Společnost Dino Toys byla oficiálně založena v roce 1993, příběh této rodinné firmy má ale historii mnohem hlubší. Ladislav Mareš založil v Jablonci nad Nisou malou tiskárnu už na přelomu 60. a 70. let minulého století. Živila ho výroba plakátů, vizitek nebo úmrtních oznámení. V průběhu času přidal ještě kartonážku a začal vyrábět hry. Jedním z důležitých milníků se pak stal rok 1984, kdy na trh přišly Dostihy a sázky. Hra inspirovaná imperialistickými Monopoly byla tehdejším režimem odsouzena, ale mezi lidmi se možná i díky negativnímu hodnocení komunistů stala legendou. Češi a Slováci Dostihy a sázky s oblibou hrají už 32 let a hra se stále těší nebývalé popularitě. Svědčí o tom fakt, že se jí už prodalo přes 2,5 milionu kusů. I díky svým Dostihům a sázkám vybudoval Ladislav Mareš po revoluci úspěšnou společnost. Postupem času ale Dino Toys předal nástupcům a právě současný výkonný ředitel společnosti, Jan Šlemín, je i přes veškerou úctu k zakladateli hlavní postavou dalších Příběhů podnikatelů.
Nevstupovat dvakrát do jedné řeky (firmy) by byla chyba
Do firmy tento původně vystudovaný psychoterapeut poprvé nastoupil hned při jejím založení v roce 1993. Po absolvování vysoké školy musel na tehdy ještě povinnou vojenskou službu. On se rozhodl pro civilní službu a pobíral měsíční žold 150 korun. Domácnost proto finančně zajišťovala jeho žena. Pro mladou rodinu bylo bezpodmínečně nutné, aby si našel pořádnou práci za slušné peníze. Rád proto přijal nabídku svého tchána, aby začal pracovat v rodinné firmě. Potřebovali jsme se finančně zahojit. Nemohli jsme dál žít ze sociálních dávek a přiznávám, že poprvé jsem do Dina nastoupil i kvůli penězům. Zároveň mi ale tchán nabídl, že bych se mohl stát vedoucím nového projektu, což mě lákalo. Byl jsem tehdy čerstvě po škole, měl chuť se učit a podílet se na vzniku nových věcí. Navíc byla polygrafie toho času úplně jinde než je dnes. Člověk měl možnost ovlivňovat konečný výsledek ještě přímo ve výrobě. Bylo to velmi kreativní prostředí, které mě bavilo,
vzpomíná na své začátky v Dino Toys Jan Šlemín.
Jan Šlemín, ředitel rodinné firmy Dino Toys.
Události ale nabraly zcela jiný spád. Vláda v první polovině 90. let rozhodla, že už dál nebude dotovat potraviny. Mezi lidmi to vyvolalo paniku a kvůli obavám z výrazného zdražení potravin přestali kupovat zbytné spotřební zboží. Mladá firma se dostala do problémů, čelila platební neschopnosti a z rozjezdu divize plakátů, kterou měl Jan vést, nakonec sešlo. Ve firmě se dál uplatnil jen díky své znalosti angličtiny a podle jeho vlastních slov se pro tchána stal jakousi lepší sekretářkou a řidičem. Takovou kariéru mladý muž s vysokoškolským diplomem budovat nechtěl. S firmou svého tchána se proto rozloučil a vrátil se ke své původní profesi psychoterapeuta. Dino Toys ale nezkrachovala. Její zakladatel upravil podnikatelský záměr a firmu i díky vstupu zkušeného zahraničního partnera dokázal zachránit. Podniku se díky spolupráci s výrobcem puzzle Ravensburger začalo velmi dařit a bylo potřeba nabrat nové zaměstnance. Jan se proto po dvouleté pauze do Dina vrátil. Plně pronikl do polygrafie a pracoval ve vývoji, jehož se stal šéfem. Navíc se díky znalostem angličtiny uplatnil i v komunikaci se zahraničními licencory. Firma tehdy ještě sídlila v Jablonci nad Nisou a schůzky a obchodní jednání se většinou odehrávaly v Praze. Rodina proto rozhodla, že na severu Čech nechá jen logisticko fakturační centrum a vývoj a obchod přesune do hlavního města.
