Stravování veřejnosti ve školních jídelnách budí emoce. Zatímco lidé na něj často nedají dopustit, restaurace i některé profesní asociace to vnímají jako nekalou konkurenci. Pro tyto provozy je to služba, kvůli které musejí dodržovat mnoho pravidel.
O stravování je zájem
Martin Maruniak, Marketing Director ze společnosti Primirest – zařízení školního stravování, na úvod zdůrazňuje, že po dohodě se zřizovatelem školy mohou školní restaurace poskytovat stravování i pro veřejnost s tím, že vždy záleží na domluvě. Někdy jde o možnost stravování například pro zaměstnance městského úřadu, někdy pro důchodce apod. V konkrétní jídelně v Letech u Prahy je tato možnost ve vymezeném čase. Primárně je školní stravování jako služba k dispozici žákům a učitelům a externí hosté tvoří minoritní skupinu strávníků. Nejčastěji se jedná o maminky na mateřské dovolené, seniory a zaměstnance okolních firem, ve kterých chybí závodní jídelna,
vyjmenovává.
Petr Pospíšil pracuje na pozici vedoucího školní jídelny na Gymnáziu Olomouc – Hejčín šestým rokem a během poslední doby nezpozoroval žádný enormní nárůst ze strany široké veřejnosti o jejich stravování. Zájem je pozvolný a stálý. Lidé zde mají na výběr ze tří druhů pokrmů a pravidelně této možnosti využívá kolem šedesáti strávníků. Jsou ze všech vrstev široké veřejnosti. Například zde máme maminky na mateřské dovolené, plně produktivní veřejnost, ale i seniory,
upřesňuje. Blanka Ježková ze Školní jídelny Praha 5 – Smíchov potvrdila, že u nich jsou strávníci většinou z okolí provozovny a jedná se o zaměstnance škol, důchodce a pracovníky firem. Naši cizí strávníci jsou hlavně důchodci a matky na mateřské dovolené,
přidala Jitka Glöcklová, vedoucí školní jídelny v ZŠ Očovská v Hodoníně.
V jídelně Základní školy Osek evidují v současné době 15 cizích strávníků, přičemž jde o 12 seniorů a 3 pracovníky Obecního úřadu, kteří pracují na úklidu obce. Vedoucí jídelny Zuzana Bílková dodala, že byla doba, kdy jich bylo 40–50. Bohužel, minulé vedení obce zakázalo pečovatelkám chodit pro obědy pro seniory do školní jídelny, protože pronajalo obecní hospodu známému a potřebovali, aby měl kšefty. K nám se vrátili senioři, kteří si pro oběd sami dojdou. Po období covidu se nám vrátili senioři 3 (bohužel zemřeli nebo jsou v domovech pro seniory),
popsala. Denně chodí cca 50–60 cizích strávníků. Nejčastěji se jedná o důchodce. Nárůst je za poslední 2 roky průběžný, ale nijak extrémní,
uvedla Zdeňka Hanzlíková, vedoucí školní jídelny na 22. základní škole Plzeň.
Jídelny musí dodržovat pravidla
S tím, že jídelny nabízejí službu v podobě stravování pro veřejnost, je spojena řada pravidel. To hlavní se týká oddělených míst v jídelně od ostatních, tedy školních strávníků. Podle Martina Maruniaka se jedná o logistická opatření. Máme na gymnáziu Hejčín přizpůsobenou jídelnu jak pro studenty, tak pro širokou veřejnost tak, aby byla výdejová místa zvlášť a výdej pokrmů mohl probíhat souběžně. Jsme vybaveni malou jídelnou pro širokou veřejnost, která je naprosto oddělená od studentů,
popisuje Petr Pospíšil. Podle Zuzany Bílkové je výdej oddělený od školních strávníků samozřejmostí a doplňuje ještě zvýšené požadavky na hygienu při výdeji do jídlonosičů. Právě do těch si strávníci odnášejí obědy v Plzni, protože konzumace v jídelně zde není možná. Výdej pro cizí strávníky je časově oddělen od běžných strávníků. Od 11:00 do 11:30 v jídelně a od 11:30 do 14 hod bočním vchodem přes rampu,
doplnila Zdeňka Hanzlíková.
