Server Podnikatel.cz se zajímal o to, kdo se jim nyní věnuje a zda je možné se takovými řemesly uživit. Je to spíš koníček, nebo skutečně regulérní podnikání?
Ukazuje se, že obě odpovědi jsou bezezbytku platné. Pro někoho představuje řemeslo hlavně relaxaci, možnost jak bojovat proti stresu nebo vyvážit sedavé kancelářské zaměstnání a vidět, jak pod rukama postupně vzniká konkrétní výrobek a nic se nedá ošidit. Pro jiné je to práce, v níž jdou často ve stopách svých předků.
Kolářem ve čtvrté generaci
Právě to je případ Aleše Uherky. Ten patří na Vysočině už ke čtvrté generaci kolářů na jedné dílně, kterou založil jeho pradědeček. Po téměř dvaceti letech zaměstnání v nábytkářských firmách jsem byl unavený jednotvárností a tak jsem se přiučil rodinnému řemeslu a osamostatnil jsem se,
vysvětluje. A jak se jeho obor rozvíjí, pracují v něm další profesionálové, dorůstají noví zájemci? Jako učební obor se kolářství nevyučuje,
říká s tím, že podle dostupných informací jsou sice v Česku asi čtyři koláři ve věku nad šedesát let, ale v produktivním věku se tomuto řemeslu věnuje zřejmě sám.
Čtěte také: 4 tipy, jak nezažít ve svém podnikání rutinu a oprášit své skvělé dovednosti
A rozhodně má i další plány, jak svou činnost rozvinout. Chci zbudovat pilnici pro přípravu vhodného řeziva a sklad materiálu. Vzhledem k tomu, že kovářské práce dělám sám, potřebuji vybudovat oddělenou kovodílnu. V budoucnu by se mi líbilo vytvořit malou tradiční dílnu s ukázkami starého nářadí, výkresů a fotografií,
prozrazuje. Mezi jeho zákazníky přitom patří muzea kočárů, sbory dobrovolných hasičů, které vlastní historické stříkačky, ale zákazníky jsou i soukromé osoby. A jak uvádí, většinou se mu zákazníci hlásí sami, a to na základě doporučení a webových stránek, sám je hledat tolik nemusí.
Tradiční keramika pro milovníky kávy
Rodinu Kaňovských keramika, které se už několik desetiletí věnují, také stále ještě uživí. Ale jak tvrdí Alexandra Kaňovská, s čím dál větším úsilím. Ale odpracované hodiny nepočítáme, spíš nás trápí zvyšování byrokratické zátěže, které nám ubírá pracovního času,
říká a shoduje se tak s mnoha dalšími podnikateli a živnostníky.
Keramická dílna rodiny Kaňovských sídlí v Dubňanech nedaleko Hodonína. Alexandra Kaňovská v 70. letech vystudovala umělecké zpracování keramiky a porcelánu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, a když po škole hledala uplatnění ve svém oboru, které by nebylo poplatné režimu, uchytila se nakonec právě v malé dílně v Dubňanech. Se zaměřením na tradiční, slováckou a tupeskou, keramickou výzdobu. V roce 1980 jsme s manželem zakoupili dům, který jsme zrekonstruovali. Když od roku 1982 nově mohly vznikat domácí rodinné dílničky s povolením města, o povolení jsme požádali a odtud se tradují počátky naší současné dílny,
objasňuje Alexandra Kaňovská.
Čtěte také: V 50 letech na učiliště? Proč ne, mistr sedlář toho nelituje
Mezi zákazníky, kteří mají o tradiční keramiku zájem, se dnes najdou turisté, folkloristé, milovníci rukodělných výrobků či sběratelé. Ale třeba i milovníci kávy, na něž se v poslední době ve své výrobě v dílně také zaměřili. Kaňovští přitom své zákazníky oslovují na různých folklorních festivalech, jarmarcích a trzích. A v posledních letech i v Luhačovicích, ve zrekonstruovaném rodném domě Alexandry – tady jejich keramiku nakupují místní i přijíždějící lázeňští hosté. Taktéž nabízíme své výrobky na internetu, na portálech Fler.cz a Sashe.sk zaměřených na rukodělnou tvorbu drobných lidí a dílniček,
vypočítává Alexandra Kaňovská další a další prodejní kanály. Chtěli bychom se více věnovat i osvětě a zážitkovým akcím. První naše krůčky jsme už učinili ve dvou akcích Roztoč to za Jizbou,
prozrazuje ještě další plány rodinné dílny.
Relax při sedavém zaměstnání a proti stresu
To Daniela Doubová se věnuje tradičnímu řemeslu z trochu jiné strany. Má zkušenosti z nadnárodní korporátní firmy a právě ty ji přivedly k myšlence, že lidé stojí o rukodělnou práci, i když třeba jenom ve formě volnočasového koníčka. V minulosti jsem se věnovala organizování různých vzdělávacích a seberozvojových kurzů. Měla jsem zájem mít vlastní vzdělávací program, který účastníkům dopřeje jak nové dovednosti, tak inspiraci pro novou činnost a také odpočinek,
vysvětluje Daniela Doubová hlavní motivaci, která ji nakonec podnítila k založení projektu Mistr a žák. Pod touto hlavičkou nabízí široké veřejnosti kurzy tradičních řemesel se zkušenými řemeslnicemi a řemeslníky – lektorkami a lektory.
Čtěte také: Z Austrálie do Česka a pak znovu do světa. Taková je cesta Bushmana
Ačkoliv podle Daniely Doubové jde o projekt spíše osvětový a není jejím zaměstnáním, je koncipovaný udržitelně tak, aby se mu bez jakýchkoliv grantů a dotací dobře dařilo. Cílem je především ukázat, že je řemeslná práce v dnešní době dobrou kompenzací práce na počítači a spěchu, který mnozí každodenně zažívají. Výrobky, které účastníci kurzu vyrábějí, se nedají ošidit, postupně a pomalu jim vznikají pod rukama. Každým rokem nám přibývají zájemci o kurzy i o lektorství. Podílíme se také na různých akcích pro veřejnost,
objasňuje.
Řemeslo jako teambuilding nebo benefit
Lektoři jsou přitom podle ní zkušení řemeslníci, kteří své řemeslo zároveň dobře umí předat ostatním. Jak upozorňuje, většina lektorek a lektorů se sdružuje ve Spolku řemesel ručních a každý umí několik řemesel najednou.
A kurzy jsou podle Daniely Doubové určené úplně pro všechny. Často je navštěvuji ti, kteří k určitému řemeslu mají bližší vztah, třeba se mu věnovali v mládí, nebo babička uměla na kolovrátku a já chci také a podobně. Lidé z kanceláří si chodí na kurzy odpočinout a načerpat energii. Čím dál častěji lidé kupují řemeslné kurzy jako dárek,
uvádí s tím, že nyní je v nabídce Mistra a žáka asi třicítka řemesel (například řezbářství, knihvazačství, košíkářství, drátování, tkaní na stavu nebo hrnčířství) a oblíbené kurzy, třeba kovářství, se opakují i osmkrát do roka.
Čtěte také: Chcete mít vydělávající byznys? Postavte minipivovar. Češi je berou útokem
A nastiňuje i další plány: chce povědomí o kurzech rozšířit mezi potenciálními zájemci a také spolupracovat s firmami. Ty by podle ní mohly kurzy nabídnout svým zaměstnancům buď jako teambuildingovou akci, nebo jako netradiční benefit.
