Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, má podnikatel vůči spotřebiteli například vcelku rozsáhlé informační povinnosti.
Kdo je spotřebitel
Nejprve je potřeba si definovat, kdo je a kdo není spotřebitelem. Podle nového občanského zákoníku se za spotřebitele považuje „každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Spotřebitelem tedy nemůže být společnost (resp. právnická osoba), nýbrž jen osoba fyzická, a ta pouze v případě, že nejedná v rámci své profese nebo podnikání, jemuž dobře rozumí, a nenachází se tak v pozici slabší strany, která by měla mít nárok na zvýšenou ochranu zákona.
Distanční smlouvy uzavírané se spotřebiteli
U smluv uzavíraných na dálku (tzv. distančních smluv) poskytuje spotřebitelům nový občanský zákoník speciální ochranu. Jedná se zpravidla o smlouvy uzavírané elektronicky, a to např. při nákupech zboží prostřednictvím e-shopů nebo při využívání služeb poskytovaných na internetu, kdy nedochází k uzavření smlouvy ústně ani v písemné formě. Distanční smlouvy bývají uzavírány například potvrzením objednávky zboží na e-shopu při současném přistoupení k všeobecným obchodním podmínkám e-shopu skrze zaškrtnutí políčka na webových stránkách. Distanční smlouva ovšem může být uzavřena i za použití jiných prostředků komunikace na dálku, jako třeba telefonu či emailu.
Informační povinnosti podnikatele
Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, má podnikatel vůči spotřebiteli vcelku rozsáhlé informační povinnosti. Jsou jimi jednak obecné informační povinnosti vyplývající z obecné úpravy nového občanského zákoníku týkající se práv na ochranu spotřebitele. Mezi tyto obecné informační povinnosti patří například povinnost podnikatele informovat spotřebitele o své totožnosti a kontaktních údajích, hlavních vlastnostech zboží nebo služby, jejich ceně, způsobu platby a způsobu dodání (vč. nákladů na dodání), právech z vadného plnění a případně i o právech ze záruky či o době trvání závazku a podmínkách jeho ukončení, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou atd.
Podnikatel zároveň musí splnit i informační povinnosti, které nový občanský zákoník váže přímo k distančním smlouvám. V takovém případě jde o povinnost podnikatele informovat spotřebitele například o nákladech na prostředky komunikace na dálku (pokud se liší od základní sazby), povinnosti zaplatit zálohu nebo podobnou platbu (je-li vyžadována) nebo o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů.
Spotřebiteli by také měla být poskytnuta informace o příslušném orgánu pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, a to jak ve smlouvě nebo všeobecných obchodních podmínkách, tak i na webových stránkách podnikatele. Takovýmto orgánem často bývá například Česká obchodní inspekce. U distančních smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejichž předmětem je opakované plnění, je podnikatel povinen spotřebitele informovat také například o veškerých daních a poplatcích souvisejících s prodávaným zbožím či poskytovanou službou.
Odstoupení od smlouvy
V neposlední řadě je potřeba spotřebiteli poskytnout informaci o jeho právu od smlouvy odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů od jejího uzavření. Spotřebitel má právo v této lhůtě odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu. Pokud by spotřebitel o svém právu od smlouvy odstoupit informován nebyl, může od smlouvy odstoupit až do jednoho roku a čtrnácti dnů od jejího uzavření. Jestliže by však byl poučen o svém právu odstoupit od smlouvy až v této prodloužené lhůtě, začne čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení běžet ode dne, kdy takovéto poučení od podnikatele obdrží.
Pokud spotřebitel od smlouvy odstoupí, je podle nového občanského zákoníku povinen vrátit podnikateli zboží, které od něho obdržel, bez zbytečného odkladu – nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení. Byla-li ovšem spotřebiteli poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho povinen, s výjimkou případné úhrady poměrné části sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení, pokud podnikatel s plněním začal ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení na základě výslovné žádosti spotřebitele.
Podnikatel má v případě odstoupení od smlouvy naopak povinnost bez zbytečného odkladu, nejpozději však také do čtrnácti dnů od odstoupení, vrátit spotřebiteli všechny peníze, které od něho obdržel, a to včetně nákladů na dodání. Podnikatel má současně povinnost uhradit spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží, jestliže jej předem neinformoval o povinnosti tyto náklady nést samostatně.
Závěr
Nový občanský zákoník na spotřebitele očividně myslí a poskytuje jim relativně širokou ochranu před případným znevýhodněním ze strany obchodníků a podnikatelů. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení nového občanského zákoníku stanovených na ochranu spotřebitele se totiž zásadně nepřihlíží. To platí i v případě, kdy se spotřebitel svých práv výslovně vzdá. Zákonem zakázaná jsou současně i taková ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (s výjimkou ujednání o předmětu plnění nebo ceně – pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem).
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí
