Tuto zajímavou interpretaci soudních rozhodnutí zveřejnilo ministerstvo financí v připomínkách k návrhu úpravy advokátního tarifu. Podle ministerstva tak není důvod k jeho navýšení.
Ušetřit se dá tím, že se nebudou dělat nezákonná rozhodnutí
Ministerstvo spravedlnosti poslalo před měsícem do připomínkového řízení návrh novely vyhlášky o advokátním tarifu, která stanovuje odměny a náhrady advokáta za poskytování právních služeb advokátem, tedy za výkon advokacie, poskytování bezplatné právní pomoci, správu majetku a jinou činnost regulovanou zákonem o advokacii. Vyhláška rovněž řeší výši mimosmluvní odměny pro účely stanovení náhrady nákladů řízení podle občanského soudního řádu, pro účely určení odměny zástupce a opatrovníka ustanoveného účastníka řízení podle soudního řádu správního a odměny obhájce a zmocněnce poškozeného podle trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že od poslední novelizace uplynula už řada let, a vzhledem k vysoké inflaci v posledních letech navrhuje ministerstvo zvýšit sazby odměn a náhrad o desítky až stovky procent. Výjimkou nemá být ani daňové řízení a soudní přezkum rozhodnutí správců daně. V daňovém řízení u věcí, které jsou penězi ocenitelné, návrh vyhlášky předpokládá zvýšení výdajů max. o 930 %, a to z důvodu změny sazby mimosmluvní odměny z 1000 Kč na max. 10 300 Kč. V daňových řízeních, kde nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, dojde ke zvýšení o 310 % z 1000 Kč na 4100 Kč,
doplnilo ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě s tím, že zvýšení přijde státní rozpočet přibližně na 50 milionů korun ročně.
Ministerstvo spravedlnosti však k tomu vyčíslení přidalo ještě jednu trefnou poznámku, kdy upozornilo, že náklady řízení hradí stát v daných případech jen tehdy, pokud soud dojde k závěru, že rozhodnutí správce daně bylo nezákonné. Veškeré dopady na státní rozpočet v tomto smyslu tedy mohou být eliminovány tím, že správce daně nebude vydávat nezákonná rozhodnutí,
podotklo správně ministerstvo.
Jde jen o jiný právní názor, tvrdí finance
A právě tato poznámka (a tedy také to, že se někdo odvažuje zvyšovat výdaje) však nenechala chladným ministerstvo financí, které se s ní ovšem vypořádalo velice svérázným způsobem. Podle ministerstva totiž soudy mohou rušit správcům rozhodnutí jen proto, že mají jiný právní názor: Ministerstvo financí považuje takovou argumentaci za nevhodnou. Správci daně mohou zastávat jeden z možných řádně odůvodněných výkladů zákona, po několika letech Nejvyšší správní soud rozhodne, že to byl výklad nezákonný, a rozhodnutí správce daně je zrušeno jen proto, že Nejvyšší správní soud (příp. krajský soud) zastával jiný právní názor.
Čistě formalisticky má ministerstvo samozřejmě pravdu. Pokud například ukradnete automobil, chytí vás a odsoudí, nejde o to, že jste udělali něco nezákonného, ale jen měl soud jiný právní názor než vy. Pokud budete krátit daně a finanční úřad vám na to přijde a prohrajete u soudu, opět jste jen neuspěli s právním názorem. Nutno však poznamenat ještě B, a to, že jedině řádně odůvodněný výklad je ten soudní. Pokud prohrajete u soudu a vaše rozhodnutí soud zruší jako nezákonné, váš výklad nebyl řádně odůvodněný, ale neodůvodněný. Když soud řekne, že vaše rozhodnutí bylo nezákonné, váš výklad byl sice jeden z možných, avšak nakonec ten špatný. Proto je zcela v pořádku, abyste za to v případě prohry (jakožto úřad) zaplatili náklady řízení.
Když se nerespektuje judikatura, stojí to peníze
Za mnohé náklady, které úřady platí při prohrách, navíc skutečně mohou samotné úřady tím, že nerespektují judikaturu a zkouší to u soudu se stejnými věcnými spory, přestože už ví, že jejich postup je nezákonný. Stačí vzpomenout na zajišťovací příkazy, které za předchozí garnitury nadužívala finanční správa. Často tehdy úřady judikaturu nerespektovaly, kdy například tvrdily, že nešlo o rozhodnutí rozšířeného senátu či že bylo závazné jen v daném konkrétním případě.
Tohle je ukázkový příklad, kdy finanční správa nerespektuje judikaturu NSS a čeká, až soud vše zopakuje pětkrát nebo sedmkrát a pak se teprve přizpůsobí. Finanční správa navíc argumentuje tím, že rozhodnutí NSS je závazné jen v daném konkrétním případě a zpochybňují judikáty v obdobných věcech. A to je samozřejmě špatně, protože precedenční závaznost rozhodnutí soudů byla mnohokrát konstatována, a to jak NSS, tak Ústavním soudem,
upozorňoval před lety v rozhovoru pro server Podnikatel.cz Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní a poplatků Komory daňových poradců ČR.
Přitom jen u zajišťovacích příkazů prohrála finanční správa desítky soudních sporů, přičemž u některých z nich už v době rozsudku věděla, že postupovala nezákonně. Tedy pardon, podle ministerstva má být uvedeno, že už v době rozsudku věděla, že zastávala jeden z možných řádně odůvodněných výkladů zákona, u kterého ale Nejvyšší správní soud zastával jiný právní názor, a jen proto rozhodl tak, že výklad úřadů byl nezákonný. Každopádně u těchto sporů hradila náklady řízení, a to de facto zbytečně.
Takže ano, ministerstvo spravedlnosti má pravdu. Finanční úřady mohou eliminovat velkou část nákladů tím, když nebudou vydávat nezákonná rozhodnutí anebo když už je vydají, tak je nebudou vydávat v právně stejných případech a nebudou se soudit navzdory judikatuře.