Důležitá je bezpečnost žáků
Členka představenstva a generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová v souvislosti s jídelnami dříve podotýkala, že v případě stravování veřejnosti ve školních jídelnách může docházet k ohrožení bezpečnosti dětí. To vedoucí jídelen popírají s tím, že dodržují mnohá opatření, jako jsou například samostatné vchody do jídelen a podobně. Martin Maruniak doplňuje, že se všechna opatření stanovují vždy na míru konkrétní škole a školní restauraci a v případě školní restaurace v Letech u Prahy je toto řešeno samostatným vchodem pro externí strávníky mimo areál vstupu do školy.
Cizí strávníci se nedostanou do jiných prostor školy, než je jídelna, a to jen v době určené pro jejich výdej,
říká Zdeňka Hanzlíková. Školní jídelna Hejčín je samostatně stojící budovou se zvláštním vchodem pro veřejnost, a tak je podle Petra Pospíšila naprosto vyloučeno, aby se potuloval po jídelně kdokoliv bez povšimnutí. Není to ani technicky možné, protože nejen, že je jídelna od školy budovami oddělena, ale na každém kroku bdí kontrolní orgán, ať už v podobě pedagoga, vydávajícího personálu, nebo stravné asistentky našeho provozu, která se vyskytuje po dobu celého výdeje v centrální hale v prosklené kanceláři,
upřesňuje.
V ZŠ Velký Osek většina cizích strávníků chodí zadním vchodem, kde od nich jídlonosič vezmou, naplní a předají, aby nevstupovali do prostorů školní kuchyně. Ten, kdo jde hlavním vchodem, musí zazvonit, otevřou mu bzučákem a pak si ho ohlídají, aby nešel courat po budově. Naši cizí strávníci jsou rádi, že se u nás mohou stravovat, a proto nemají problém s dodržováním pravidel,
zdůrazňuje Zuzana Bílková.
Služba je hlavně sociálního rázu
Blanka Ježková přiznala, že pro jejich školní jídelnu stravování pro veřejnost výhodou není, protože mají plnou kapacitu studentů ze škol. Cizí strávníky vedeme v doplňkové činnosti,
podotkla. Jitka Glöcklová uvedla, že v jejich městě jsou tři základní školy, všechny vaří pro cizí strávníky a ze strany zřizovatele je toto vaření pro cizí strávníky podporováno hlavně z hlediska sociálního. Z plateb od cizích strávníků jsou částečně hrazeny energie a jako zaměstnanci školní jídelny dostáváme příplatek k platu,
řekla Zdeňka Hanzlíková.
Možnost stavování pro širokou veřejnost nabízíme v doplňkové činnosti, která je založena pro účel zisku. Ten je ale tak zanedbatelný, že by se dalo uvést, že to děláme z lásky pro bližního svého,
uvedl s úsměvem Petr Pospíšil a doplnil, že o benefitu v tomto směru nemůže být řeč. I podle Zuzany Bílkové není u tohoto stravování asi žádná výhoda. Pouze ta, že se můžeme prezentovat i někde jinde než u žáků, kteří jsou stále nespokojení, nic nejedí a rodičům tvrdí, že oběd byl hnusný. Naopak cizí strávníci kvalitu obědů chválí,
popisuje a upřesňuje, že z každého uvařeného obědu mají 7 Kč na mzdy pracovnic školní jídelny. Při počtu uvařených obědů, počtu pracovnic a odečtení daně to ve výplatě však většina ani nepozná. Byla doba, kdy jsme ze zisku platili mzdu pracovnice, která chodila v době výdeje mýt nádobí,
podotýká dále.
S restauracemi jídelny nebojují
Dříve jsme psali o tom, že se jeden z restauratérů právě kvůli tomu, že vnímal jídelny jako konkurenci, obrátil na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Úřad ovšem konstatoval, že nemá žádné indicie, že by provozování školních jídelen představovalo porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Námi oslovené jídelny s gastronomickými provozy žádné problémy nemají.
Zuzana Bílková potvrdila, že se na ni doposud nikdo neobrátil. O problematice jen zaslechla. Když školní jídelna dokáže uvařit polévku, hlavní jídlo + každý den něco jako jablko, jogurt nebo salát, za 69 Kč, z toho jsou náklady na potraviny 41 Kč a 28 Kč náklady na mzdy a režii, je cena za hlavní jídlo v restauračním zařízení 150 Kč dost nehorázná. Potom se nemůžou divit, že hladoví lidé nechodí,
myslí si. My jsme doslova obklopeni restauracemi zvučných jmen a nestal se nám jediný případ, že by nás oslovil restauratér se slovy (náznaky) konkurence. Myslím si, že jsou to dvě naprosto odlišná zařízení s naprosto jinými požadavky svých klientů,
uzavírá Petr Pospíšil.
