň v ohledu na výběr otevírací doby, opravdu hájíte, a to pro všechny podnikatele, anebo to s tou svobodou zas tak vážně nemyslíte a selektivně si vybíráte, pro koho má platit a komu ji omezit. Řešit každopádně problém hluku v ulicích stanovením zavírací doby podniků nemá se svobodou podnikání pranic společného.
