Dobrý den,
v roce 2011 jste tedy uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru, který byl použit na, řečeno terminologií zákona o daních z příjmů, "financování bytových potřeb", a to ve smyslu § 15 odst. 3 písm c), tedy "koupě pozemku za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy".
Výstavba zřejmě v zákonem požadovaném termínu zahájena byla. Z tohoto hlediska jsou úroky odčitatelné od základu daně.
Zákon o daních z příjmů ovšem dále říká, že základ daně může být snížen "pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník předmět bytové potřeby uvedený v odstavci 3 písm. a) až c) vlastnil" (§ 15 odst. 4). Je zřejmé, že jste "předmět bytové potřeby" vlastnili od roku 2014 v jiném rozsahu, resp. vlastnili jste ho v původním rozsahu, ale jen po část zdaňovacího období - pokud jde o rok 2014.
Domnívám se tedy, že od roku 2014 měl být uplatňován úrok z hypotéky jen v krácené výši, tedy jen úrok vztahující se k pozemku, který Vám zůstal a který je tedy skutečně pro uspokojení bytové potřeby užíván. Nic na tom nemění fakt, že číslo parcely se nezměnilo, skutečný stav by v případě sporu měl přednost před stavem formálně právním.
Pokud jde náhled finančního úřadu: správce daně rozhoduje dle dokumentů, které má k dispozici, tj. zejm. dle hypoteční smlouvy (jež je ve věci závazku za bankou beze změny) a dle potvrzení o úrocích, které z dané smlouvy vyplývají. Správce daně tedy zřejmě nebude uplatnění celé částky úroků rozporovat, nicméně, z důvodů uváděných výše, není uplatnění celkové částky úroků v souladu se zákonem, ani s úmyslem zákonodárce podpořit daným instrumentem uspokojení bytových potřeb poplatníků.
S pozdravem
Jan Molín
ČLÁNKY DO MAILU