Dinu se od poloviny 90. let nebývale dařilo. Z Německa tehdy přišly nejen chybějící peníze, ale hlavně zkušenosti. Jako jedni z prvních jsme začali spolupracovat s velkými obchodními řetězci, které jiní kvůli velmi nestandardním podmínkám odmítali. V Ravensburgeru věděli, že řetězce jsou důležité a přesvědčili nás, že na jejich podmínky musíme přistoupit. Hračkářskému maloobchodu se tehdy nedařilo a řetězce pro nás byly skutečně spásou,
říká Jan Šlemín. Celých 10 let byla spolupráce s německým partnerem perfektní a pro obě strany výhodná. Firmy měly úspěch a rozhodly se zachránit krachující Tofu v Poličce, výrobce tradiční hry Člověče, nezlob se!. Nic ale netrvá věčně. V Ravensburgeru se po restrukturalizaci vyměnilo vedení aspolupráce začala drhnout. Nejprve musela česká Dino Toys opustit sklady, pak na úkor německého výrobce puzzle ustát snížení společných výrobních kapacit a nakonec se cesty obou firem rozešly úplně. Firma Dino Toys měla výrobní kapacity zajištěné jen na několik příštích měsíců a rodina znovu začala bojovat o přežití svého podniku. K vyšachování došlo přímo před domečkem, stejně jako při Člověče, nezlob se!. Sjezdili jsme celou střední a východní Evropu a nenašli nikoho, kdo by byl schopný vyhovět našim požadavkům. Padlo proto rozhodnutí postavit vlastní výrobní kapacity, které vznikly na okraji Mnichova Hradiště,
popisuje Jan Šlemín s tím, že firma byla nucena reagovat velmi rychle. K výpovědi spolupráce s Němci došlo v únoru a na konci téhož roku už Dino Toys vyrábělo v Mnichově Hradišti. Ladislav Mareš musel dohlížet na hladký přechod výroby do nových a ne zcela ideálních prostor. I díky jeho vytíženosti dostal Jan Šlemín v Praze možnost plně projevit své schopnosti a začít firmu řídit víceméně podle svého. Firmu přebíral v momentě, kdy krize s Ravensburgerem vrcholila.
Nové začátky pod novým vedením
Stoprocentně českou firmou se Dino Toys stala v roce 2007 a její současný ředitel je pyšný na to, že zatímco jiné společnosti končily v rukou zahraničních vlastníků, Dino má historii zcela opačnou. První porozchodová fáze byla velmi motivující a energizující. Museli jsme z velké části změnit skladbu celého dosavadního sortiment. Smysl nedávala například výroba vlastního velkoformátového puzzle, to je totiž finančně i vývojově velmi náročné. Soustředili jsme se proto na menší formáty a to, co na trhu po odchodu partnera chybělo. Zatímco nám předpovídali krach, my naopak rostli a místo po Ravensburgeru nahradili,
říká Jan Šlemín.
Odchodu dominantního hráče ale využila i další konkurence, s níž se rodinná firma musela vypořádávat a navíc přišla hospodářská krize. Nákupy šly opět dolů a obchodní řetězce začaly pomalu omezovat nabídku hraček, ze kterých se stala jen sezónní záležitost. Firma byla nucena opět přemýšlet o své strategii. Naštěstí měla velmi dobré jméno a lidé se po zboží, které už nemohli sehnat v řetězcích, začali shánět v klasických hračkárnách. Návrat do specializovaných prodejen nám moc pomohl. Dokonce se nám podařilo nahradit a překonat v nich tržby, které jsme dosud mívali v řetězcích, což si do té doby nikdo nedokázal ani představit,
dodává ředitel firmy.
Postavení ve firmě svými rozhodnutími dál upevňoval a v roce 2011 se oficiálně ujal jejího vedení. Tchán samozřejmě se všemi mými rozhodnutími nesouhlasil. Šel jsem na to jinak než on, ale pokud se firmě dařilo, měl jsem jeho podporu. On je sice vůdčí osobnost, ale zároveň dokáže respektovat jiného člověka a neprosazuje do bezvědomí svá vlastní řešení. Musím ale uznat, že přechod do čela firmy jsem měl snazší i díky tomu, že byl tchán vytížený budováním továrny v Mnichově Hradišti. Jinak by to asi tak hladce nešlo,
líčí Jan Šlemín.
Než se Ladislav Mareš definitivně vzdal vedení firmy, trvalo to tři roky. Dnes se okrajově věnuje jen provozu v Mnichově Hradišti. Plně se naopak věnuje svému ranči a koním. Tato zvířata, která jsou ústředním motivem jeho legendárních Dostihů a sázek, ho nakonec provázejí životem penzisty.
Společenské hry opět na výsluní
Továrna v Mnichově Hradišti se po více než deseti letech provozu modernizovala a dnes už je firma Dino Toys jako jediná v Česku a jedna z mála v Evropě schopná vyrábět i velkoformátové puzzle o 6000 dílcích. Díky tomu se odpoutala od konkurence a je lídrem svého oboru. Dlouhodobě na to ale spoléhat nemůže, protože poptávka se mění. Zatímco dřív byla tahounem puzzle pro malé děti a skládačky o 500 a více dílcích, dnes je boom společenských her. Dětská puzzle jsou stále populární, ale velkoformátové obrazy ustoupily hrám. Lidé se před lety nadchli pro počítačové hry. Stolní společenské hry přestávaly být v módě, každý si radši sedl před monitor a místo kostek a figurek dával přednost joystickům a klávesnicím. Postupem času se ale hráči začali cítit osamocení. Při hraní počítačových her postrádali kontakt s dalšími hráči, interakci a atmosféru, která u stolu vzniká. Proto jsou dnes klasické deskové hry tak populární. Vysvětluji si tak i opadnutí zájmu o velkoformátová puzzle, protože i u jejich skládání je člověk osamocený. Vlnu zájmu o společenské hry navíc posiluje současná generace rodičů, která chce mít přehled o tom, jak a s kým tráví děti čas. Kromě toho je společnská hra skvělým prostředkem k navazování rodinných vazeb,
vysvětluje Jan Šlemín.
Svým portofoliem Dino Toys úspěšně cílí na kategorii předškolních a školních dětí. V úspěšnosti produktů ji často pomáhají i atraktivní filmové licence. Firma se ale snaží k hraní deskovek přitáhnout i skupinu ve věku 7 až 12 let, pro níž je často dominantní zábava na tabletech nebo počítačích. Pro starší teenagery pak připravují zábavné party hry, například letošní novinkou v této oblasti je hra Pizza party. A vývojáři Dina myslí i na starší zákazníky. Těm nabízí nejen moderní edukativní hry, po kterých je teď největší poptávka, ale zároveň i hry z minulosti. Hitem letošních Vánoc by se proto měla stát hra Kamionem po Evropě. Jde o věrnou kopii německého originálu, který v 80. letech získal i prestižní ocenění Spiel des Jahres a na pulty hračkářství se vrací po 28 letech. Každý rok přicházíme s hrami, které navrhují přímo naši vývojáři nebo spolupracující autoři. Reagujeme na žádosti obchodníků i zákazníků. Máme vyzkoušeno, že lépe než přeložené licenční hry u nás fungují originální herní systémy. Obecně lidé také dávají přednost hrám, které mají nějakou přidanou hodnotu,
říká ředitel Dino Toys. Edukativní a interaktivní hry firma prosazovala dlouhodobě a Jan Šlemín je rád, že se v tomto směru nespletl. Doufá, že mu dobrý odhad vydrží i nadále, protože novinky v Dinu připravují 1–2 roky před jejich uvedením na trh.
Co funguje stále, to jsou Dostihy a sázky. Zájem o ně firma před pár lety ještě podpořila Junior verzí. A sázkou na jistotu zůstává i Člověče, nezlob se!, to je od založení společnosti jedním z nejprodávanějších výrobků. Byli jsme první, kdo tuto hru po listopadu 1989 uvedl na trh, a vlastně to byla i jedna z prvních her, kterou jsme pod hlavičkou naší společnosti začali vyrábět. Během uplynulých deseti let vzrostla výroba této hry o více než 60 %. Nárůst si vysvětlujeme tím, že naše Člověče je to jediné správné. Máme lákavý tradiční design a lidé u něj a dalších retro výrobků oceňují to, že je nezklamou. Trh je dnes zaplaven spoustou her, mnohé z nich stojí stovky i tisíce korun a přitom nefungují. U Člověče zklamání nehrozí, protože ho všichni znají a nemusí studovat pravidla. Stačí otevřít škatuli, rozdat figurky a začít hrát,
říká Jan Šlemín. Od roku 1993 se pod značkou Dino Toys vyrobilo 730 000 setů Člověče, nezlob se!. A jen loni bylo do jednotlivých krabic naskládáno 3,7 milionu pěšáčků. Pro představu, kdybychom je vyskládali do těsného zástupu, vytvořili bychom řadu dlouhou 48 kilometrů.
Obrovský úspěch zaznamenala firma i se znovuuvedením plastových Tatrovek 148. V originálním i menším provedení jich prodala na 120 000 a prodeje tak během dvou let překonaly původní plastové hračky. Tatry se přitom prodávají jen v Česku a na Slovensku, a tento úspěch je proto bez nadsázky fenomenální. Dino Toys dokázala, že to s licencemi jednoduše umí. Samozřejmě přemýšlíme co dál a naši vývojáři mají spoustu nových nápadů. Momentálně ale nemohu nic konkrétního prozradit,
říká tajemně Jan Šlemín. Možná se jednou dočkáme chvíle, kdy z výrobní linky v Mnichově Hradišti sjedou nové Dostihy a sázky. Jejich autor Ladislav Mareš má totiž v trezoru už dlouhá léta schovanou jejich prý mnohem dokonalejší verzi.
